Wikipedie

Florian Schmidt

podnikatel a automobilový závodník

Florian Schmidt (*31. července 1908 Krnov – ?) byl československý podnikatel a automobilový závodník. Závodil na vozech Amilcar (1929-1931) a Bugatti (1928, 1931–1937) jako soukromý jezdec, což si jako továrník a textilní magnát mohl dovolit. Finanční nezávislost se v jeho případě potkala s nadšením, odvahou, sportovním duchem a mimořádným talentem.[2]

Florian Schmidt
Florian Schmidt (1931)
Florian Schmidt (1931)
Narození31. července 1908
Krnov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí?
BydlištěKrnov
Národnostněmecká
Povoláníautomobilový závodník a podnikatel
Znám jakopodnikatel a automobilový závodník
RodičeFlorian Schmidt[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

 
Krnov, nám. Míru 165/12, rodinná vila Schmidtů

Díky prosperující krnovské textilce (Florian Schmidt a syn, továrna na vlněné zboží, 1879-1948) byli Schmidtovi zámožná rodina, takže pro Floriana Schmidta juniora nebyl problém pořídit si auto podle svých představ. Rodina Schmidtů bydlela v nárožní třípatrové vile na dnešním náměstí Míru 165/12 (v současnosti mateřská školka), kde horní patro obýval jeho dědeček Florian Schmidt st. (17. ledna 1856-1938), prostřední jeho otec Florian Schmidt ml. a v přízemí bydlel on. Po svém otci Florian Karl Schmidt (10. dubna 1884-?) byl jmenován jako Florian Schmidt jun. Matkou mu byla Paula, rozená Mayr (1886-?). Po dosažení plnoletosti "zdědil" částečně péči o rodinný podnik, textilní továrnu v Krnově. Tu později rozšířil o odštěpný závod a další nemovitosti, jež odkoupil od společnosti Geiringer & Reitler v roce 1939.[3] Florian Schmidt a syn, Továrna na vlněné zboží vznikla na přelomu 70. a 80. let 19. století. Základní budova z roku 1882 je dílem Ernsta Latzela, krnovského architekta a stavitele.[4]

 
Krnov, továrna na vlněné zboží, Florian Schmidt a syn (2014)

Po mnichovské dohodě “sudetský” Krnov a okolí patřily do zabraného území Německem. V okrese Krnov žilo v roce 1941 63 125 obyvatel, z toho - po vysídlení českého obyvatelstva - 98,8 procent obyvatel bylo německé národnosti. Ti se v letech před válkou z velké části aktivně zapojili do separatistického protičeskoslovenského hnutí. On jako německy mluvící sudetský občan neměl příliš mnoho volby. V období nacismu se Florian Schmidt možná z přesvědčení, možná kvůli byznysu, stal členem Hitlerovy NSDAP. Stejně jako tisíce jeho krajanů, moravských Slezanů, tehdy s německým občanstvím, narukoval do Wehrmachtu. Z východní, ruské fronty se do Krnova vrátil jako zlomená troska. Po válce byl – ostatně jako ostatní němečtí obyvatelé této oblasti – odsunut do Německa, odkud později přemístil do Rakouska.[5]

Po znárodnění připadla jeho továrna – jako další krnovské textilky - do národního podniku Karnola Krnov.[6] Karnola ukončila výrobní činnost v roce 2003. Vlnařské závody Karnola v Krnově (nám. Míru č.p. 152/1) jsou v evidenci Národního památkového ústavu, avšak za památku prohlášeny nejsou, přestože soubor průmyslových staveb bývalé továrny Floriana Schmidta představuje jednu z nejlépe dochovaných krnovských vlnařských továren, výrazně formujících podobu města ve 2. polovině 19. a v průběhu 20. století.[7] Bývalá elegantní továrna Floriana Schmidta v Krnově stojí dnes opuštěná a nevyužitá. Městští zastupitelé si mimořádné  architektonické kvality budovy i historický kontext uvědomují a hledají vhodné budoucí využití.

