Otevřít hlavní menu

František Filip (spisovatel)

český spisovatel

František Filip (20. února 1904 Jamné nad Orlicí19. února 1957 Brno), známý pod přezdívkou Bezruký Frantík, byl český tělesně postižený spisovatel.

František Filip
František Filip 1930.jpg
Narození 20. února 1904
Jamné nad Orlicí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. února 1957 (ve věku 52 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Brně
Povolání spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Školní lavice Františka Filipa z obecné školy v Jamném nad Orlicí.

Narodil se v Orlických horách v obci Jamné nad Orlicí jako syn Štěpána a Mariany Filipových. Narodil se bez obou horních končetin a byl svým okolím považován za chudáčka. Měl však štěstí na lidi, kteří mu pomohli prožít svůj život co nejlépe. Řídící učitel Cita v jamenské škole ve spolupráci s tamním lékařem a školním radou vymyslel školní lavici, v níž se mohl František naučit psát nohama. Podobala se dřevěnému bobu s kulatým sedátkem jako u piána, v úrovni nohou byla jakoby velká rozevřená kniha. Lavice je dnes uložena na místním obecním úřadě. Patřil mezi první chovance Jedličkova a posléze Bakulova ústavu. Rychle se sžil s prostředím ústavu i s kolektivem postižených dětí. Jeho přísný a náročný učitel pan Bakule jej motivoval heslem: Chci a proto umím!

František Filip úspěšně absolvoval obchodní školu, napsal knížku Bezruký Frantík píše o sobě, a je i autorem mnoha novinových článků. Naučil se nohama psát na školní tabuli, pít kávu ze šálku, zapínat si knoflíček u límce košile, plést košíky, štupovat ponožky, psát nohama na psacím stroji, řídit osobní automobil a mnoho dalších činností. Při zájezdu dětí Jedličkova ústavu po Spojených státech překvapoval osobnosti, se kterými se setkal tím, že při setkání si zul botu a podal dotyčnému nohu. Tak učinil i při setkání s prezidentem[zdroj?], který s ledovým klidem jeho končetinu přijal. V USA byl velmi populární, neboť při cestách předváděl své umění cvičených nohou na veřejnosti a tím si získal u Američanů velkou oblibu. Během 1. světové války pomáhal zmrzačeným vojákům při jejich adaptaci do nového života s postižením. Překvapoval svojí vitalitou a psychickým klidem s jakým zvládal, i pro zdravého, složité životní situace.

Byl známou postavou první republiky, cestoval po celé republice a ukazoval své umění provádět běžné lidské činnosti jen nohama. Díky své houževnatosti se vymanil osudu strádajícího žebráka a stal se podnikatelem. Po komunistickém převratu v roce 1948 mu byla představení zakázána a žilo se mu pak obtížně. O roce 1948 prohlásil „Pak už jsem nebyl pan podnikatel, ale jenom mrzák.“ Zemřel 19. února 1957 v Brně, těsně před dnem svých 53 narozenin.

„Bezruký Frantík“ je zmíněn ve filmu Jak svět přichází o básníky postavou starého Valeriána (František Filipovský).

V roce 2019 pražské Divadlo Pod Palmovkou uvedlo hru Tomáše Dianišky Bezruký Frantík inspirovánu životem Františka Filipa.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • SOBOTKA, Richard. Bezruký Frantík : životní příběh Františka Filipa. Šenov u Ostravy: Tilia, 2003. 205 s. ISBN 80-86101-71-1. 

Externí odkazyEditovat