Furileusauria
Furileusauria byl klad (vývojová skupina se společným předkem) abelisauridních teropodů, žijících v období svrchní křídy (geologický stupeň kampán až maastricht, asi před 84 až 66 miliony let) na území dnešní Jižní Ameriky (zejména pak z argentinské Patagonie). Někteří z nich dosahovaly značných rozměrů, například rod Pycnonemosaurus délky až 9 metrů.[1]
 FurileusauriaStratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 84 až 66 miliony let | |
|---|---|
 Rekonstrukce hlavy rodu Pycnonemosaurus, zástupce skupiny. | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | plazopánví (Saurischia) |
| Podřád | Theropoda |
| Infrařád | Ceratosauria |
| Nadčeleď | Abelisauroidea |
| Čeleď | Abelisauridae |
| Podčeleď | Furileusauria Filippi, 2016 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření a popis
editovat
V současnosti známe zástupce této skupiny pouze z Jižní Ameriky (státy Argentina a Brazílie). Jedná se celkem o sedm rodů vývojově vyspělých abelisauridů, postupně dle abecedního pořadí jsou to rody Abelisaurus, Aucasaurus, Caletodraco[2], Carnotaurus, Llukalkan, Pycnonemosaurus, Quilmesaurus, Tralkasaurus a Viavenator. Tento klad byl formálně stanoven v roce 2016.[3]
Průměrná délka zástupců této čeledi činí přibližně 7,1 (+- 2,1) metru. Jednalo se tedy o středně velké až větší teropodní dinosaury.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SOCHA, Vladimír. Pycnonemosaurus, největší z abelisauridů. OSEL.cz [online]. 2. prosince 2019. Dostupné online. (česky)
- ↑ Buffetaut, E.; Tong, H.; Girard, J.; Hoyez, B.; Párraga, J. (2024). Caletodraco cottardi: A New Furileusaurian Abelisaurid (Dinosauria: Theropoda) from the Cenomanian Chalk of Normandy (North-Western France). Fossil Studies. 2 (3): 177–195.
- ↑ Leonardo S. Filippi; Ariel H. Méndez; Rubén D. Juárez Valieri & Alberto C. Garrido (2016). "A new brachyrostran with hypertrophied axial structures reveals an unexpected radiation of latest Cretaceous abelisaurids". Cretaceous Research. 61: 209–219. doi: 10.1016/j.cretres.2015.12.018
- ↑ Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2017). Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king. Cretaceous Research. 69: 71–89. doi: 10.1016/j.cretres.2016.09.001
Literatura
editovat- Delcourt, Rafael (2018). "Ceratosaur palaeobiology: New insights on evolution and ecology of the southern rulers". Scientific Reports. 8 (1): 9730. doi:10.1038/s41598-018-28154-x
- M. A. Cerroni, M. J. Motta, F. L. Agnolín, A. M. Aranciaga Rolando, F. B. Egli & F. E. Novas (2019). A new abelisaurid from the Huincul Formation (Cenomanian-Turonian; Upper Cretaceous) of Río Negro province, Argentina. Journal of South American Earth Sciences: Article 102445. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2019.102445
Externí odkazy
editovat- Článek na webu Letters from Gondwana (anglicky)
- Profil kladu na databázi Fossilworks Archivováno 3. 7. 2020 na Wayback Machine. (anglicky)