Wikipedie

Eduard Frank (stavitel)

český stavitel

Eduard Frank[p. 1] (12. prosince 1841, Chomýž[1] – 26. dubna 1906, Krnov[2]) byl stavitel v Krnově.[3]

Eduard Frank
Narození12. prosince 1841
Chomýž
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. dubna 1906 (ve věku 64 let)
Krnov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánístavitel a architekt
Rodičeotec: Anton Franke z Chomýže matka: Karolína rozená Schmidtová
Příbuznížena: Paulína rozená Knabeová syn: Rudolf a Maxmilián
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Narodil se v rodině Antona Franka z Chomýže a Karolíny rozené Schmidtové z Bližčic. Řadil se po bok významných stavitelů Krnova jako byl Ernst Latzel (1844–1910) a Josef Hartel (1843–1914).[4][5] Své stavby navrhoval nejprve ve stylu pozdního historismu s přechodem k severské renezanci a manýrismu. Jeho stavby zdobily rostlinné (florální) a geometrické secesní motivy. Stavební firma se nacházela na Opavském předměstí v domě číslo 168 a byla činná pod jménem Eduard Frank až do roku 1939. Po smrti stavitele E. Franka pokračovali ve vedení firmy jeho synové Rudolf a Maxmilián[p. 2].

Dílo

editovat
 
Vila Floriana Schmidta z roku 1895, dnes mateřská škola

Plány staveb Eduarda Franka se dochovaly ojediněle.

  • 1864 výstavba plynárny. Součástí byla továrna na vlněné zboží Heinrich Steuer jejíž haly s šedovými střechami projektoval Jan Hartel. Dochovala se správní budova přestavěná v roce 1937, byl zachován romantizující novogotický styl.[6][7]
  • 1875–1877 – školní tělocvična (Smetanův okruh 6). Stavba ve stylu historismu s přízemními křídly, v nichž byly tělocvičny pro obecnou školu (levé křídlo) a pro reálku (pravé křídlo). Ve střední patrové části se nacházel vestibul, byty učitelů tělocviku a šatny.[8]
  • 1881 – vila J. Larische (Smetanův okruh 3).
  • 1886 – vila K. Sperlicha (Revoluční 60).
  • polovina 80. let 19. století továrna J. Kolowrata a F. Wlačila (Hlubčická, Pega), přestavby v roce 1895 a 1923.[9] Postupně byla továrna rozšiřována a přestavěna do dnešní podoby.
  • 1889 – likérka S. Gesslera (Šmeralova 1), výstavba podsklepeného skladu s destilační místností. V roce 1899 přistavěl provozní budovu Wenzel Bürger.[10]
  • 1890 – dům E. Siebeneichera (Náměstí Míru 71).
  • 1895 – vila Floriana Schmidta (Náměstí Míru 12, mateřská škola). Jednopatrový dům postaven ve stylu pozdního historismu, který má bohatě zdobenou fasádu (vliv severské neorenesance).[11]
  • 1896 – přístavba továrny A. Hohlbauma (Revoluční 71), dochovala se čtyřpodlažní budova ve stylu pozdního historismu. Přízemní budovy a přiléhající tovární haly byly zbořeny.[12]
  • 1904 – vila na Ježníku 62.
  • 1907–1908 – projekt výstavní haly Silesia (Mikulášská 12) pro velkoobchod se suknem Tuchhaus Silesia vypracoval Eduard Frank. Železobetonová konstrukce zdobená secesní štukovou a sochařskou výzdobou[13] představuje secesní industriální architekturu.[14] Výstavbu v letech 1907–1908 provedla firma Eduard Frank.[15]
     
    Hala Silesia

Přestavby

editovat
  • 1890 továrna na vlněné zboží Franz Richter (Opavská ulice 61), přestavba kotelny a výstavby nové strojovny parního stroje.[16]
  • 1896 pivovar J. Löflera (Horní Předměstí 62), přestavba strojovny parního stroje, kotelny a generátorovny, v roce 1900 přestavba starší varny[17]
  • 1902 a 1909 přestavba původní továrna na vlněné zboží Florian Schmidt a synové z 1882 (Karnola, Náměstí Míru 1, Opavské předměstí 152), E. Latzel postavil třípodlažní zděnou budovu s trámovými stropy, které byly později nahrazeny železobetonovými.[18] Další pětipodlažní secesní budovy pocházejí z přestaveb z roku 1902 a 1909 Franz Seidl, stavba Eduard Frank, 1912 firma Eduard Frank. Secesní průčelí je z roku 1902 od F. Seidla.[19]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ V matrice je zapsán jako Eduard Franke, avšak podepisoval se jako Frank.
  2. ↑ V 20. a 30. letech 20. století prováděl Rudolf Frank adaptaci měšťanských domů na náměstí.

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ STRAKOŠ, Martin, et al. Průvodce architekturou Krnova. [s.l.]: NPÚ, 2013. ISBN 978-80-85034-75-2. S. 321. 
  4. ↑ RYŠKOVÁ, Michaela. Sdílné město. Krnovské textiky v pohledu památkové péče.. Ostrava: NPÚ, 2008. ISBN 978-80-85034-44-8. S. 10. 
  5. ↑ Strakoš Martin... c.d., s.10
  6. ↑ Strakoš Martin... c.d., s. 244
  7. ↑ Ryšková... c.d., s. 105.
  8. ↑ Strakoš Martin ...c.d., s. 265
  9. ↑ Ryšková ... c.d., s. 69
  10. ↑ Strakoš Martin ...c.d., s. 278
  11. ↑ Strakoš Martin... c.d., s. 213
  12. ↑ Strakoš Martin ...c.d., s. 246.
  13. ↑ Krnov – průvodce městem [online]. Krnov: 2014. Kapitola Okruhy turistických prohlídek, s. 17. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  14. ↑ Strakoš Martin... c.d., s. 187
  15. ↑ Ryšková... c.d., s. 99
  16. ↑ Ryšková... c.d., s. 92.
  17. ↑ Strakoš Martin... c.d., s. 116
  18. ↑ Ryšková ... c.d., s. 94 a 95
  19. ↑ Strakoš Martin... c.d., 212
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Frank_(stavitel)&oldid=23989922“