Ernst Latzel

architekt a stavitel

Ernst Latzel, uváděn též jako Ernest Latzel, (23. října 1844 Krnov[1]9. května 1910 Krnov[2]) byl stavitel a architekt v Krnově.

Ernst Latzel
Narození23. října 1844
Krnov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. května 1910 (ve věku 65 let)
Krnov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánístavitel a architekt
Rodičeotec: Karel Latzel matka: Matylda rozená Göbelová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině stavitele Karla Latzela a Matyldy roz. Göbelové. Ernst Latzel byl majitelem nejstarší stavební firmy v Krnově. Byl stavitel i autor staveb pro majetné obyvatele Krnova a staveb veřejných. V roce 1889 přestavěl svůj dům podle vlastního návrhu. V domě bydlel a zároveň měl stavební kancelář (dům na Říčním okruhu 6 byl zbořen).[3] V osmdesátých letech 19. století navrhoval vily továrníků v blízkosti jejich továren[4] ve stylu novorenesance, novobarokním až po secesi. Příkladem může být výstavba továrny pro firmu A. Larisch a synové nebo v roce 1885 postavené vily v historizujícím stylu pro A. Larische juniora, Karla Larische a R. Larische.[5] Jeho stavby povětšinou byly přestavěny, zejména tovární budovy v rámci rozšiřování a modernizace výroby. Jeho projekt honosného rodinného domu[p. 1] přebírali i další stavitelé.

DíloEditovat

 
Nejstarší částí továrny na vlněné zboží Floriana Schmidta a synů je třípodlažní budova z roku 1882, na snímku levá část traktu.
  • 1850 továrna na vlněné zboží Josef Alscher a synové (Na Ostrově 1, Opavské předměstí 1229), jedna z nejstarších budov(dochované plány z roku 1852 nesou signaturu Latzela[6]) postavená na vodním náhonu. Klasicizující průčelí s rizalitem a sochařskou výzdobou obrácenou k městu se už nedochovalo. Postupně byly přistavovány další budovy. V roce 1862 byla budova prodloužena a instalován parní stroj, do té doby pohon strojů přes transmise zajišťovala vodní kola. Další přístavba byla v roce 1870.[6][7]
  • 1861 soukenická továrna Eduarda Föstra (od roku 1876 Franz Richter, továrna na vlněné zboží). Projekt třípodlažní budovy s podélným traktem a dvěma podélnými křídly. V roce 1890 byla upravena kotelna a postavená nová strojovna parního stroje podle Eduarda Franka.[8]
  • 18611862 původní tovární budova továrny na vlněné zboží Aloise Larisch a synové. Původní budova v roce 1861 zvýšená a opatřena třípodlažními křídly.[9] Roku 1886 podle projektu E. Latzela byla postavena kotelna s novým parním kotlem a komínem. Společně byla postavena strojovna pro parní stroj a haly s šedovými střechami v roce 1886.[5] Další rozšíření byla v roce 1923 firmou Ed. Ast & Ingenieure, Troppau (železobetonové stropy hal číslo I. a II.) V roce 1919 firma Eduard Frank provedl zvýšení přádelny, dezinatury. Dnes Státní archív a muzeum.[10]
  • 18711972 Krnovská synagoga byla postavena stavitelem Ernestem Latzelem v novorománském slohu a vysvěcena byla 5. června 1872 brněnským rabínem Dr. Baruchem Placzkem.[11] Jediný dochovaný templ s dvojicí věží v průčelí na Moravě a Slezsku.[12]
  • 1875–1877 Vyšší reálka (gymnázium, Smetanův okruh 2, Horní předměstí 19). Novorenesanční budova školy se nachází na místě původního zemského domu, stavbě uvolnily místo i části Švédské zdi, knížecí konírny a palírna. Projekt byl vypracován už v roce 1875, stavitel Josef Hartel, průčelí od Ernsta Latzela.[13]
  • 1882 továrna na vlněné zboží Florian Schmidt a synové (Karnola, Náměstí Míru 1, Opavské předměstí 152), na pravém břehu řeky Opavy E. Latzel postavil třípodlažní zděnou budovu s trámovými stropy, které byly později nahrazeny železobetonovými.[14] Další pětipodlažní secesní budovy pocházejí z přestaveb z roku 1902 a 1909 Franz Seidl, stavba Eduard Frank, 1912 firma Eduard Frank[p. 2]. Secesní průčelí je z roku 1902 od F. Seidla.[15]
  • 1884–1885 Vila Hany Larischové (Říční okruh 4a, Horní předměstí 6), 1911-1913 přestavba na letní dům - Leopold Bauer
  • 1884–1885 Vila Aloise Larische juniora (Dělnická 9, Horní předměstí 124) výstavba Ernst Latzel. 1920 přestavba Anton Köstler, Eugen Koch[16]
  • 1884–1885 Hermanna Larische[p. 3] původně vystavěna pro strýce Karla Larische v novorenesančním slohu (Říční okruh 12a, Horní předměstí 6). 1911-1913 přestavba Leopold Bauer a 1926 [4]
     