Největší úspěchy editovat

  • Vítězství v kategorii závodních vozů do 1,5 l (Voiturette, Bugatti T37A) na Masarykově okruhu v Brně (1931)
  • 2. místo v kategorii závodních vozů do 1,5 l (Voiturette, Bugatti T51A) na XII. ročníku ADAC Eifelrennen (1934)
  • Vítězství v absolutním pořadí v závodě do vrchu Ecce Homo na Bugatti T51A (1937)
  • 2. místa v absolutním pořadí v závodech do vrchu Ecce Homo (1930 Amilcar C6, 1933 Bugatti T 37A, 1936 Bugatti T51 A)

Ocenění editovat

Závodní kariéra editovat

Stal se členem německého Moravsko-slezského automobilového klubu (MSAC, Mährisch-Schlesischer Automobil Club) v Brně.  V roce 1928 začal závodit pod pseudonymem 'Dimsch' se sportovním vozem Bugatti Type 40, který byl osazen 4válcovým 1,5litrovým motorem z typu Bugatti T37. Zřejmě jeho prvním startem byla účast v závodě do vrchu Brno-Soběšice 13. května 1928, kde startoval v kategorii sportovních vozů do 1500 cm³. Tuto třídu v rekordu kategorie 3:11,0 min vyhrál.[10] S tímto vozem vyhrál 1. září 1928 Tatranský závod do vrchu na trati dlouhé 5,5 km, který uspořádal mezi Tatranskou Lomnicí a Starým Smokovcem jeho klub MSAC,[11] nejenom kategorii sportovních automobilů do 1,5 l, ale byl nejrychlejší i v celkovém pořadí automobilů.[12]

V roce 1929 si pořídil nový 1,1 litrový 6válcový přeplňovaný Amilcar C6. Hned roce 1929 se s ním zúčastnil mezinárodních závodů Zbraslav-Jíloviště (28. dubna). Na Zbraslavi to však nebyl úspěšný start, protože v závodních automobilech do 1100 cm³ “uvázl” na startu.[13] Přihlásil se i na 6. ročník závodu do vrchu Brno-Soběšice, který se konal 23. června. Zde v závodních automobilech na svém Amilcaru zvítězil v kategorii do 1,1 l a současně vytvořil časem 2:38,7 min rekord kategorie. Toto byl poslední ročník, který se na soběšickém kopci jel, a Schmidtův čas je vlastně do dnešních dnů rekordem tratě v závodních automobilech do 1,1 l.[14] Na podzim 15. září zvítězil na XVII. mezinárodním závodu do vrchu Semmering v závodních vozech do 1,1 l[15] a o týden později 22. září s Amicarem zvítězil ve třídě do 1,1 l na závodu do vrchu Ecce Homo, který uspořádat jeho klub MSAC. V kategorii sportovních vozů do 1,1 l vytvořil i nový rekord tratě a celkově mezi těmito automobily obsadil 2. místo.[16]

Sezonu roku 1930 opět zahájil na Zbraslavi. Tímto XIII. ročníkem zbraslavského závodu bylo zahájeno první Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu, které uspořádala AIACR (Association Internationale des Automobiles – Clubs Reconnus, předchůdce FIA). Schmidt vyhrál třídu závodních automobilů do 1,1 l v traťovém rekordu třídy 3:23,0 min, za což od pořadatelů (AKRČs) obdržel stříbrný pohár. Celkově zvítězil Hans Stuck, který svým časem (2:45,7 min) o desetinu překonal svůj čas z roku 1929, za což obdržel 20 000 Kč, a vytvořil tak nový traťový rekord. Z československých jezdců se dobře prosadil "Hýta" (Jiři Kristián Lobkowicz) v čase 3:04,3 min, vítěz závodních vozů do 2000 cm³ na Bugatti T35C (celkově na 7. místě) a Jindřich Knapp na Walter Super 6B v čase 3:05,6 min, třetí v závodních vozech do 5000 cm³ (a celkově 8.).[17] Koncem léta si Schmidt vyzkoušel polský závod do vrchu Lysá Poľana-Morskie Oko. I tento závod, konaný 24. srpna, na trati dlouhé 7,5 km byl započítáván do seriálu závodů do vrchu evropského mistrovství. I zde celkově zvítězil v rekordu tratě "král vrchů" Hans Stuck. Florian Schmidt na Amilcaru vyhrál třídu sportovních vozů do 1,1 l.[18] V celkovém, průběžném pořadí ME v závodech do vrchu po závodě v Tatrách byl Florian Schmidt ve sportovních vozech na 4.-5. místě s 5 body. Prvními mistry Evropy se stali ve sportovních vozech Rudolf Caracciola na Mercedes-Benz SSK, v závodních vozech Hans Stuck na Austro-Daimleru ADR 3.6. V 10. ročníku závodu na trati Ecce Homo ve Šternberku se 7. září pro vítězství vrátila kopřivnická Tatra. Při desátém ročníku si vítězství v kategorii závodních vozů vyjel Josef Veřmiřovský s Tatrou 52 (1910 cm³ s kompresorem) v čase 6:07,1 min. Jen o 1,8 vteřiny za ním zaostal F. Schmidt, vítěz ve sportovních automobilech do 1,1 l.[19]

