Fiat G.55

italský stíhací letoun
(přesměrováno z Fiat G.59)

Fiat G 55 Centauro (Kentaur) byl italský víceúčelový stíhací letoun. Spolu s Reggiane Re.2005 a Macchi MC.205V patřil k tzv. „páté sérii“ – posledním nejvýkonnějším italským stíhačkám druhé světové války.

Fiat G.55
Fiat G.55 v barvách letectva Italské sociální republiky
Fiat G.55 v barvách letectva Italské sociální republiky
Určenístíhací letoun
PůvodItalské království
VýrobceFiat
ŠéfkonstruktérGiuseppe Gabrielli
První let30. dubna 1942
Zařazeno1943
UživatelRegia Aeronautica
Aeronautica Nazionale Repubblicana
Luftwaffe
Aeronautica Militare
Argentinské letectvo
Egyptské královské letectvo
Syrské arabské vzdušné síly
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj a operační nasazení

editovat

Prototyp letounu Fiat G.55 vzlétl na jaře roku 1942. První malá zkušební série létala vyzbrojená jedním kanónem a čtyřmi kulomety, ale bojové stroje byly vyzbrojeny standardem: 3 x 20mm kanónem a 2 x 12,7mm kulometem. Toto však byla na italské poměry těžká výzbroj.

Až do italské kapitulace v září 1943 stačila firma Fiat dodat pouze 30 strojů, z nichž část se již ani nedostala k jednotkám na frontu. Bojů se letouny účastnily až po italské kapitulaci, kdy na severu země vznikla proněmecká Italská sociální republika. V řadách jejího letectva úspěšně napadaly spojenecké bombardovací svazy i jejich stíhací doprovod.

Výroba G.55 v turínské továrně Fiat dále pokračovala až do 25. dubna 1944, kdy byl závod těžce poškozen spojeneckým náletem. Poté byla produkce rozptýlena do poboček Fiatu a probíhala i v dalších firmách. Na podzim 1944 došlo na příkaz Němců k zastavení výroby.[1]

V březnu 1944 poprvé vzlétl G.56 se silnějším německým motorem DB 603A. Výzbroj byla redukována na tři kanóny. Stroj byl zdařilý, s maximální rychlostí 685 km/h byl nejrychlejším italským stíhacím letounem a v cvičném souboji údajně překonal Bf 109 K i Fw 190 A.[1] Společně se zastavením výroby G.55 byl po postavení dvou prototypů ukončen i vývoj G.56.[1]

Protože se Itálie vzdala včas a ještě si stihla zabojovat proti bývalému spojenci (v případě letadel šlo o Italské spojenecké letectvo), nebyla důkladně demilitarizována jako třeba Japonsko či Německo. Některé italské typy ve výzbroji zůstaly a právě G.55 čekala dlouhá poválečná služba v italském letectvu.

Po válce byl letoun modernizován, vybaven britským motorem Rolls-Royce Merlin a vyráběn pod označením G.59.[1]

Dalším uživatelem bylo Egyptské královské letectvo, které G.55 operačně nasadilo do bojů během druhé fáze izraelské války za nezávislost. Zkušení veteráni Royal Air Force sloužící v Chel Ha Avir mnoho Fiatů G.55 sestřelili.[2]

Specifikace

editovat

Technická data

editovat
  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 11,85 m
  • Délka: 9,37 m
  • Výška: 3,13 m
  • Nosná plocha: 21,11 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2630 kg
  • Vzletová hmotnost: 3520 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × dvanáctiválcový vidlicový motor Fiat RA-1050 RC-58 Tifone (v licenci vyráběný německý DB 605A) o výkonu 1085kW.

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: 630 km/h
  • Cestovní rychlost: ? km/h
  • Dostup: 12 750 m
  • Dolet: 1200 km

Výzbroj

editovat

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b c d NĚMEČEK, Václav. Fiat G-56. Letectví a kosmonautika. 23. května 1990, roč. LXVI, čís. 11, s. 29/429. 
  2. HELLEBRAND, Karel. Chel Ha´avir : izraelské letectvo. Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-24-8. 

Literatura

editovat
  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939 - 1945
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 102. 

Externí odkazy

editovat