Friedrich Wilhelm Hohenlohe-Kirchberg
Bedřich Vilém princ Hohenlohe-Kirchberg (Friedrich Wilhelm Prinz zu Hohenlohe-Kirchberg) (3. prosince 1732, Kirchberg an der Jagst – 10. srpna 1796, Praha) byl německý šlechtic a rakouský generál. Od mládí sloužil v císařské armádě, jako stratég a taktik se vyznamenal na přelomu 80. a 90. letech 18. století v bojích proti Turecku a revoluční Francii.[1] Mezitím byl vrchním velitelem v Českém království (1791–1792). V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1789). Ze zdravotních důvodů odešel v roce 1794 do výslužby, zemřel v Praze, kde je také pohřben.
| Friedrich Wilhelm Hohenlohe-Kirchberg | |
|---|---|
 Portrét z konce 18. století ze sbírek Rakouské národní knihovny | |
| Vrchní zemský velitel v Českém království | |
| Ve funkci: 1791 – 1792 | |
| Předchůdce | Louis Joseph de Brechainville |
| Nástupce | Václav Josef Thun-Hohenstein |
| Narození | 3. prosince 1732 Kirchberg an der Jagst |
| Úmrtí | 10. srpna 1796 (ve věku 63 let) Praha |
| Choť | Frederica Reuss of Upper Greiz (1770–1796) |
| Rodiče | Karel August z Hohenlohe-Kirchbergu |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie |
| Commons | Frederick William of Hohenlohe-Kirchberg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel z významného německého rodu Hohenlohů, patřil k linii Hohenlohe-Kirchberg. Narodil se na zámku Kirchberg v dnešním Bádensku-Württembersku jako druhorozený syn Karla Augusta Hohenlohe (1707–1767), povýšeného v roce 1764 na knížete, po matce byl potomkem rodu Auerspergů. Do císařské armády vstoupil v roce 1756 a zúčastnil se sedmileté války, během níž byl dvakrát zraněn, v roce 1761 získal Řád Marie Terezie. Díky svému původu rychle postupoval v hodnostech, v roce 1764 byl plukovníkem a v roce 1769 dosáhl hodnosti generálmajora. Později se pod velením maršála Laudona zúčastnil války o bavorské dědictví. V roce 1783 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a bojoval ve válce proti Turkům, v letech 1789–1790 byl vrchním velitelem v Sedmihradsku. Mezitím dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1789)[2] a v letech 1791–1792 byl zemským velitelem v Čechách.[3][4] V závěru své kariéry se zúčastnil válek proti revoluční Francii a v letech 1793–1794 byl generálním ubytovatelem armády dislokované v Nizozemí. V roce 1792 obdržel velkokříž Řádu Marie Terezie. V roce 1794 velel na Rýně, ale krátce poté kvůli špatnému zdraví odešel do výslužby. Zemřel v Praze, kde je také pohřben.
Jeho manželkou byla od roku 1770 hraběnka Friderika Reuss zu Greiz (1748–1816), manželství zůstalo bez potomstva.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ottův slovník naučný, 11. díl (heslo Hohenlohe); Praha, 1897 (reprint 1998); s. 469 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Služební postup in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 44 dostupné online
- ↑ Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; s. 27 ISBN 80-7278-347-5 dostupné online
- ↑ Seznam zemských velitelů v Českém království a posádky v Praze na webu valka.cz
Literatura editovat
- ŠEDIVÝ, Miroslav: O švestky a brambory. Prusko-rakouská válka o bavorské dědictví 1778–1779; Praha, 2018; 208 s. ISBN 978-80-7557-101-4
- ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3