V roce 1931 startoval Schmidt zprvu se stárnoucím Amicalem a později také s novějším vozem Bugatti T 37A. Na Zbraslavi v závodě ME do vrchu (31. května) opět zvítězil ve sportovních automobilech do 1,1 l v rekordním čase 3:35,32 min (o rok dříve jel ještě rychleji, ale to bylo se závodním Amilcarem). Za svůj výkon obdržel I. cenu velké mramorové hodiny. Vzhledem k tomu, že v roce 1931 se tento závod jel naposledy, zůstává jeho rekord platit dodnes.[20] Po roce se rovněž vrátil do Vysokých Tater na závod do vrchu Lysá Poľana-Morskie Oko. V závodě, který se konal 16. srpna opět zvítězil ve sportovních vozech do 1,1 l na Amilcaru v čase 6:30,57 min a dosáhl průměrné rychlosti 69,129 km/h.[21] V kategorii sportovních vozů ho porazil pouze Rudolf Caracciola na Mercedes-Benz SSKL, avšak v celkovém pořadí skončil až na 10. místě, protože se mezi ně vměstnalo 8 závodních vozů.[22] To byl jeho poslední závod s Amilcarem. Pořídil si nový sportovní vůz Bugatti Type 37A a poprvé se sním postavil na start okruhového závodu. Bylo to na Masarykově okruhu v Brně (okruh dlouhý 29,142 km se 60 levými a 68 pravými zatáčkami). Startoval 27. září 1931 za přítomnosti 150 000 diváků na čtyřválcovém Bugatti T37A v kategorii vozů tzv. malé skupiny do 1500 cm³ (Voiturette) na 15 kol (437,13 km). Florian Schmidt v tomto závodě zvítězil, což byl jeho dosavadně největší úspěch. Dosáhl času 4:58:13,0 h v průměrné rychlosti 99,68 km/h, zajel i nejrychlejší kolo za 16:46,27 min (104,256 km/h). Od pořadatelů získal peněžitou odměnu 15 000 Kč, stříbrnou plaketu a čestnou cenu místopředsedy pořadatelského klubu. Mimo to dostal i 5000 Kč od fy. Petrolea a za nejrychlejší kolo dalších 5000 Kč od fy. Tomáše Bati. Brňan Bruno Sojka obsadil v konečném pořadí 3. místo, rovněž na Bugatti T37A.[23]

Za svoje výkony za rok 1931 obdržel Schmidt zlatý odznak Sportovní komise AKRČs. Spolu s ním byl z automobilistů vyznamenám i Jiří Kristián Lobkowicz.[8]

 
Bruno Sojka a Florian Schmidt před Grand Prix města Lvova (1932). Sojka v kombinéze připravuje Schmidtův vůz zatímco Schmidt sedící na zábradlí je ještě v obleku.

