Otevřít hlavní menu

Fahrelnissa Zeid

turecká umělkyně a princezna Iráku

Fahrelnissa Zeid (7. ledna 19015. září 1991) byla turecká umělkyně, známá hlavně díky abstraktním malbám s kaleidoskopickými vzory. Často také malovala litografie a skulptury, které byly kombinací islámského a byzantského umění s dalšími západními vlivy. Byla jednou z prvních žen, které navštěvovaly uměleckou školu v Istanbulu.[1] Žila v několika městech a namalovala hned několik avantgardních scén Istanbulu, předválečného Berlína a poválečné Paříže. Její práce pak byly vystavovány ve významných galeriích v Paříži, New Yorku a Londýně.[2] V 70. letech se přestěhovala do Ammanu v Jordánsku, kde založila výtvarnou školu. V roce 2017 byla na její počest v Londýně vytvořena retrospektivní výstava nazvaná "jedna z nejlepších umělkyň 20. století".[3] Její díla (například Towards a Sky (1953) v roce 2017) byla prodávána až za milion liber.[4][5][6]

Fahrelnissa Zeid
Prince Zeid Al-Hussein family 1938.jpg
Narození 1901
Istanbul, Osmanská říše
Úmrtí 5. září 1991 (ve věku 89–90 let)
Ammán, Jordánsko
Manžel(ka) Izzet Melih Devrim
Zeid bin Husajn
Děti Faruk Devrim
Nejad Devrim
Şirin Devrim
Ra'ad bin Zeid
Příbuzní Zaíd Raád Zaíd Husajn (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ve 30. letech minulého století se provdala do rodiny Hašímovců a byla matkou prince Ra'ad bin Zeida a babičkou prince Zaíd Raád Zaíd Husajna.

BiografieEditovat

 
Fahrelnissa (sedící úplně vlevo) se svou rodinou okolo roku 1910

MládíEditovat

Fahrelnissa Zeid se narodila do vysoce postavené rodiny v Osmanské říši. Její strýc, Cevat Çobanlı Paša, byl v letech 1891-1895 velkovezírem. Její otec, Şakir Paša, byl vyslancem v Řecku, kde se potkal s její matkou, Sarou İsmet Hanım.[7] V roce 1913 byl její otec zastřelen. Její bratr Cevat byl poté souzen a nakonec i z vraždy usvědčen.

Fahrelnissa začala kreslit a malovat už jako malé dítě. Její nejstarší dochovaná tvorba je portrét její babičky, který namalovala ve svých čtrnácti letech.[8] Od roku 1919 začala navštěvovat dívčí uměleckou školu v Istanbulu.

V roce 1920 ve věku devatenácti let se provdala za prozaika İzzeta Meliha Devrima.[9] Na líbánky odjeli do Benátek, kde se Fahrelnissa poprvé setkala s evropskými malířskými tradicemi.[10] Společně měli tři děti. Její nejstarší syn Faruk (*1921) zemřel v roce 1924 na spálu. Její syn Nejad (*1923) se později stal také malířem a její dcera Şirin Devrim (*1926) se stala herečkou.

V roce 1928 odjela do Paříže, kde studovala na akademii pod vedením malíře Rogera Bissièreho. Než se v roce 1929 vrátila do Istanbulu, zapsala se tam do místní umělecké akademie.[11]

Její bratr Cevat Şakir Kabaağaçlı byl prozaik a její sestra Aliye Berger byla také malířka.[12]

1930-1944Editovat

Fahrelnissa se s Devrimem rozvedla v roce 1934 a provdala se za prince Zeida bin Husajna z Iráku, který se stal v roce 1935 prvním vyslancem Iráku v Německu. Pár se odstěhoval do Berlína, kde společně uspořádali celou řadu slavností a večírků. Po anexi Rakouska v březnu roku 1938 se vrátili zpět do Iráku, kde se usadili v Bagdádu.

Fahrelnissu v Bagdádu zachvátila deprese a na rady svého vídeňského lékaře se na krátký čas vrátila do Paříže.[13] Následující léta strávila cestováním mezi Paříží, Budapeští a Istanbulem, aby mohla dokončit všechny své malířské práce.[14] V roce 1941 se usadila v Istanbulu a své malby vylepšovala.

Fahrelnissa se poté přidala do skupiny D Group, avantgardní malířské skupiny vzniklé současně se vznikem Turecké republiky pod Mustafou Kemalem Atatürkem.[15] I když v této skupině byla velmi krátce, výstava v skupiny v roce 1944 jí umožnila pozdější vlastní výstavy. Tu otevřela přímo ve svém domě v Istanbulu ještě téhož roku.[12]

1945-1957Editovat

 
Fahrelnissa se svou dcerou Sirin a synem, princem Raadem v roce 1937

V roce 1945 vyklidila několik místností svého apartmánu v Istanbulu a věnovala je všem svým samostatným výstavám.[16] V roce 1946 se přestěhovala do Londýna, kde se její manžel princ Husejn stal vyslancem Iráku. Nadále pokračovala v malbách a stejně jako v Istanbulu věnovala několik místností jejich bytu v irácké ambasádě výstavám.[17]

Od roku 1947 se začala Fahrelnissa více zabývat abstraktním uměním. Inspirována byla malbami z Paříže krátce po skončení války. Do maleb zakomponovala své perské, byzantské, krétské a orientální kořeny, ze kterých poté díky ní vznikalo moderní umění.[18]

Svou sbírku poté vystavila v Londýně v Saint George's gallery v roce 1948. Výstavu navštívila i královna Alžběta II. Díky její vysoké pozici v rodině vládnoucí Iráku její výstavy navštěvovaly významné osobnosti a členové jiných vládnoucích vrstev. Kritik umění Maurice Collis si její expozici velmi oblíbil a stali se dobrými přáteli. Francouzský umělecký kritik a kurátor Charles Estienne se stal hlavním zastáncem jejích prací.

Následující dekádu žila střídavě v Londýně a Paříži.

1958-1991Editovat

V roce 1958 přesvědčila svého manžela, aby se nevracel do Bagdádu, když se měl stát regentem svého synovce Faisala II. Pár odjel do svého prázdninového sídla na ostrově Ischia v Neapolském zálivu. Dne 14. července 1958 došlo v Iráku k vojenskému převratu a celá královská rodina Hašímovců byla zavražděna. Prince Zeid a jeho rodina smrti unikli a měli jen 24 hodin na opuštění ambasády Iráku v Londýně.[19] Vojenským převratem skončila její kariéra malířky v Londýně.

Fahrelnissa a její rodina se přestěhovali do londýnského bytu a ve věku 57 let poprvé vařila sama.[19] Tato zkušenost ji přinutila malovat na kuřecí kosti a později vytvořila sochy z kostí zalitých do pryskyřice, zvané paléokrystalos. Přestala se věnovat abstraktnímu umění a začala malovat portréty své rodiny a svých nejbližších.[20]

Za několik let se její nejmladší syn, princ Raad, oženil a přestěhoval se do Ammanu v Jordánsku. V roce 1970 její manžel zemřel a Fahrelnissa se přestěhovala za svým synem v roce 1975. Rok na to zde založila vlastní výtvarnou školu a následujících 15 let, až do své smrti v roce 1991, zde sama mladé ženy vyučovala.[21]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Fahrelnissa Zeid na anglické Wikipedii.

  1. ELLIS-PETERSEN, Hannah. Fahrelnissa Zeid: Tate Modern resurrects artist forgotten by history [online]. 2017-06-12 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Complete ICA Exhibitions List 1948 - Present - July 2017 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. TATE. Fahrelnissa Zeid – Exhibition at Tate Modern [online]. [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. DEL VALLE, Gaby. Why is art so expensive? [online]. 31 Oct 2018 [cit. 2018-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Sotheby's - Fahrelnissa Zeid, Towards a Sky
  6. Sotheby's. The Painting That Was Too Big for London’s ICA [online]. April 19, 2017 [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. DEVRIM, Şirin. A Turkish Tapestry: The Shakirs of Istanbul. London: Quartet, 1996. ISBN 0704380358. S. 11. (anglicky) 
  8. GREENBERG, Kerryn. Fahrelnissa Zeid. Redakce Greenberg Kerryn. London: Tate Publishing, 2017. ISBN 9781849764568. Kapitola The Evolution of an Artist, s. 11. (anglicky) 
  9. DEVRIM, Şirin. A Turkish Tapestry: The Shakirs of Istanbul. London: Quartet, 1996. ISBN 0704380358. S. 38. (anglicky) 
  10. GREENBERG, Kerryn. Fahrelnissa Zeid. Redakce Greenberg Kerryn. London: Tate Publishing, 2017. ISBN 9781849764568. Kapitola The Evolution of an Artist, s. 12. (anglicky) 
  11. GREENBERG, Kerryn. Fahrelnissa Zeid. Redakce Greenberg Kerryn. London: Tate Publishing, 2017. ISBN 9781849764568. Kapitola The Evolution of an Artist, s. 13. (anglicky) 
  12. a b Istanbul Modern displays vivid, colorful art by Fahrelnissa Zeid. DailySabah. Dostupné online [cit. 2018-03-15]. (anglicky) 
  13. DEVRIM, Şirin. A Turkish Tapestry: The Shakirs of Istanbul. London: Quartet, 1996. ISBN 0704380358. S. 127. (anglicky) 
  14. GREENBERG, Kerryn. Fahrelnissa Zeid. Redakce Greenberg Kerryn. London: Tate Publishing, 2017. ISBN 9781849764568. Kapitola The Evolution of an Artist, s. 18. (anglicky) 
  15. GREENBERG, Kerryn. Fahrelnissa Zeid. Redakce Greenberg Kerryn. London: Tate Publishing, 2017. ISBN 9781849764568. Kapitola The Evolution of an Artist, s. 19. (anglicky) 
  16. GREENBERG, Kerryn. Fahrelnissa Zeid. Redakce Greenberg Kerryn. London: Tate Publishing, 2017. ISBN 9781849764568. Kapitola The Evolution of an Artist, s. 20. (anglicky) 
  17. DEVRIM, Şirin. A Turkish Tapestry: The Shakirs of Istanbul. London: Quartet, 1996. ISBN 0704380358. S. 167. (anglicky) 
  18. OIKONOMOPOULOS, Vassilis. Fahrelnissa Zeid. Redakce Greenberg Kerryn. London: Tate Publishing, 2017. ISBN 9781849764568. Kapitola Multiple Dimensions of a Cosmopolitan Modernist, s. 45–46. (anglicky) 
  19. a b DEVRIM, Şirin. A Turkish Tapestry: The Shakirs of Istanbul. London: Quartet, 1996. ISBN 0704380358. S. 210. (anglicky) 
  20. GREENBERG, Kerryn. Fahrelnissa Zeid. Redakce Greenberg Kerryn. London: Tate Publishing, 2017. ISBN 9781849764568. Kapitola The Evolution of an Artist, s. 24. (anglicky) 
  21. LAÏDI-HANIEH, Adila. Fahrelnissa Zeid. Redakce Greenberg Kerryn. London: Tate Publishing, 2017. ISBN 9781849764568. Kapitola The Late Style, s. 131. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • Becker, Wolfgang. Fahr-El-Nissa Zeid: zwischen Orient und Okzident, Gemälde und Zeichnungen. New York: Neue Galerie, 1990.
  • Greenberg, Kerryn, ed. Fahrelnissa Zeid. London: Tate Publishing, 2017.
  • Laïdi-Hanieh, Adila. Fahrelnissa Zeid: Painter of Inner Worlds. London: Art / Books, 2017.
  • Parinaud, André and Shoman, Suha. Fahrelnissa Zeid. Amman: Royal National Jordanian Institute Fahrelnissa Zeid of Fine Arts, 1984.
  • Zaid, Fahrelnissa. Fahrelnissa Zeid: portraits et peintures abstraites. Paris: Galerie Granoff, 1972.

Externí odkazyEditovat