Friedrich Wilhelm Hohenlohe-Kirchberg

Bedřich Vilém princ Hohenlohe-Kirchberg (Friedrich Wilhelm Prinz zu Hohenlohe-Kirchberg) (3. prosince 1732, Kirchberg – 10. srpna 1796, Praha) byl německý šlechtic a rakouský generál. Od mládí sloužil v císařské armádě, jako stratég a taktik se vyznamenal na přelomu 80. a 90. letech 18. století v bojích proti Turecku a revoluční Francii.[1] Mezitím byl vrchním velitelem v Českém království (1791–1792). V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1789). Ze zdravotních důvodů odešel v roce 1794 do výslužby, zemřel v Praze, kde je také pohřben.

Friedrich Wilhelm Hohenlohe-Kirchberg
Portrét z konce 18. století ze sbírek Rakouské národní knihovny
Portrét z konce 18. století ze sbírek Rakouské národní knihovny

Vrchní zemský velitel v Českém království
Ve funkci:
1791 – 1792
Předchůdce Louis Joseph de Brechainville
Nástupce Václav Josef Thun-Hohenstein

Narození 3. prosince 1732
Kirchberg an der Jagst
Úmrtí 10. srpna 1796 (ve věku 63 let)
Praha
Rodiče Carl August Hohenlohe-Kirchberg
Profese důstojník
Ocenění velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Zámek Kirchberg (Bádensko-Württembersko), hlavní sídlo rodu Hohenlohe-Kirchberg

Pocházel z významného německého rodu Hohenlohů, patřil k linii Hohenlohe-Kirchberg. Narodil se na zámku Kirchberg v dnešním Bádensku-Württembersku jako druhorozený syn Karla Augusta Hohenlohe (1707–1767), povýšeného v roce 1764 na knížete, po matce byl potomkem rodu Auerspergů. Do císařské armády vstoupil v roce 1756 a zúčastnil se sedmileté války, během níž byl dvakrát zraněn, v roce 1761 získal Řád Marie Terezie. Díky svému původu rychle postupoval v hodnostech, v roce 1764 byl plukovníkem a v roce 1769 dosáhl hodnosti generálmajora. Později se pod velením maršála Laudona zúčastnil války o bavorské dědictví. V roce 1783 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a bojoval ve válce proti Turkům, v letech 1789–1790 byl vrchním velitelem v Sedmihradsku. Mezitím dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1789)[2] a v letech 1791–1792 byl zemským velitelem v Čechách.[3][4] V závěru své kariéry se zúčastnil válek proti revoluční Francii a v letech 1793–1794 byl generálním ubytovatelem armády dislokované v Nizozemí. V roce 1792 obdržel velkokříž Řádu Marie Terezie. V roce 1794 velel na Rýně, ale krátce poté kvůli špatnému zdraví odešel do výslužby. Zemřel v Praze, kde je také pohřben.

Jeho manželkou byla od roku 1770 hraběnka Friderika Reuss zu Greiz (1748–1816), manželství zůstalo bez potomstva.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, 11. díl (heslo Hohenlohe); Praha, 1897 (reprint 1998); s. 469 ISBN 80-7185-057-8
  2. Služební postup in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 44 dostupné online
  3. Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; s. 27 ISBN 80-7278-347-5 dostupné online
  4. Seznam zemských velitelů v Českém království a posádky v Praze na webu valka.cz

LiteraturaEditovat

  • ŠEDIVÝ, Miroslav: O švestky a brambory. Prusko-rakouská válka o bavorské dědictví 1778–1779; Praha, 2018; 208 s. ISBN 978-80-7557-101-4
  • ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3

Externí odkazyEditovat