Od roku 1932 se Schmidt spojil s Brunem Sojkou, se kterým ho spojovalo nejenom vlastnictví stejného vozu. Florian Schmidt čelil úpěnlivému naléhání příbuzných, ať zanechá závodění a stará se jen o prosperitu textilky. Kvůli pracovním závazkům Schmidt omezil své řízení na velmi málo závodů, zatímco Sojka dřel v dílnách, aby z ojetin poskládal závodní auto. Od roku 1932 byli soupeři, kolegové i kamarádi.[6] Sezónu Schmidt zahájil 29. května 1932 na Nürburgringu v VI. ročníku ADAC Eifelrennen (Voiturette), avšak nedojel do cíle pro prasklé olejové potrubí. Po startu se pozdější vítěz Švýcar Henry Täuber s bíločervenou Alfou Romeo 6C 1500 okamžitě ujal vedení, následován Maďarem Hartmannem a Čechoslovákem Schmidtem. Poté, ještě před polovinou závodu, však musel Schmidt odstoupit s prasklým potrubím.[24] O tři týdny později 18. června 1932 se chtěl zúčastnit Velké ceny města Lvova (66 kol/200,7 km), kterou uspořádal Malopolski Klub Automobilowy (tehdy Lvov patřil Polsku). K závodu byli přihlášeni i Heinrich-Joachim von Morgen a Jiří Kristián Lobkowicz. Oba však krátce před tímto závodem zahynuli. Von Morgen při tréninku na závody Eifelrennen 27. května a Lobkowicz na Avusu 22. května. Protože si Schmidt přivezl do Lvova sportovní verzi Bugatti T 37A startoval pouze v doprovodném závodě sportovních vozů na 33 kol/100,4 km (st. č. 21).[25] Sojkův mecenáš Florian Schmidt v tomto závodě zvítězil za 1:18:38 h v průměrné rychlosti 76,58 km/h. Oba závody měly v podstatě společný start, sportovní vozy stály 50 m za první skupinou a vyrazily na trať 30 vteřin po první skupině. V celkovém pořadí této Grand Prix obsadil Sojka (st. č. 3) celkově 6. místo a v kategorii do 1,5 l pak 4. místo. Celkovým vítězem závodu se stal Rudolf Caracciola na voze Alfa Romeo 8C Monza.[26] Schmidt byl přihlášen s Bugatti T 37A i na III. ročník Masarykova okruhu (4. září), ale tam nestartoval. V závodu do 1,5 l (Voiturette) byl ale úspěšný Bruno Sojka na T 37A, který obsadil 3. místo.[27] V této kategorii byl klasifikován na 6. místě Adolf Szczyzycki na Wikovu 7/28. Bylo to poprvé co v historii brněnského závodu byl klasifikován československý jezdec na československém automobilu.[28]

 
Florian Schmidt, Bugatti T 37A (Hradec Králové 1933)

V roce 1933 Schmidt startoval na I. Okruhu Hradcem Králové 6. července 1933. Trať vedoucí městem, často uličkami, kde se nedalo předjíždět, se však příliš neosvědčila, a proto k opakování závodu v dalších letech již nedošlo. Na straně druhé příjem z dávky ze zábav vynesl městu 28 000 Kč a mnohým živnostem a zaměstnancům slušný výsledek, což znamenalo, že účel závodu „přinesl své ovoce“.[29] Florian Schmidt startoval v třídě sportovních vozů (20 kol/35,4 km) a zvítězil nejenom v třídě do 1500 cm³, ale v celkovém pořadí sportovních vozů.[30] Druhým jeho startem byl závod do vrchu Ecce Homo (10. září). Na Ecce Homo v čase 5:49,2 min vyhrál skupinu sportovních vozů a v celkovém pořadí obsadil o 2,2 vteřiny 2. místo za Zdeňkem Pohlem.[31] V Brně (17. září) toho roku Schmidt nestartoval, ale výjimečného úspěchu dosáhl na Masarykově okruhu jeho svěřenec Bruno Sojka. Ten ve 4. ročníku závodu na Masarykově okruhu v Brně skončil na 2. místě v kategorii Voiturettes na voze Bugatti T37A (st. č. 54) za Němcem Burggallerem na Bugatti T51A.[32] Posledním Schmidtovým závodem v roce 1933 byla vítězná účast na 5. ročníku Ostravského okruhu. Závod se konal 24. září a oproti dřívějším ročníkům to bylo na zkráceném okruhu asi 2 km dlouhém v Bělském lese, který jely automobily 5x (místo plánovaných 20 kol). Podnik, jinak velmi zajímavý a navštívený snad 30 000 diváky, utrpěl na propagačním zdaru několika nehodami, jež přinesly zúčastněným jezdcům a divákům vážné škody na zdraví a kvůli nim byl závod automobilů zkrácen. V automobilech do 1,5 l zdvihového objemu válců vyhrál Schmidt na Bugatti v čase 6:58,6 min, což byl i nejlepší čas dne v automobilech celkově.[33]