    Evangelický kostel Husovo náměstí, Krnov
  • 1886–1987 vila J. Steuera (Smetanův okruh 1, zbořeno)
  • 1886 přestavba měšťanského domu (Základní škola umění, Hlavní nám. 9, Horní předměstí 42), průčelí v novorenesančním slohu. V roce 1946 adaptace na hudební školu (Josef Hubík).[17]
  • 1887 přestavba továrny na varhany Rieger-Kloss, památkově chráněno novobarokní kovové oplocení areálu s bránou.[18]
  • 1888 továrna na vlněné zboží Johan Chlupaczka (Pega, Textilní 6, Opavské předměstí 188). Plány na přestavbu budovy (obytná, se sklady a výrobní částí) strojovny pro parní stroj, kotelny a novou přízemní tovární budovu dodal E. Latzel. Původní dvou- a třípodlažní budovy byly postupně přestavěny na čtyř- a pětipodlažní objekty, letech 1921 - 1922 prodloužení východního křídla a zvýšení - firma Eduard Frank, 1931 - 1932 firmou Koch, Kindermann & Co.[19][20]
  • 1890 Úpravna vlněného zboží Julius Götzel. V blízkosti vodního náhonu byla postavena zděná třípodlažní budova s dřevěnými stropy, které byly podpírána dřevěnými sloupy ve dvou řadách ve vyšších patrech, v přízemí strop podpíraly litinové sloupy. K budově byla přistavěna kotelna a strojovna parního stroje.[21][22]
  • 1890–1892 Státní německá odborná tkalcovská škola (Základní umělecká škola, Náměstí míru 13, Opavské předměstí 151). Klasicistní budova, v přízemí členěná bosáž, v patře římsové pilastry.[23]
  • 1891 nájemní dům F. Ludwiga (Smetanův okruh 5, zbořen).
  • 1891 vila Johanna Chlupaczka, původní stavbu Ernsta Latzela přestavěl do dnešní barokní podoby v letech 1923 - 1926 Leopold Bauer.[24]
  • před 1894 (úpravy 1904) Výletní restaurace Gottfrieda Grünspana (charitativní domov), členitá stavba ve stylu horských chat.[25]
  • 1896 pavilon kluziště (restaurace, Říční okruh 10, Horní předměstí 123). První návrh na kluziště je z roku 1879. Teprve změněný projekt z listopadu 1896 byl realizován. V duchu romantizmu se severskými motivy byla stavba doplněna dřevěnou věžičkou. V pavilonu se nacházela restaurace, vestibul s šatnou a prostorem pro připínání bruslí (zvlášť pro muže a pro ženy), v patře byla galerie pro muzikanty. V roce 1922 byl objekt přestavěn a v 50. letech 20. století přeměněn na restauraci.[26]
     
