Otevřít hlavní menu

František Hořava

český malíř a sochař

František Hořava (24. července 1906 Opatovice u Rajhradu28. května 1974 Brno) byl český sochař a malíř. Za svůj život vytvořil mimo jiné řadu děl pro veřejná prostranství (pomníky, reliéfy) především v Brně a okolí. V rodných Opatovicích je po něm pojmenována ulice (49°4′35″ s. š., 16°38′30″ v. d.). Otec František (1879-1962) byl obuvníkem, původem z Českomoravské vrchoviny, matka Františka (1876-1956) rozená Báborová byla z dělnické rodiny v Opatovicích.

František Hořava
František Hořava - sochař a malíř.jpg
Narození 24. července 1906
Opatovice u Rajhradu
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 28. května 1974 (ve věku 67 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Povolání sochař, malíř
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VzděláníEditovat

  • 1912-1919 Obecní škola v Opatovicích
  • 1919-1921 Měšťanská škola chlapecká v Brně v Řeznické ulici
  • 1921-1922 pracuje u Josefa Rejnarta v jeho Umělecko-průmyslovém ateliéru sochařském a závodě štukatérském v Brně v Mundyho ulici
  • 1922-1925 studium na Umělecko-průmyslové škole v Praze (především modelování u Josefa Mařatky, dále u Emílie Krostové, Jaromíra Pečírky, V. V. Štecha, Bohumila Kafky).
  • V roce 1925 se stává nejprve hospitantem speciální školy dekorativního modelování Josefa Drahoňovského. Další rok absolvuje už jako řádný žák u Otty Gutfreunda a dokončuje v roce 1928 u Josefa Mařatky.

ŽivotEditovat

 
linoryt z pařížského pobytu

První dílčí úspěchy - prezentace sochy Maryčka Magdónova v roce 1928 na Výstavě soudobé kultury v Československu v pavilonu Umělecko-průmyslové školy na nově vzniklém Výstavišti. Sochu následně zakoupilo Ministerstvo školství a národní osvěty.

Po absolutoriu dostává na doporučení Josefa Mařatky stipendium do Paříže (15. února - 15. srpna 1929), kde studuje u Antoina Bourdella a seznamuje se s Františkem Kupkou. Vzpomínkou na pobyt v Paříži je jeho soubor linorytů z roku 1937.

V září 1930 se Hořava usadil v Brně, kde zůstává do konce života. Vstupuje do Klubu výtvarných umělců Aleš, později do Svazu československých výtvarných umělců. Má množství zakázek veřejných (banky) i soukromých (portréty), zapojuje se do uměleckého života města. Prosazuje se u něj stále více životní téma ženského aktu, mimoto zpracovává i pracovní témata.

V roce 1944 se oženil s doktorkou práv Albínou Němcovou. Později se jim narodily děti Petr a Pavla. V padesátých letech postupně ubývá veřejných zakázek, materiální situace rodiny se zhoršuje. Od 60. let se stále více věnuje malbě (zátiší a krajiny), obnovuje techniku stucco lustra (freskařský postup, kdy se směs mramorové moučky a omítky barví, brousí a leští). Vytvořil několik stuccolustrových desek. Poměrně intenzivně se dále zabývá dřevěnými intarziemi pro nábytek, a to soukromě i na zakázku.

Nedostatek pracovní příležitosti v oboru přivedl Hořavu v letech 1964-1965 i do Moravského muzea, kde restauroval Rulíškovy modely hub. Umírá při návratu z Adamova, kde pracoval na své poslední zakázce. František Hořava je pohřben na brněnském Ústředním hřbitově, kde má na hrobě vlastní pískovcovou desku s motivem vzpínajících se koní.

Některá veřejná dílaEditovat

 
Maryčka Magdónova (1928)
  • portrétní reliéf Václava hraběte Kounice - budova brněnské Techniky a zimní zahrada zámku Slavkov - zakázka ovdovělé hraběnky Josefiny Kounicové (1932-3)
  • pomník T. G. Masaryka - Rajhrad (1937-8))
  • reliéf - oslavanská elektrárna (přelom třicátých/čtyřicátých let)
  • reliéf - jihlavská elektrárna (1941)
  • památník Prokopa Diviše (reliéf v interiéru) - Znojmo-Přímětice (1941)
  • knižní ilustrace ke knihám V. Šelepové První zrání a J. Gregora Hovory s tebou pro brněnské Jíchovo nakladatelství, které v roce 1944 ve svém salónku v Brně na Cejlu uspořádalo také výstavu
  • pamětní deska Vladimíra Helferta - Brno, Mojžíšova 14 (1958)
  • pomník Petra Jilemnického - Adamov, školní budova na dnešní ulici Ronovská 12 (1963-4)
  • socha pro adamovský podnik ADAST (1973-1974) - poslední zakázka, jejího dokončení se Hořava nedočkal (socha byla odlita po jeho smrti)
  • reliéfy na fasádě budovy spořitelny - Brno (Královo Pole), Husitská l a Palackého 59
  • reliéf na fasádě budovy - Brno, Křenová 27
  • reliéf v nemocnici - Brno, Obilní trh
  • reliéf v budově Zemského finančníhi ředitelství - Brno, Malinovského náměstí (dnešní Magistrát)

Externí odkazyEditovat