 
Schmidt a Sojka, Brno 1934 (Světozor, č. 40, s. 12)

V roce 1934 si pořídil zánovní vůz Bugatti T 51A. Zakoupil jej přímo z továrny v Molsheimu, byl to 1,5litrový řadový osmiválec s 16 ventily, s kompresorem a s dvojitou vačkou (1493 cm³). Dříve s tímto vozem závodil Pierre Veyron a ještě v květnu 1934 s tímto vozem zvítězil na Avusu. Florian Schmidt se zánovním vozem obsadil v červnu 1934 2. místo na VIII. ADAC Eifelrennen v průměrné rychlosti 104,7 km/h (12 kol/273,72 km), mj. porazil v tomto závodě Ernsta Günthera Burggallera na stejném typu (3.) i Bruna Sojku, který skončil na 5. místě.[34] Potom tento vůz zapůjčil Bruno Sojkovi, který s ním v srpnu dojel na 4. místě na I. Prix de Berne (okruh Bremgarten-Bern) pro závodní vozy do 1,5 l,[35] ale o rok později na tomto závodě Sojka nedojel.[36] Velká horská cena Německa se konala 12. července na trati 12 km dlouhé na vrch Schauinsland u Freiburgu. V třídě závodních vozů zvítězil H. Stuck (Auto Union Type A) za 8:06,6 min v průměrné rychlosti 88,780 km/h, což byl nejlepší čas dne a nový traťový rekord, druhé místo obsadil Caracciola (Mercedes Benz). Československý závodník Florian Schmidt (Bugatti) byl druhým ve sportovních vozech do 1,5 l za Ernstem Burggalerem.[37] Na závodě na Masarykově okruhu Sojka spolu se Schmidtem skončili ve skupině Voiturette na Sojkově "předplaceném" 3. místě. Hned v 1. kole sice Sojka na T37A odpadl, ale v 9. kole (po polovině závodu) vystřídal Schmidta na jeho T51A, a do cíle dojel na 3. místě. Získali stříbrnou plaketu pořádajícího ČAMS (Československý autoklub pro Moravu a Slezsko) a peněžitou cenu 5 000 Kč. Sojka se Schmidtem získali také Cenu Elišky Junkové za nejlepší výkon čsl. jezdců a cenu fy Baťa pro domácí jezdce na pneu Baťa 15 000 Kč. V závodě kategorie Voiturette zvítězil způsobem start – cíl pozdější první mistr světa formule 1 Guiseppe Farina na Maserati.[38] V následujících letech se na tomto modelu Bugatti v závodech oba střídali, avšak častěji s ním až do roku 1938 jezdil Bruno Sojka. Za svoje sportovní úspěchy v roce 1934 obdržel Schmidt stříbrný odznak Sportovní komise AKRČs a jeho kamarád Bruno Sojka dokonce zlatý odznak. Předání odznaků bylo provedeno u příležitosti oslavy vítězů, konané v sobotu 15. prosince v klubovním domě Autoklubu RČs.[9]

V roce 1935 se Schmidtovi až tak nedařilo. V podstatě jediný úspěch zaznamenal 28. dubna na pražském závodu do vrchu Jenerálka, kde v závodních automobilech do 1,5 l vyhrál před ing. Václavem Vaníčkem a ing. Weinfurterem (všichni na Bugatti).[39] Na belgické Velké ceně hranic (X. Grand Prix des Frontieres, 9. června) nedojel do cíle. Pak byl přihlášen na závody Eifelrennen (IX. ADAC Eifelrennen Voiturette, 16. června) a na Masarykův okruh (VI. ročník Voiturette, 29. září), ale těchto závodů se již nezúčastnil. Zajímavé je, že všech těchto tří závodů se zúčastnil Bruno Sojka na Bugatti T 51A, zatímco Florian Schmidt jel a nebo byl přihlášen s vozem Bugatti T 37A.[40] Kvůli pracovním závazkům Schmidt omezil své závodění na velmi málo podniků. Účastnil se už jen několika závodů do vrchu, "nedaleko" Krnova - v polském Ojcówě a ve Šternberku.

