Otevřít hlavní menu

Jan II., německy Johann II. (5. října 1840, zámek Lednice[1]11. února 1929, zámek Valtice[2]) byl lichtenštejnským knížetem v letech 1858–1929. Jeho panování trvalo 70 let a 3 měsíce, což bylo druhé nejdelší funkční období v evropské historii po Ludvíkovi XIV.

Jan II., kníže lichtenštejnský
lichtenštejnský kníže
Jan II., kníže lichtenštejnský
Jan II., kníže lichtenštejnský
Doba vlády 1858 – 11. února 1929
Úplné jméno Jan II., kníže z a na Lichtenštejnu
Tituly Jeho jasnost kníže z Lichtenštejna
vévoda opavský a krnovský
hrabě z Rietbergu
Narození 5. října 1840
zámek Lednice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. února 1929 (ve věku 88 let)
zámek Valtice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Pohřben Vranov u Brna
Předchůdce Alois II. z Lichtenštejna
Rod Lichtenštejnové
Otec Alois II. z Lichtenštejna
Matka Františka Kinská z Vchynic a Tetova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Jan II. v roce 1860, litografie Josefa Kriehubera

Jan II. byl syn vládnoucího knížete Aloise II. a jeho manželky hraběnky Františky Kinské z Vchynic a Tetova. Nástupnictví se ujal po smrti svého otce 12. listopadu 1858, krátce po svých osmnáctých narozeninách, jeho vláda je nejdelší vládou v historii, při které nebyl jmenován regent.

V roce 1861 a pak znovu v roce 1921 podpořil ústavu, která dala běžným Lichtenštejncům rozsáhlá politická práva, ta druhá udělala z knížectví konstituční monarchii. Jan II. po první světové válce zpřetrhal tradičně spojenecké vztahy s Rakouskem-Uherskem, resp. s jeho nástupnickými státy, a nahradil je úzkými vazbami se Švýcarskem. V roce 1924 přijalo Lichtenštejnsko švýcarský frank jako svou oficiální měnu.

Už v první etapě pozemkové reformy v roce 1921 byl dán jeho majetek do záboru.[3] V listopadu 1922 bylo zahájeno přihláškového řízení na velkostatku Plumlov, dvoře Krumsín, ležícího svými pozemky v kat. obcích Krumsín, Drahany, Šeloutky, Křenůvky, Prostějovice, Myslejovice, soudního okresu Plumlov, polit. okresu Prostějov. Celková výměra činila 393,7270 ha, z toho polí 319,2262 ha, luk 43,9810 ha, zahrad 3,3345 ha, pastvin 21,7848 ha, ostatní půdy 5,4041 ha. Lhůta k podávání přihlášek o příděl půdy byla stanovena do 15. listopadu 1922 u přídělového komisaře Státního pozemkového úřadu v Kroměříži.[4]

V březnu roku 1923 bylo zahájeno přídělového řízení na dvoře Skramníky (velkostatek Radim), který ležel svými pozemky v katarstrální obci Skramníky, soud. okres Český Brod. Celková výměra přejímané půdy činila 81 ha rolí a lhůta k podávání přihlášek trvala do 17. března 1923 u přídělového komisaře v Českém Brodě.[5]

Zbytkové statky na velkostatcích Uhříněves, Kounice, Č. Kostelec, Radim, Rataje.

Státní pozemkový úřad vyhlašuje podle vládního nařízení ze dne 6. dubna 1923, č. 117 Sb. z. a n. a vládn. nař. ze 7. dubna 1923, č. 74 Sb. z. a n., že přidělí podle § 25. zák. ze 30 ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. do vlastnictví, po případě do pachtu z velkostatku Uhříněves, Kounice. Č. Kostelec, Radim, Rataje, patřícího vlastnicky kn. Janu II. Lichtensteinovi v soud. okrese Č. Brod, Č. Kostelec, Brandýs, Kolín, Kouřim, Poděbrady, Uhl. Janovice, zbytkové statky ze dvorů Břežany ve výměře asi 86 ha, Hodov asi 110 ha, Hostín asi 70 ha, Limuzy asi 75 ha, Škvorec asi 80 ha, Černíky asi 82 ha, Horoušany asi 130 ha, Mochov I. asi 45 ha, Mochov II. asi 46 ha, Vel. Nehvizdy asi 120 ha, mimo to ponechává se u zbytkového statku pro dodatečný drobný příděl Malé Nehvizdy asi 90 ha, Tejnice asi 100 ha, Tlustovousy asi 90 ha, Vyšerovice asi 70 ha, Tismice ca. 60 ha, Chrást ca. 100 ha, Dobropůl ca. 65 ha, Komorce ca. 60 ha, Hošt ca. 75 ha, Syneč ca. 80 ha, Tuchoraz ca. 120 ha, Liblice ca. 110 ha, Klučov ca. 120 ha, Přistoupim ca. 75 ha, Pečky I. asi 70 ha, Pečky II. asi 40 ha, Velké Chvalovice asi 120 ha, Tatce asi 50 ha, Třeboul-Sázava asi 130 ha, Třeboul-Broučkov I. asi 50 ha, Třeboul-Broučkov II. asi 40 ha, Přebozy asi 130 ha, Nový Dvůr asi 67 ha, Kozojedy asi 50 ha.

Formuláře žádostí za příděl a informace lze obdržeti u příděl. komisaře S. P. Ú, v Čes. Brodě nebo u S. P. Ú. v Praze; žádosti dlužno podati u příděl. komisaře S. P. Ú. v Čes. Brodě ve lhůtě ode dne 28. června do dne 11. července t. r., který uděluje též potřebné informace. Žádosti podané před touto lhůtou, nutno ve lhůtě opětovati. (Ze Státního pozemkového úřadu.)

—Venkov, 29.06.1923, s. 9

Značně rozparcelovaný velkostatek Úhříněves nakonec v roce 1923 prodal státu, který zde zřídil státní školní statek pro zemědělský odbor Českého vysokého učení technického v Praze.

Ačkoli velmi podporoval vědu a umění, byl velmi nespolečenský a zpravidla se neúčastnil žádných společenských akcí. Nikdy se neoženil a neměl děti.

NáslednictvíEditovat

Jelikož kníže Jan II. neměl děti, jeho nástupcem se stal jeho mladší bratr František I.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann II, Prince of Liechtenstein na anglické Wikipedii.

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 10.06.1921, s. 2. ISSN 1805-0905.
  4. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 02.11.1922, s. 10. ISSN 1805-0905.
  5. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 14.03.1923, s. 10. ISSN 1805-0905.

LiteraturaEditovat

  • JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6. 

Externí odkazyEditovat