Otevřít hlavní menu

Gekoni, též gekoni praví, jsou podčeledí gekonovitých. Jejich české rodové jméno je gekon. Gekoni mají adhesivní polštářky na prstech, jimiž se pevně přidržují podkladu a rychle a lehce lezou po svislých stěnách a kmenech stromů. Mají srostlá oční víčka. Překrývá je průhledné okénko, tzv. brýle. Většina je aktivní v noci. Loví hmyz a pavouky. Jsou schopni vydávat hlasité zvuky. Využitím různých způsobů lokomoce (vlněním těla, "plácáním" končetinami po hladině apod.) dokážou po jistou dobu překonávat vodní plochy bez potopení pod hladinu.[1]

Jak číst taxoboxGekoni
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád šupinatí (Squamata)
Podřád ještěři (Sauria)
Čeleď gekonovití (Gekkonidae)
Podčeleď gekoni (Gekkoninae)
Gray, 1825
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Přehled rodůEditovat

Evoluce skupinyEditovat

Gekoni se zřejmě vyvinuli v období rané křídy (zhruba před 140 – 120 milion let) a již v období počínající svrchní křídy (asi před 99 miliony let) vykazovali někteří jejich zástupci velmi moderní adaptace, související s lezením po stromech. To ukázal objev zachované končetiny fosilního gekona z myanmarského jantaru.[2] Miocénní gekoni jsou v podobě fosilií dobře známí například i z území Slovenska.[3]

Chování ve stavu beztížeEditovat

Experimenty s gekony (druh Chondrodactylus turneri) na oběžné dráze Země prokázaly, že tito plazi si dokážou hrát s objekty svého zájmu více než v prostředí normální pozemské gravitace. Jejich chování v prostředí mikrogravitace bylo zkoumáno po dobu 30 dní v biosatelitu Bion-M1.[4][5]

PoznámkaEditovat

Kromě těchto rodů se také českým rodovým jménem gekon označuje rod Teratoscincus z podčeledi Teratoscincinae.

ZdrojeEditovat

  1. Jasmine A. Nirody, Thomas Libby, Timothy J. Lee, Ardian Jusufi, David L. Hu & Robert J. Full (2018). Geckos Race Across the Water’s Surface Using Multiple Mechanisms. Current Biology. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2018.10.064
  2. Gabriela Fontanarrosa, Juan D. Daza & Virginia Abdala (2017). Cretaceous fossil gecko hand reveals a strikingly modern scansorial morphology: Qualitative and biometric analysis of an amber-preserved lizard hand. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2017.11.003
  3. Andrej Čerňanský, Juan D. Daza & Aaron M. Bauer (2018). Geckos from the middle Miocene of Devínska Nová Ves (Slovakia): new material and a review of the previous record. Swiss Journal of Geosciences. doi: https://doi.org/10.1007/s00015-017-0292-1
  4. V. M. Barabanov, V. I. Gulimova, R. K. Berdiev & S. V. Saveliev (2019). Individual features of play behavior in thick-toed geckos in weightlessness and normal gravity conditions. Life Sciences in Space Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.lssr.2019.07.002
  5. Videozáznam experimentu s gekony na YouTube (anglicky)

Externí odkazyEditovat