Geoffrey Lawrence

britský soudce

Geoffrey Lawrence, 3. baron Trevethin, 1. baron Oaksey (2. prosince 1880, Londýn28. srpna 1971, Oaksey, Wiltshire, Anglie) byl britský právník a soudce. Od mládí působil v justici, v meziválečném období zastával vysoké funkce u britských soudů. Po druhé světové válce byl v letech 1945–1946 předsedou mezinárodního tribunálu v Norimberském procesu nad německými válečnými zločinci.

Geoffrey Lawrence
Předseda soudního tribunálu nad válečnými zločinci v Norimberku
Ve funkci:
1945 – 1946

Narození2. prosince 1880
Builth Wells
Úmrtí28. srpna 1971 (ve věku 90 let)
Malmesbury
ChoťMarjorie Frances Alice Robinson (od 1921)
RodičeAlfred Lawrence a Jessie Elizabeth Lawrence
DětiJohn Oaksey
Mary Elizabeth Lawrence
Enid Rosamond Lawrence
Anne Jennifer Lawrence
PříbuzníPatrick Lawrence, 5th Baron Trevethin[1] a Sara Victoria Lawrence[1] (vnoučata)
Alma materNew College
Haileybury and Imperial Service College
Summer Fields School
Profesesoudce a politik
OceněníŘád za vynikající službu
Knight Bachelor
CommonsGeoffrey Lawrence
Některá data mohou pocházet z datové položky.


Životopis editovat

 
Zasedání mezinárodního soudního tribunálu v Norimberku (Geoffrey Lawrence vpravo)

Narodil se jako třetí a nejmladší syn významného právníka Alfreda Lawrence (1843–1936), který byl mimo jiné krátce lordem nejvyšším sudím pro Anglii a Wales (Lord Chief Justice, 1922–1923).[2] Geoffrey vystudoval v Oxfordu a od roku 1906 působil jako právník, brzy se začal uplatňovat u odvolacích soudů v právních causách v koloniích. Na počátku první světové války vstoupil do armády, aktivně se zúčastnil bojů ve Francii, dosáhl hodnosti majora a obdržel Řád za vynikající službu. Ve služebním poměru v britské armádě zůstal formálně i v následujících letech a později dosáhl hodnosti plukovníka. Po válce se vrátil k práci v justici, v letech 1924–1928 byl soudcem v hrabství Oxfordshire. V roce 1925 byl jmenován královským justičním radou (King's Counsel) a v letech 1927–1932 byl právním zástupcem prince waleského. V letech 1932–1944 byl soudcem vrchního královského soudu, v roce 1932 byl zároveň povýšen do šlechtického stavu. V letech 1944–1957 lordem sudím nejvyššího odvolacího soudu (Lord Appeal of Justice) a od roku 1944 byl též členem Tajné rady.[zdroj?]

Spolu s Normanem Birkettem byl v roce 1945 vyslán do Norimberka, kde se měl zúčastnit soudu nad německými válečnými zločinci. Nakonec byl zvolen předsedou soudního tribunálu a stal se tak jednou z hlavních postav sledovaného procesu s nacistickými pohlaváry (od listopadu 1945 do října 1946). Po návratu do Británie byl v roce 1947 povýšen na barona a stal se členem Sněmovny lordů, nadále zůstal členem nejvyššího odvolacího soudu. Získal čestný doktorát v Oxfordu, kromě toho zastával funkce ve správě hrabství Wiltshire, kde byl smírčím soudcem a zástupcem místodržitele. Po starším bratru Charlesovi zdědil v roce 1959 druhý peerský titul barona Trevethina, který získal jejich otec v roce 1921.[zdroj?]

Rodina editovat

V roce 1921 se oženil s Marjorie Frances Robinson (1898–1984), měli spolu čtyři děti. Nejstarší dcera Mary Elizabeth (* 1922) se provdala za Sira Philipa Adamse (1915–2001), který byl velvyslancem v Jordánsku (1966–1970) a v Egyptě (1973–1975). Jediný syn John Geoffrey Lawrence (1929–2012) studoval v Oxfordu a Yale, sloužil v armádě a byl mimo jiné spisovatelem a novinářem. Současným představitelem rodu je Patrick John Lawrence, 5. baron Trevethin a 3. baron Oaksey (* 1960).[zdroj?]

Geoffreyův nejstarší bratr Alfred Clive Lawrence (1878–1926) byl též právníkem a působil jako právní zástupce na ministerstvu financí. Prostřední bratr Charles Trevor Lawrence, 2. baron Trevethin (1879–1959), sloužil v armádě, za první světové války dosáhl hodnosti podplukovníka a později se uplatnil mimo jiné ve vedení skautingu.[zdroj?]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Rodokmen rodu Lawrence dostupné online

Literatura editovat

  • GILBERT, G. M.: Norimberský deník; Praha, 1981; 424 s.
  • HEYDECKER, Joe J., LEEB, J.: Norimberský proces; Praha, 2007; 736 s. ISBN 978-80-249-0940-0

Související články editovat

Externí odkazy editovat