    Fara u kostela sv. Martina
  • 1900–1903 Evangelický kostel, projekt Franz Blasch[p. 4], stavbu uskutečnil stavitel Ernst Latzel (trojlodní neogotická stavba, Husovo náměstí, Horní předměstí)[27][28]
  • 1902 obřadní síň židovského hřbitova byla v listopadu 1938 zničena místo Krnovské synagogy (Křišťálová noc).[12]
  • 1902–1903 továrna bratří Kulků (Krnovská továrna na sukna a.s. dnes Spojené slévárny s.r.o, 9. května 21, Opavské předměstí 527). Komplex budov, centrální haly s šedovými střechami, typický příklad průmyslových staveb dané doby, které přebírají architektonické prvky z renesance a klasicismu, objekty zdobí patrové a korunní římsy se zubořezy, lizény, segmentová okna nebo termální okna.[29][30]
  • 1902–1903 výstavba Lichtenštejnovy rozhledny na Cvilíně podle plánů Ernsta Latzela pro Moravskoslezský sudetský horský spolek a město, za podpory Jana II. z Lichtenštejna.[31]
  • 1903 nájemní dům Josefa Neumanna dnešní Městská knihovna (Soukenická 29, Horní předměstí 135). Jedno patrový novobarokní dům, ve skoseném nároží válcovitý arkýř s věžičkou. Obytný dům byl v roce 1954 upraven pro potřeby městské knihovny. V roce 1989 byla provedena přístavba nové budovy s čítárnou a v roce 2003 prošla Městská knihovna celkovou rekonstrukcí.[32]
  • 1910 mezi poslední zakázky stavitele Ernsta Latzela patří přestavba katolické fary (Náměstí Osvobození 7, Horní Předměstí 27). Budova fary z oku 1779 byla přestavěna do nové secesní podoby s historizujícími prvky.[33]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Trojtraktová dispozice se schodištěm v zadní části, v přízemí byly umístěny reprezentační nebo ústřední místnosti a v patře obytné místnosti.
  2. Po smrti stavitele Eduarda Franka vedli firmu jeho synové Rudolf a Maxmilián. Stavěli do roku 1939.
  3. Nejmladší syn textilního továrníka Rudolfa Larische.
  4. F. Blasch byl v té době zaměstnán ve stavební kanceláři E. Latzela.

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. STRAKOŠ, Martin, et al. Průvodce architekturou Krnova. [s.l.]: NPÚ, 2013. ISBN 978-80-85034-75-2. S. 241, 278, 279. 
  4. a b VYBÍRAL, Jindřich, et. al. Slavné vily Moravskoslezského kraje. Ostrava: [s.n.], 2008. ISBN 978-80-87073-09-4. S. 13, 55. 
  5. a b Ryšková c.d., s. 28, 29
  6. a b RYŠKOVÁ, Michaela. Sdílné město. Krnovské textiky v pohledu památkové péče.. Ostrava: NPÚ, 2008. ISBN 978-80-85034-44-8. S. 46. 
  7. Strakoš Martin c.d., 195
  8. Ryšková c.d., s. 92
  9. Ryšková c.d., s. 25
  10. Strakoš Martin c.d., 249
  11. Strakoš Martin c.d., 77
  12. a b KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Moravy a Slezska. [s.l.]: ERA, 2001. ISBN 80-86517-08-X. S. 114,115. 
  13. Strakoš Martin c.d., 263
  14. Ryšková c.d., s. 94
  15. Strakoš Martin c.d., 212
  16. Strakoš Martin c.d., 110
  17. Strakoš Martin c.d., 131
  18. Strakoš Martin c.d., 245
  19. Ryšková c.d., s. 64 – 66
  20. Strakoš Martin c.d., 290
  21. Strakoš Martin c.d., 196
  22. Ryšková c.d., s. 61
  23. Strakoš Martin c.d., 216
  24. Strakoš Martin c.d., 187
  25. Strakoš Martin c.d., 170
  26. Strakoš Martin c.d., 248
  27. Památky Krnov [online]. Dědictví reformace, 20150821. Dostupné online. 
  28. Strakoš Martin c.d., 159
  29. Ryšková c.d., s. 74
  30. Strakoš Martin c.d., 312
  31. Strakoš Martin c.d., 100
  32. Strakoš Martin c.d., 269
  33. Strakoš Martin c.d., 222

Související článkyEditovat