František Filip (spisovatel)
František Filip (20. února 1904 Jamné nad Orlicí – 19. února 1957 Brno), známý pod přezdívkou Bezruký Frantík, byl český tělesně postižený spisovatel.
| František Filip | |
 | |
| Narození |
20. února 1904 Jamné nad Orlicí  Rakousko-Uhersko |
|---|---|
| Úmrtí |
19. února 1957 (ve věku 52 let) Brno  Československo |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Povolání | spisovatel |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ŽivotEditovat
Narodil se v Orlických horách v obci Jamné nad Orlicí jako syn Štěpána a Mariany Filipových. Narodil se bez obou horních končetin a byl svým okolím považován za chudáčka. Měl však štěstí na lidi, kteří mu pomohli prožít svůj život co nejlépe. Řídící učitel Cita v jamenské škole ve spolupráci s tamním lékařem a školním radou vymyslel školní lavici, v níž se mohl František naučit psát nohama. Podobala se dřevěnému bobu s kulatým sedátkem jako u piána, v úrovni nohou byla jakoby velká rozevřená kniha. Lavice je dnes uložena na místním obecním úřadě. Patřil mezi první chovance Jedličkova a posléze Bakulova ústavu. Rychle se sžil s prostředím ústavu i s kolektivem postižených dětí. Jeho přísný a náročný učitel pan Bakule jej motivoval heslem: Chci a proto umím!
František Filip úspěšně absolvoval obchodní školu, napsal knížku Bezruký Frantík píše o sobě, a je i autorem mnoha novinových článků. Naučil se nohama psát na školní tabuli, pít kávu ze šálku, zapínat si knoflíček u límce košile, plést košíky, štupovat ponožky, psát nohama na psacím stroji, řídit osobní automobil a mnoho dalších činností. Při zájezdu dětí Jedličkova ústavu po Spojených státech překvapoval osobnosti, se kterými se setkal tím, že při setkání si zul botu a podal dotyčnému nohu. Tak učinil i při setkání s prezidentem[zdroj?], který s ledovým klidem jeho končetinu přijal. V USA byl velmi populární, neboť při cestách předváděl své umění cvičených nohou na veřejnosti a tím si získal u Američanů velkou oblibu. Během 1. světové války pomáhal zmrzačeným vojákům při jejich adaptaci do nového života s postižením. Překvapoval svojí vitalitou a psychickým klidem s jakým zvládal, i pro zdravého, složité životní situace.
Byl známou postavou první republiky, cestoval po celé republice a ukazoval své umění provádět běžné lidské činnosti jen nohama. Díky své houževnatosti se vymanil osudu strádajícího žebráka a stal se podnikatelem. Po komunistickém převratu v roce 1948 mu byla představení zakázána a žilo se mu pak obtížně. O roce 1948 prohlásil „Pak už jsem nebyl pan podnikatel, ale jenom mrzák.“ Zemřel 19. února 1957 v Brně, těsně před dnem svých 53 narozenin.
„Bezruký Frantík“ je zmíněn ve filmu Jak svět přichází o básníky postavou starého Valeriána (František Filipovský).
V roce 2019 pražské Divadlo Pod Palmovkou uvedlo hru Tomáše Dianišky Bezruký Frantík inspirovánu životem Františka Filipa.
OdkazyEditovat
LiteraturaEditovat
- SOBOTKA, Richard. Bezruký Frantík : životní příběh Františka Filipa. Šenov u Ostravy: Tilia, 2003. 205 s. ISBN 80-86101-71-1.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Filip ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Filip (spisovatel)
