Fiat G.55
Fiat G 55 Centauro (Kentaur) byl italský víceúčelový stíhací letoun. Spolu s Reggiane Re.2005 a Macchi MC.205V patřil k tzv. „páté sérii“ – posledním nejvýkonnějším italským stíhačkám druhé světové války.
| Fiat G.55 | |
|---|---|
.jpg) Fiat G.55 v barvách letectva Italské sociální republiky | |
| Určení | stíhací letoun |
| Původ | Italské království |
| Výrobce | Fiat |
| Šéfkonstruktér | Giuseppe Gabrielli |
| První let | 30. dubna 1942 |
| Zařazeno | 1943 |
| Uživatel | Regia Aeronautica Aeronautica Nazionale Repubblicana Luftwaffe Aeronautica Militare Argentinské letectvo Egyptské královské letectvo Syrské arabské vzdušné síly |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vývoj a operační nasazení
editovatPrototyp letounu Fiat G.55 vzlétl na jaře roku 1942. První malá zkušební série létala vyzbrojená jedním kanónem a čtyřmi kulomety, ale bojové stroje byly vyzbrojeny standardem: 3 x 20mm kanónem a 2 x 12,7mm kulometem. Toto však byla na italské poměry těžká výzbroj.
Až do italské kapitulace v září 1943 stačila firma Fiat dodat pouze 30 strojů, z nichž část se již ani nedostala k jednotkám na frontu. Bojů se letouny účastnily až po italské kapitulaci, kdy na severu země vznikla proněmecká Italská sociální republika. V řadách jejího letectva úspěšně napadaly spojenecké bombardovací svazy i jejich stíhací doprovod.
Výroba G.55 v turínské továrně Fiat dále pokračovala až do 25. dubna 1944, kdy byl závod těžce poškozen spojeneckým náletem. Poté byla produkce rozptýlena do poboček Fiatu a probíhala i v dalších firmách. Na podzim 1944 došlo na příkaz Němců k zastavení výroby.[1]
V březnu 1944 poprvé vzlétl G.56 se silnějším německým motorem DB 603A. Výzbroj byla redukována na tři kanóny. Stroj byl zdařilý, s maximální rychlostí 685 km/h byl nejrychlejším italským stíhacím letounem a v cvičném souboji údajně překonal Bf 109 K i Fw 190 A.[1] Společně se zastavením výroby G.55 byl po postavení dvou prototypů ukončen i vývoj G.56.[1]
Protože se Itálie vzdala včas a ještě si stihla zabojovat proti bývalému spojenci (v případě letadel šlo o Italské spojenecké letectvo), nebyla důkladně demilitarizována jako třeba Japonsko či Německo. Některé italské typy ve výzbroji zůstaly a právě G.55 čekala dlouhá poválečná služba v italském letectvu.
Po válce byl letoun modernizován, vybaven britským motorem Rolls-Royce Merlin a vyráběn pod označením G.59.[1]
Dalším uživatelem bylo Egyptské královské letectvo, které G.55 operačně nasadilo do bojů během druhé fáze izraelské války za nezávislost. Zkušení veteráni Royal Air Force sloužící v Chel Ha Avir mnoho Fiatů G.55 sestřelili.[2]
Specifikace
editovatTechnická data
editovat- Osádka: 1
- Rozpětí: 11,85 m
- Délka: 9,37 m
- Výška: 3,13 m
- Nosná plocha: 21,11 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 2630 kg
- Vzletová hmotnost: 3520 kg
- Pohonná jednotka: 1 × dvanáctiválcový vidlicový motor Fiat RA-1050 RC-58 Tifone (v licenci vyráběný německý DB 605A) o výkonu 1085kW.
Výkony
editovat- Maximální rychlost: 630 km/h
- Cestovní rychlost: ? km/h
- Dostup: 12 750 m
- Dolet: 1200 km
Výzbroj
editovat- 3 × kanón MG 151/20 ráže 20 mm
- 2 × kulomet Breda-SAFAT ráže 12,7 mm
- až 320 kg bomb na závěsnících pod křídlem.
Galerie
editovat-
G.55 (Regia Aeronautica) -
Syrský G.55 -
G.56 -
G.59
.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d NĚMEČEK, Václav. Fiat G-56. Letectví a kosmonautika. 23. května 1990, roč. LXVI, čís. 11, s. 29/429.
- ↑ HELLEBRAND, Karel. Chel Ha´avir : izraelské letectvo. Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-24-8.
Literatura
editovat- Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939 - 1945
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 102.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fiat G.55 na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Fiat G.55 Centauro Archivováno 14. 1. 2016 na Wayback Machine.
- Fotogalerie letounu Fiat G.55 Centauro
