Ervín II. Nádherný z Borutína
Ervín II. baron Nádherný z Borutína, také Ervín mladší Nádherný z Borutína (8. dubna 1909 Smíchov – 6. května 1985 Berkeley, Kalifornie, USA)[1] byl český šlechtic z rodu Nádherných z Borutína, majitel zámku Chotoviny a signatář Prohlášení české šlechty ze září 1939.
| Ervín Nádherný | |
|---|---|
| Majitel velkostatku a zámku Chotoviny | |
| Ve funkci: 1944 – 1945, teoreticky 1985 | |
| Předchůdce | Ervín I. Nádherný z Borutína |
| Nástupce | zestátněno |
| Narození | 8. dubna 1909 Smíchov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 6. května 1985 (ve věku 76 let) Berkeley, Kalifornie  Spojené státy americké |
| Místo pohřbení | Chotoviny |
| Národnost | česká |
| Titul |  baron (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává) |
| Choť | (1942) Sophia Saurma-Jeltsch (1918–2007) |
| Rodiče | Ervín I. Nádherný z Borutína (1876–1944) a Leopoldine Ringhofferová (1878–1945) |
| Děti | Johannes (1943–2005) |
| Příbuzní | bratr: Oskar Nádherný z Borutína (1871–1952) děd: Jan Nádherný z Borutína (1838–1891) |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovat
Maria Ervín Václav se narodil jako čtvrté dítě a druhý syn Ervína I. Nádherného z Borutína (1876–1944) a jeho manželky Leopoldiny, zv. Dinky Ringhofferové (1878–1945).[1]
Spolu se strýcem Oskarem Nádherným (1871–1952) a otcem Ervínem I. podepsal v září 1939 Prohlášení české šlechty, čímž se příhlásil k českému národu.[2]
Po válce byl nařčen z kolaborace s nacisty a třikrát uvězněn.[3] V září 1945 přijelo do Chotovin několik set rudoarmějců v čele s maršálem Georgijem Konstantinovičem Žukovem (1896–1974), zámek vyplenili, část vybavení odvezli do Sovětského svazu, část spálili. Ervínovu manželku a dvouletého syna nastěhovali do domku pro zámecké zaměstnance a následně do sběrného tábora.[3] Hrozilo jim, že budou vystěhováni na Sibiř. V dubnu 1946 však zasáhl americký důstojník a ženu se synem odvezl k rakouským hranicím a oni se poté dostali do Salcburku. Usadili se v nedalekém sídle Küenburgů, kteří byli jejich sousedy v Mladé Vožici, avšak za války se přihlásili k Němcům.[3] Po propuštění z vězení se Ervín připojil rodině v Salcbursku.
V roce 1949 odjeli z Rakouska přes Francii, kde měli příbuzné, do Londýna. Odtamtud pokračovali lodí Queen Mary do New Yorku a dále vlakem do Kalifornie, kde pracovali u farmáře.[4] Ervín se živil jako dělník v zemědělství, matka jako kuchařka.[4] Po deseti letech splatili farmářovi peníze, které jim poslal na cestu z Evropy do Ameriky. Poté Ervín sám hospodařil na farmě nedaleko San Franciska. Následně se stal cenovým znalcem v Oaklandu.[4] V roce 1974 odešel do penze.[4] Manželka vedla mateřskou školu v Kalifornii.[4]
Do Evropy se podíval po emigraci dvakrát, do Československa už však nikdy.[4]
Ovládal několik řečí, mezi nimi češtinu, němčinu, francouzštinu, latinu a klasickou řečtinu. V USA se musel naučit anglicky.[4]
Teprve roce 1990 byly jeho ostatky uloženy v rodinné hrobce v Chotovinách, dříve uložení urny komunisté nepovolili.[5]
Majetek
editovat
Po otci zdědil Chotoviny, po matce Proseč.[2] Po druhé světové válce mu byl majetek na základě Benešových dekretů zabaven. Po propuštění z vězení požádal Nejvyšší soud o přezkoumání rozhodnutí o zabavení majetku. V prosinci 1947 soud označil konfiskaci za nezákonnou.[3] Majetek ovšem zpět nepřevzali, protože se situace změnila po Únoru 1948, kdy se k moci dostali komunisté.
Rodina
editovatV Sterzendorfu (Starościn) ve Slezsku se 31. října 1942 oženil se Sophiou Saurma von und zu Jeltsch (31. 10. 1918 Gross-Steinersdorf, Dolní Slezsko – 3. 9. 2007 Berkeley, Kalifornie).[1][2] Děvět měsíců a šest dní po svatbě se jim narodil jediný syn:[6]
- Johannes Nepomuk (6. 8. 1943 – 5. 4. 2005), třikrát se oženil a měl čtyři děti, které se dožily dospělého věku.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c JIROUT, Vlastimil. Nádherný z Borutína [online]. patricus.info [cit. 2024-07-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c Nádherný z Borutína, Ervín *1909 † 1985 [online]. Historická šlechta, 2018-10-10 [cit. 2024-07-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 107. Dále jen Příběhy českých šlechticů.
- ↑ a b c d e f g Příběhy českých šlechticů, s. 108
- ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 109
- ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 106