Gelasius II.

papež

Gelasius II., rodným jménem Jan z Gaety (kolem 1060, Gaeta29. ledna 1119[1], Cluny) byl papežem od 24. ledna 1118 až do své smrti.

Jeho Svatost
Gelasius II.
161. papež
GelasioII.gif
Církev římskokatolická
Zvolení 24. ledna 1118
Uveden do úřadu 10. března 1118 (konsekrace)
Pontifikát skončil 29. ledna 1119
Předchůdce Paschalis II.
Nástupce Kalixtus II.
Zasvěcený život
Institut benediktini
Svěcení
Biskupské svěcení 10. března 1118
Osobní údaje
Rodné jméno Jan z Gaety
Datum narození kolem 1060
Místo narození Gaeta, Capujské knížectví
Datum úmrtí 29. ledna 1119
Místo úmrtí Cluny Burgundské vévodství Burgundské vévodství, Francouzské království Francie
Místo pohřbení Klášter Cluny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Jan (pozdější Gelasius II.) pocházel z urozeného rodu Gaetaniů, z něhož později vzešel i jiný papež Bonifác VIII. (1235, Anagni1303, Řím). Jan se stal mnichem v benediktinském opatství v Monte Cassinu, odkud ho poté povolal Urban II. do Říma jako kancléře církve. Později byl jmenován kardinálem a stal se věrným spolupracovníkem a důvěrníkem papeže Paschalise II. [2]. Ve své funkci mimo jiné prosadil precedent, ve kterém ustanovil, že papežský kancléř musí být vždy kardinálem a zůstává ve svém úřadě až do smrti nebo do jmenování papežem. [3] Po papežově smrti se 24. ledna 1118 uskutečnila první tajná papežská volba, která už se blížila formě "konkláve" (z lat. cum clavi, pod zámkem), ze které Jan vyšel jako nově zvolený papež. [4].

Hned po zvolení ho ale přepadl procísařsky laděný Lucius Fragipani a dal jej uvěznit ve svém sídle, ale Římanům se ho podařilo osvobodit. V březnu 1118 císař Jindřich V. dobyl Řím. Papež před ním uprchl do Gaety, kde byl 10. března vysvěcen. Jindřich mezitím využil Gelasiovy nepřítomnosti a prohlásil, že papež svým útěkem ztratil na svou funkci nárok a jmenoval už o dva dny předtím, 8. března, arcibiskupa Mauritia Bourdina z Bragy vzdoropapežem se jménem Řehoř VIII. Arcibiskup z Bragy byl již za Paschalise II. exkomunikován a uchýlil se k císařskému dvoru. Gelasius II. na zvolení vzdoropapeže ihned reagoval exkomunikací císaře Jindřicha i Řehoře VIII. Po odjezdu císaře se Gelasius vrátil zpět do Říma, ale jen na chvíli. Fragipaniové na něho začali opět útočit, a tak uprchl do Francie. [5]. Ve Vienne zanedlouho svolal synodu, která měla jasně stanovit vnitřní poměry v Římě a zaručit důstojnost a bezpečnost papežského úřadu. Tento úkol už ale nezvládl, neboť zemřel 28. ledna 1119 v proslulém opatství Cluny, kde byl také pohřben.

Úkol znovusjednotit papežství v pokračujícím sporu o investituru po Gelasiovi zdědil jeho nástupce Kalixt II., který začal s Jindřichem vyjednávat a 23. září 1122 dosáhl smíru v tzv. konkordátu wormském.[6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://www2.fiu.edu/~mirandas/bios1088.htm#Gaeta
  2. VRÁNA, Karel a kol. (ed.). V jednom společenství: Životní příběhy světců. Praha: Vyšehrad, 2009. 552 s. ISBN 978-80-7021-990-4. S. 66. 
  3. Pope Gelasius II [online]. Wikipedia, the free encyclopedia [cit. 2012-12-04]. Dostupné online. 
  4. RENDINA, Claudio. Příběhy papežů: dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 8072075748. S. 303. 
  5. RENDINA, C. Příběhy papežů. Praha: [s.n.], 2005. ISBN 8072075748. S. 303. 
  6. RENDINA, C. Příběhy papežů. Praha: [s.n.], 2005. ISBN 8072075748. S. 304. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

Papež
Předchůdce:
Paschalis II.
11181119
Gelasius II.
Nástupce:
Kalixtus II.