Fort Legií
Fort Legií (polsky Fort Legionów, rusky Владимир – tj."Vladimir") je jeden z fortů varšavské citadely, přináležící k vnitřnímu prstenci opevnění varšavské pevnosti. Byl postaven mezi léty 1851–1853.
Fort Legií | |
---|---|
Základní informace | |
Výstavba | 1851-1853 |
Poloha | |
Adresa | Zakroczymska, Varšava, Polsko |
Souřadnice | 52°15′25,98″ s. š., 21°0′23,3″ v. d. |
Další informace | |
Kód památky | 59/9 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mezi světovými válkami se ve fortu nalézal archiv polské vojenské rozvědky. Ten se spolu s celou pevnůstkou dostal v září 1939 do rukou Němců, což následně vedlo k uvěznění a smrti mnoha polských agentů.
Historie
editovatDo konce první světové války
editovatV období ruské vlády nad Polskem se pevnost nazývala „Vladimir“ (polsky „Włodzimierz“). Třípatrová stavba byla postavena podle návrhu francouzského vojenského inženýra Marca Montalemberta ve tvaru neúplného válce obehnaného suchým příkopem; do objektu se vstupovalo na severozápadě branou s padacím mostem. Na vrcholu pevnůstky byla postavení pěchoty, v horním patře dělové komory pro 34 kanónů a ve středním patře pak pěchotní kasemata. Příkop byl bráněn třemi bočními kaponiérami a kontreskarpou, ze které vedly minové chodby. V severovýchodní části středního patra se nacházela šíjová kaponiéra se 4 děly, chránící přechod přes řeku Vislu.
Po roce 1865 byla pevnost zmodernizována. Příkop na východní straně byl zasypán a mezi fortem a Vislou byla postavena přídavná dělostřelecká baterie ve tvaru obráceného písmene „L“, sloužící k obraně přechodu řeky. Z jihu a západu bylo na vnější straně příkopu vytvořeno koliště. Z nejnižšího patra byla jihovýchodním směrem proražena podzemní chodba (s minovými chodbami), která vedla k polokaponiéře a do místnosti na protější straně příkopu. Pevnost byla přezbrojena novým typem děl.
Po dobudování Varšavské pevnosti ztratil fort svůj strategický význam. V letech 1905–1906 a 1909 zde bylo vězení, v roce 1914 sem byly uloženy archiválie ruského varšavského vojenského okruhu.[1] Pevnost byla špatně strážená a místní obyvatelstvo z ní odcizilo mnohé spisy. V roce 1916 byl na západní části koliště, kde byli během lednového povstání popraveni členové polské Národní vlády, vztyčen pamětní kříž.
Po znovuobnovení polské nezávislosti
editovatV roce 1918 převzal stavbu Vojenský ústřední archiv a upravil ji pro kancelářské a skladové účely. V budově byly provedeny významné stavební zásahy, např. byly zazděny střílny pro ruční zbraně, v místě dělových střílen v horním patře byla proražena okna. V roce 1921 byl název pevnosti oficiálně změněn na Fort legií.[1]
Na obranném valu a vrchní části dělové baterie byly vysázeny stromy a vznikla zde tak první část parku Romualda Traugutta. Kolem roku 1935 byla proražena východní část příkopu, některé chodby vycházející ze spodního patra a minové chodby byly zasypány zeminou a zazděny.
V září 1939 byla na fortu instalována protiletadlová děla. V důsledku chyb náčelníka II. oddělení Generálního štábu polské armády (rozvědky) Józefa Smoleńského, ministerstva obrany a vedení Ústředního vojenského archivu došlo k tomu, že nebyly zničeny nejdůležitější spisy oddělení, obsahující mj. jména polských zpravodajců v zahraničí, dokumenty kontrarozvědky působící v Německu a SSSR a osobní složky důstojníků. Ty byly zabaveny Němci a následně použity k likvidaci členů polské rozvědky, kontrarozvědky, jejich spolupracovníků a také polských bojovníků za nezávislost.[2]
Během varšavského povstání se budova nacházela na frontové linii.
Po 2. světové válce objekt znovu připadl polské armádě. Bylo zde mimo jiné úložiště map a skladiště uniforem. Některé části pevnůstky se rozpadly a západní kaponiéra byla z velké části zbořena. Dělové komory v bývalé baterii byly zaplaveny vodou, což přispělo k tradování legendy o existenci tunelu do varšavské citadely.
V roce 1980 se přemýšlelo o adaptaci pevnosti pro kulturní účely. Měl v ní být multifunkční sál se zázemím, kulturní centrum, knihovna, kavárna a klub veteránů. Případně se uvažovalo i o využití stavby jako sídla Muzea architektury; z plánované rekonstrukce ale sešlo.[1][2]
Během 90. byl opuštěný objekt zdevastovaný a nadále chátral. Roku 2000 byl fort prodán soukromé společnosti zabývající se pohostinstvím. Po dokončení úklidových a stavebních prací pak byla v pevnosti otevřena restaurace Forteca, v jejíž prostorách jsou pořádány koncerty a uspořádávány svatby. V pevnůstce a části jejích podzemních chodeb lze absolvovat i komentované prohlídky.[3]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Fort Legionów Cytadeli Warszawskiej na polské Wikipedii.
- ↑ a b c KNOTHE, Paweł. Fort kultury. Stolica. 13. leden 1980, čís. 2, s. 2–3.
- ↑ a b KOMOROWSKU, Krzysztof. Warszawa walczy 1939–1945. Leksykon. Warszawa: Fundacja Polska Walczy i Wydawnictwo Bellona, 2015. S. 807–808.
- ↑ FRĄTCZAK., Norbert. Skarby Warszawy pod szczególnym nadzorem. Gazeta Stołeczna. 2. července 2018, s. 7.
Literatura
editovat- Krzysztof Komorowski (red.): Warszawa walczy 1939–1945. Leksykon. Fundacja Polska Walczy i Wydawnictwo Bellona, Warszawa 2015.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fort Legií na Wikimedia Commons