Otevřít hlavní menu

Františka Kolářová-Vlčková

česká spisovatelka a pedagožka

Františka Kolářová-Vlčková (19. ledna 1883 Česká Jablonná16. února 1956 Pořežín) byla česká spisovatelka a profesorka. Přednášela na Pedagogické akademii v Bratislavě a Vysoké škole zemědělské v Praze.

Františka Kolářová-Vlčková
Narození 19. ledna 1883
Česká Jablonná
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. února 1956 (ve věku 73 let)
Pořežín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Místo posledního odpočinku na přibyslavském hřbitově

ŽivotopisEditovat

Rodačka z České Jablonné byla jednou ze čtyř dcer[1] tamního rolníka Josefa Vlčka (1853–1916[1]) a jeho manželky Františky, rozené Bořilové[2] (1863–1940). Rodina bydlela v domě č. 13.[2] Františka byla prvorozená, mladší sestry byly Justina Zdenka (* 1884), Bohumila (* 1891) a Emilie (* 1896).[2] Zprvu navštěvovala školu ve Vepřové[3] a později nově otevřenou školu v samotné České Jablonné. V roce 1894 odešla na studium měšťanské školy za strýcem Aloisem Vlčkem do Domažlic. Poté pět let studovala klášterní školu v Chrudimi, kde získala učitelské vzdělání.[2]

Od roku 1903 začala – při dalším studiu – učit v Horním Studenci u Chotěboře a poté v Kamenici nad Lipou až do roku 1919.[2] Od roku 1908 přitom studovala na Filozofické fakultě v Praze. Od roku 1919 nastoupila jako profesorka pedagogiky v Banské Bystrici. V letech 1929–1938 pak působila v Bratislavě až do svého penzionování.[2]

Kolem roku 1930[2] se v Bratislavě provdala za elektroinženýra a zbrojního odborníka Jana Koláře (* 1883),[4] který však zemřel poměrně mlád už 30. března 1934.[2] Kolářová se v roce 1938 přestěhovala do Prahy. Brzy po roce 1950 se přistěhovala ke své nejmladší sestře Emilii, provdané Hladíkové do Pořežína,[2] nynější součásti Velké Losenice.

Zemřela 16. února 1956 v Pořežíně na mozkovou mrtvici[2] a byla pohřbena v rodinném hrobě v Přibyslavi.[4]

DíloEditovat

Kolářová napsala pět vesnických románů:[4][5]

  • Ledy se lámou
  • V nárazech vichřice
  • Mrazivé jaro
  • Za našich pradědů
  • Síla naděje

Po smrti manžela vydala v roce 1936 pod názvem Na vlnách revoluce v zemi věčných ohňů[1] jeho vzpomínky na léta 1910–1923, v nichž popsal své působení v ruském Petrohradě, v ázerbájdžánském Baku a v Persii i návrat do Košic.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c HAVLÍK, Ivo. Na velký sraz staré dynastie Vlčků žádný Vlček nepřijel. Havlíčkobrodský Deník. 2011-05-23. Dostupné online [cit. 2014-05-16]. Dostupné také na: [1]. 
  2. a b c d e f g h i j HORSKÝ, Josef. Pořežín: Z jeho minulosti od spisovatelky Františky Kolářové Vlčkové [online]. Obec Velká Losenice [cit. 2014-05-16]. Dostupné online. 
  3. Historie obce [online]. Obec Vepřová, 2014-01-24 [cit. 2014-05-16]. Dostupné online. 
  4. a b c d HAVLÍK, Ivo. Po jedenácti letech se sjíždí dynastie Vlčků. Havlíčkobrodský Deník.cz [online]. 2011-05-19 [cit. 2014-05-16]. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. 
  5. HORSKÝ, Josef. Seznam románů [online]. [cit. 2014-05-16]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat