Otevřít hlavní menu

Eugenio Carlo Valussi

Eugenio Carlo Valussi (10. února 1837 Talmassons[1]11. října 1903 Sarche[1][2]) byl rakouský římskokatolický duchovní a politik italské národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady, pak biskup tridenský.

Dr. Eugenio Carlo Valussi
Eugenio Carlo Valussi
Eugenio Carlo Valussi

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1877
Ve funkci:
1879 – 1886

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1886 – 1903

Biskup tridenský
Ve funkci:
1886 – 1903
Předchůdce Giovanni Giacomo della Bona
Nástupce Celestino Endrici

Narození 10. února 1837
Talmassons
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. října 1903
Sarche
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Augustineum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Jeho dědem byl politik a novinář Pacifico Valussi. Eugenio studoval gymnázium v Udine a seminář v Gorizii. Na kněze byl vysvěcen v roce 1860. Vystudoval pak teologii na Augustineu ve Vídni. Současníci ho popisovali jako talentovaného kněze a fascinujícího řečníka. Patřil mezi zakladatele moderního katolického hnutí v regionu Gorice a Gradiška. Roku 1880 byl jmenován proboštem na metropolitní kapitule v Gorizii.[1]

Zasedal rovněž coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí v korunní zemi Gorice a Gradiška, obvod Gradiška, Cormòns, Cervignano, Monfalcone. Rezignaci oznámil dopisem 23. června 1877 z politických důvodů. Ve volbách roku 1879 se do parlamentu vrátil v témže obvodu a mandát obhájil i ve volbách roku 1885. Slib složil 28. září 1885. Rezignoval roku 1886, poté co byl povolán do Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[3] V roce 1873 se uvádí jako Dr. Eugen Valussi, profesor na teologickém ústavu v Gorizii, bytem Gorizia.[4] V roce 1873 zastupoval v parlamentu opoziční blok.[5] V roce 1878 zasedal v poslaneckém klubu pravého středu.[6]

Od roku 1886 až do své smrti roku 1903 působil jako biskup tridenský. Rozvinul zde četné církevní aktivity v oblasti školství, tisku a spolkového života. Podporoval zřizování katolických dělnických spolků a organizací katolického učitelstva. Zajímal se o rozvoj vzdělávání hluchoněmých. Zřídil diecézní sociologický seminář. Patřil mezi poradce císaře Františka Josefa a papeže Lva XIII. Mezi jeho mladší spolupracovníky patřil pozdější významný italský politik a předseda vlády Alcide De Gasperi.[1]

Zemřel v říjnu 1903.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d VALUSSI Eugenio Carlo [online]. friul.net [cit. 2015-06-16]. Dostupné online. (italsky) 
  2. a b Z Terstu. Národní politika. Říjen 1903, roč. 21, čís. 278, s. 1. Dostupné online. 
  3. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=457&size=45
  5. Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
  6. Strany na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1878, čís. 90, s. 1. Dostupné online.