Otevřít hlavní menu

František Vrána

český voják
Další významy jsou uvedeny na stránce František Vrána (rozcestník).

František Vrána (27. ledna 1914, Přerov30. září 1944, Zyndranowa Polsko) byl český válečný hrdina.

František Vrána
Busta na dukelském památníku
Busta na dukelském památníku
Narození 27. ledna 1914
Přerov, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. září 1944
Zyndranowa, Polsko
Vojenská kariéra
Hodnost major
Doba služby 19351944
Sloužil Flag of the Czech Republic.svg Československo
Velel 1. tankový prapor 1. československé tankové brigády v SSSR
Války Druhá světová válka
Bitvy Karpatsko-dukelská operace
Vyznamenání Československý válečný kříž 1939
Řád rudého praporu

ŽivotEditovat

Absolvoval nižší gymnázium a průmyslovou školu stavební v Brně-Řečkovicích. Pracoval jako stavební technik a v roce 1935 nastoupil vojenskou službu. Rozhodl se trvale vstoupit do armády a v letech 1935–1936 absolvoval školu pro záložní důstojníky hruborážného dělostřelectva v Bratislavě. Po krátkém pobytu u 106. dělostřeleckého pluku vstoupil do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po absolvování školy sloužil u 125. dělostřeleckého pluku. Po Mnichovské dohodě byl demobilizován a po obsazení republiky německou armádou se rozhodl opustit vlast, aby mohl proti okupantům bojovat.

Přes Polsko se dostal do Anglie a již v říjnu roku 1939 vstoupil do československého zahraničního vojska. Byl odvelen do Francie, kde sloužil v Agde u 1. československé divize. Po pádu Francie se vrátil do Anglie, kde byl příslušníkem 1. československé samostatné brigády. V této době se oženil s Angličankou Hildou Weisskopfovou a narodila se mu dcera Věra. Absolvoval důstojnický kurz a byl povýšen na nadporučíka. Brigáda, u které sloužil, byla transformována na obrněnou brigádu a Vrána se stal zbrojním důstojníkem tankového praporu a velitelem zálohy řidičů tanků. Vzhledem k tomu, že jeho jednotka stále nebyla vyslána do žádné bojové akce, zažádal o převelení do SSSR.

9. září 1944 nastoupil u 1. československé tankové brigády v SSSR. Nejprve byl členem štábu 1. tankového praporu a záhy převzal velení tankového praporu. 30. září se jeho jednotka pokusila překročit československou hranici u polské obce Zyndranowa. 8. října bylo nalezeno jeho mrtvé tělo a spolu s ostatními zabitými vojáky bylo pohřbeno na vojenském hřbitově dukelského bojiště.

O jeho smrti existují dvě verze. Podle jedné byl zabit v boji po opuštění tanku, který byl zasažen pancéřovou pěstí. Podle druhé verze byl zajat a později zastřelen ranou do týla.

Posmrtně byl nejprve ještě v roce 1945 povýšen na štábního kapitána a v roce 1947 na majora. Byl vyznamenán Československým válečným křížem a sovětským Řádem rudého praporu. V roce 1969 u příležitosti 25. výročí bojů na Dukle obdržel titul Hrdina Československé socialistické republiky a vyznamenání Zlatá hvězda hrdiny ČSSR in memoriam.

Pozoruhodné je, že dcera Vera Ogle se dozvěděla, že její otec je český válečný hrdina až po smrti své matky z její pozůstalosti. V roce 2003 navštívila památník na Dukle a při další návštěvě České republiky v září roku 2012 jí byla předána otcova vyznamenání.

LiteraturaEditovat

  • Autorský kolektiv: Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Ministerstvo obrany České republiky. Praha 2005 ISBN 80-7278-233-9
  • M. Kopecký: 1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR. Praha 2001

Externí odkazyEditovat