Otevřít hlavní menu

Ferdinand Pečírka (27. května 1859 Praha18. ledna 1922 tamtéž) byl český lékař, specialista na dermatologii, venerologii a sexuologii. V letech 1883–89 působil jako asistent na klinice u profesora Vítězslava Janovského, poté si otevřel vlastní praxi. Roku 1891 se habilitoval na docenta pro nemoci kožní a příjičné. Od roku 1899 do konce první světové války byl šéfem pražských policejních lékařů. Publikoval vědecké práce na téma lupenky, név a pohlavních nemocí. Na konci roku 1921 byl jmenován skutečným mimořádným profesorem sexuologie. Věnoval se rovněž hudbě; v polovině 90. let spoluzakládal Český spolek pro komorní hudbu a řadu let působil v jeho výboru jako pokladník.

Ferdinand Pečírka
Ferdinand Pečírka
Ferdinand Pečírka
Narození 27. května 1859
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 18. ledna 1922 (ve věku 62 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí Diabetes mellitus
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se 27. května 1859[1] v Praze v rodině známého spisovatele MUDr. Josefa Pečírky.[2] Studoval na pražské lékařské fakultě,[2] kde promoval r. 1882.[1] Po krátké praxi ve vojenském ústavu pro choromyslné se hásledujícího roku vrátil do pražské všeobecné nemocnice, kde do roku 1889 pracoval jako asistent profesora Vítězslava Janovského.[1] Společně s předčasně zemřelým Jindřichem Mourkem[p 1] patřil k jeho nejnadanějším žákům. Zkoumal mimo jiné histologii lupenky, syfilidu a névy. Některé z jeho vědeckých prací měly ohlas i v zahraničí.[2]

Vedle profesora Janovského nemohl Pečírka počítat s tím, že v akademické sféře dosáhne vedoucího místa.[2] Otevřel si proto soukromou praxi. Roku 1891 se ještě habilitoval na docenta pro nemoci kožní a příjičné.[1]

Od roku 1899 do konce první světové války zastával funkci přednosty pražských policejních lékařů. Byl známý svou přísnou svědomitostí, ale i lidumilností.[2] Zasloužil se o zavádění moderních vědeckých poznatků do veřejné zdravotní služby.[3]

Roku 1921 byl jmenován „skutečným mimořádným profesorem nauky o pohlavnosti u člověka“[4] (tj. sexuologie)[p 2] a bylo mu svěřeno vedení nově zřizovaného Ústavu pro studium sexuální patologie,[5] jeho otevření se ale nedožil.[1] Zemřel 18. ledna 1922 v Praze po dlouhé nemoci, na cukrovku.[6]

Kulturní činnostEditovat

Pečírka byl milovníkem kultury, zejména hudby. Hrál na varhany a klavír. V polovině 90. let se stal zakládajícím členem Českého spolku pro komorní hudbu v Praze[p 3] a čtvrt století v něm zastával funkci pokladníka. Díky jeho organizačním schopnostem se spolku dařilo pořádat koncerty významných interpretů, jako mezi které patřili např. České kvarteto, František Ondříček, nebo ze zahraničních Eugen d'Albert, Conrad Ansorge a Eugène Ysaÿe. Měl konzervativní názory, přilákal ale také mladší vyzrálé umělce. Úzkým kontaktem s hudebníky získal pochopení pro jejich umělecké a sociální potřeby, a získal si jejich respekt.[2]

Byl rovněž dlouholetým členem družstva Národního a Vinohradského divadla.[3]

Podle Arne Nováka patřil k nejrázovitějším postavám pražské inteligence. Spojil lékařskou vědu a umění podobně, jako před ním profesor Eduard Albert.[2]

DíloEditovat

Publikoval odborné články v Časopise českých lékařů, který nějaký čas i redigoval.[6]

Knižně vyšly:[7]

  • O hojitelnosti tuberkulosy a novém výzkumu Kochově (1891)
  • Počátky i rozvoj české dermatologie v době 1848–1898 (1899)
  • Choroby pohlavní. Díl 1, Choroby paravenerické. Choroby z gonokokku (1920)
  • Choroby pohlavní. Díl 2, Měkký vřed - příjice (1923) – jeho poslední dílo. Nepodařilo se mu ho dokončit,[2] k vydání jej upravil Jaroslav Bukovský.

Překlady:

  • František Mráček: Atlas chorob příjičných a venerických a spolu náčrt jich chorobopisu a léčení (1899)
  • František Mráček: Atlas kožních chorob a náčrt jich pathologie i léčení (asi 1902)

Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Peč.[8]

Rodina a příbuzenstvoEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Více o Jindřichu Mourkovi viz např. Úmrtí. Národní listy. 1896-07-21, roč. 36, čís. 199, s. 3. Dostupné online [cit. 2014-01-30].  a autoritní záznam v NK ČR.
  2. Nekrolog v Národních listech (roč. 62, č. 18, s. 1) uvádí nesprávně sociologii.
  3. Více o tomto spolku, který existuje dodnes, viz např. Český spolek pro komorní hudbu na www.ceskafilharmonie.cz

ReferenceEditovat

  1. a b c d e Pečírka Ferdinand na www.zdrav.cz
  2. a b c d e f g h Prof. dr. Ferd. Pečírka zemřel. Lidové noviny. 1922-01-19, roč. 30, čís. 33, s. 4. Dostupné online [cit. 2014-01-30]. 
  3. a b PEČÍRKA, Jaromír. Univ. prof. dr. Ferdinand Pečírka †. Národní listy. 1922-01-18, roč. 62, čís. 18, s. 1. Dostupné online [cit. 2014-01-30]. 
  4. Z vysokých škol. Národní politika. 1921-09-16, roč. 39, čís. 284, s. 5. Dostupné online [cit. 2014-01-30]. 
  5. Historie české sexuologie na www.vfn.cz
  6. a b c d Prof. dr. Ferdinand Pečírka zemřel. Národní politika. 1922-01-18, roč. 40, čís. 18, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-01-30]. 
  7. Podle seznamu prací v NK ČR, není-li uvedeno jinak.
  8. Viz Seznam spolupracovníků Ottova slovníku naučného na konci I. dílu.
  9. Úmrtí. Národní listy. 1904-07-25, roč. 44, čís. 204, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-12-02]. 
  10. Generál MUDr. Jaromír Pečírka. Národní listy. 1933-03-16, roč. 73, čís. 53, s. 6. Dostupné online [cit. 2012-12-02]. 
  11. PRIMUSOVÁ, Adriana. Jaromír Pečírka (1891-1966), historik umění. Ústav dějin umění AV ČR, Praha 2003 (udu.cas.cz)

Externí odkazyEditovat