Wikipedie

Filip Pohl

český hudební skladatel a teolog

Filip Pohl (?-1707) byl františkán působící v českých zemích a české františkánské provincii sv. Václava, teolog, hudebník a hudební skladatel.

Filip Pohl OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození17. století
Datum úmrtí7. duben 1718
Místo úmrtíBrno
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolánílektor teologie, hudebník, hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Od října 1704 byl definitorem zmíněné řádové provincie.[1] Z řádových funkcí působil též jako vizitátor uherské františkánské provincie Nejsvětějšího Salvátora.[2] Těžiště jeho aktivit však spočívalo v učitelském (lektorském) působení na františkánských klášterních školách. Jako i ostatní lektoři zřejmě nejprve vyučoval filozofii a posléze teologii na méně významné řádové škole. V roce 1704 byl však již lektorem na generálních řádových studiích (lector generalis) v konventu u P. Marie Sněžné v Praze. Pohlovy přednášky z teologie přednesené na klášterních studiích františkánů v Praze, kde spolu s ním částečně přednášel také Konstantin Dubský (mladší), si v letech 1704 až 1706 zaznamenal jako tehdejší žák Emerich Glaser († 1713):

  • Tractatus de sacramento eucharistiae aj. (1704-1705)
  • Liber de incarnatio verbo et Deo Uno et Trino (1705)

Emerich Glaser si své zápisky z přednášek ponechal až do docela blízké smrti, po ní přešly do knihovny kadaňského kláštera a od počátku 21. století jsou uchovávány v bibliotéce františkánů P. Marie Sněžné v Praze.[3]

Jako přední teolog české františkánské provincie prováděl Filip Pohl cenzuru – kontrolu nezávadnosti titulů napsaných svými spolubratřími před jejich vytištěním. Takto například, spolu s Anonínem Hartmannem, prověřili v dubnu 1707 duchovní příručku pro klarisky „Wund und Artzney der Seelen“ napsanou Sebasetianem Schambogenen a posléze vytištěnou v arcibiskupské tiskárně v Praze.[4]

Během svého působení v pražském konventu u P. Marie Sněžné (do roku 1711) nebyl Filip Pohl pouze učitelem řeholních studentů, ale také hudebníkem a ředitelem chóru v klášterním chrámu. Interpretoval skladby jiných autorů, ale též sám vytvořil několik mešních doprovodů, které spolu s jinými zaznamenal roku 1711 jeho řádový spolubratr Barnabáš Rubner (též Rübner, Ruebner, †1745).[5] Interpretace Pohlových mší však zdaleka nebyla omezena jen na pražský konvent. Ve varhanní partituře z kláštera v Hájku se nachází dvě autorsky Pohlem signované mše k poctě archandělů Michaela a Gabriela.[6] Podle mínění Jiřího Sehnala na základě jím nalezeného charakteristického opakování melodických témat byl Filip Pohl také autorem mešního doprovodu Missa Brunensis dochovaného v jednom ze zpěvníků z kláštera v Dačicích.[7] Podobně se takovéto ostinato údajně nachází v řadě františkánských rukopisů z Slovenska a Uher.[8] Bratr Filip v této oblasti navštěvoval při vizitacích jednotlivé kláštery, kde mohl zanechat přímo své skladby, ale také vyučit v hudebním stylu své spolubratry, kteří mohli v podobném duchu v komponování pokračovat. Sám prof. Sehnal potvrzuje ohledně principu ostinato, že „v určité době šlo o oblíbenou kompoziční metodu ve františkánských konventech, protože se s ní setkáváme i v dalších anonymních mešních cyklech.“ [9]

V roce 1711 bratr Filip zanechal lektorské činnosti[10] a současně jej mimořádná provinční řádová kapitula slavená v září 1714 v Praze poslala do Jindřichova Hradce, kde jej ustanovila kvardiánem. [11] Jako místní představený hradeckého konventu působil do roku 1714. V roce 1713 z pověření ústředí františkánského řádu vizitoval jeho velkopolskou provincii, což bývalo svěřováno jen osvědčeným teologům a bratřím se zkušeností ve vedení řádu.[12] Františkán Filip Pohl zemřel v Brně 7. dubna 1718.[13]

Reference editovat

  1. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 154 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54. Posléze byl definitorem „habituálním“ Viz WRBCZANSKY, Severin OFM. Nucleus minoriticus. Praha: [s.n.], 1746. 
  2. ↑ SEHNAL, Jiří. Hudba u františkánů české provincie v 17. a 18. století. Časopis Moravského muzea. 1993, čís. 78, s. 217–238, zde s. 224. 
  3. ↑ Srov.též BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.8.2014]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. . s. 177–178, zde s. 107. Dostupné online.
  4. ↑ Popis tisku viz Knihovna Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik katalog (cit. 12.9.2014).
  5. ↑ Missae chorales recentiores anno 1711... /// ... Has missas descripsit Fr. Barnabas Ruebner pro choro Pragensi ad Nives auctore plurimarum R. P. Philippo Pohl, lectore emerito, eiusdem chori regente. Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, signatura N i 9.
  6. ↑ Missa s. Gabrielis archangeli, Missa s. Raphaelis archangeli. Bláže nespecifikovaný kodex v soukromém vlastnictví a tyto skladu uvádí .SEHNAL, Jiří. Hudba u františkánů české provincie v 17. a 18. století. Časopis Moravského muzea. 1993, čís. 78, s. 217–238, zde s. 224. 
  7. ↑ Moravská zemská knihovna, deponát františkáni Dačice, signatura D 95. Viz SEHNAL, Hudba u františkánů... (cit.), s. 230. Více o knize spolu s dalšími rukopisy původem z františkánského kláštera v Dačicích podávají DOKOUPIL, Vladislav; BAR, Přemysl. Soupis rukopisů dačických františkánů. Brno: Moravská zemská knihovna, 1911. ISBN 978-80-7051-189-3. 
  8. ↑ SEHNAL, Hudba u františkánů... (cit.), s. 230.
  9. ↑ SEHNAL, Hudba u františkánů... (cit.), s. 231. Jak potvrzuje níže, hudební skladby ve františkánských rukopisech prakticky neuvádějí jejich potenciálné řádové autory, jež jako i někdy v písemné kultuře, zůstávají v anonymitě.
  10. ↑ V zmíněném rukopise jeho mší z roku 1711 je uveden jako „lector emeritus“.
  11. ↑ WRBCZANSKY, Nucleus minoriticus (cit.). Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 157-159.
  12. ↑ GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 772.  Čerpal dle odkazu knihy Severina Vrbčanského, Nucleus minoriticus, s. 50-52.
  13. ↑ Nekrologium české františkánské provincie.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Filip_Pohl&oldid=21952482“