Roku 1936 se po dvouleté přestávce konaly závody na Ecce Homo za velmi pěkného počasí a přihlásil se neobyčejně velký počet startujících - 107. Nejlepšího času dne dosáhl Zdeněk Pohl na voze Bugatti 5:07,8 a tímto časem vymazal starý rekord Hanse Stucka z roku 1929. Na 2. místě skončil Florian Schmidt (5:11,7 min) před Brunem Sojkou. Všichni jeli na Bugatti v kategorii závodních vozů.[41]

Na mezinárodních automobilových závodech do vrchu u Ojcówa (severně od Krakova) v Polsku českoslovenští závodníci Schmidt z Krnova a Sojka z Brna dosáhli 20. června 1937 dvou pozoruhodných vítězství. Oba závodníci jeli na vozech Bugatti a s převahou vyhráli své kategorie. Schmidt vyhrál třídu sportovních vozů na T51A a Sojka na T37A pak kategorii závodních vozů a také v absolutním pořadí v nejlepším čase dne. Ujel trat dlouhou 3,5 km, která má značné stoupání, za 2:52 min.[42] O rok později Sojka svoje vítězství v Ojcówě zopakoval. Svoji úspěšnou závodní kariéru Florian Schmidt uzavřel 5. září 1937, když zvítězil v absolutním pořadí na 14. ročníku závodu do vrchu Ecce Homo. Toho roku se ve Šternberku sešla početná konkurence (82 startujících). Schmidt na Bugatti T51A zvítězil v čase 5:14,70 min před E. Laufkou na Z 14 komp. a B. Sojkou na Bugatti T 37A.[43] Na dlouho posledním hrdinou jezdeckého víkendu na trati Ecce Homo se ve Šternberku tedy stal československý Němec Florian Schmidt z Krnova. Skutečně poslední závod měl absolvovat na 7. ročníku Velké ceny Brna (Voiturette) 26. září 1937. Byl přihlášen s Bugatti T 51A, ale na startu se neobjevil.[44]

Galerie editovat

  •  
    Bugatti Type 40 (1926) v Museu do Caramulo Portugalsko 2011
  •  
    Amilcar C6 (1927) na Rétromobile v Paříži 2017
  •  
    Amilcar C6 Voiturette (1928 ) na prodejní akci Bonhams 2012
  •  
    Bugatti Type 37 (1928) na Cité de l’Automobile – Musée National – Collection Schlumpf v Mulhouse 2018
  •  
    Bugatti Type 37A na výstavě Vavříny s vůní benzínu v Národním technickém muzeu v Praze 2021
  •  
    Bugatti Type 51 (1931) v Národním technickém muzeu 2018
  •  
    Bugatti Type 51A (1931) v Musée National de l'Automobile v Mulhouse 2008

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Vývoj krnovských vil.
  2. ↑ KUBA, František. Krnovský Florian Schmidt je velká legenda automobilismu [online]. Praha: VLTAVA LABE MEDIA, 2016-02-21 [cit. 2022-10-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ ČERMÁKOVÁ, Klára. Vývoj krnovských vil. 1. vyd. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého, 2020. 193 s. Dostupné online. S. 51, 72, 89-90, 98. 
  4. ↑ RYŠKOVÁ, Michaela. Sdílné město. Krnovské textilky v pohledu památkové péče.. Ostrava: NPÚ, 2008. ISBN 978-80-85034-44-8. 114 s., S. 94.
  5. ↑ TUČEK, Jan. Ve vyšších kruzích [online]. Praha: Automobil, 2015-04 [cit. 2022-10-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b KUBA, František. Poznámka Fidela Kuby - Boháč a chuďas [online]. Praha: VLTAVA LABE MEDIA, 2018-09-15 [cit. 2022-10-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Továrna na sukno Florian Schmidt / Karnola [online]. Praha: Národní památkový ústav, 2015 [cit. 2022-10-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Nejúspěšnější čsl. jezdci v r. 1931. Auto. 1931-12-31, roč. 13, čís. 12, s. 802–803. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Nejúspěšnější českoslovenští jezdci v roce 1934. Auto. 1934-12-31, roč. 16, čís. 12, s. 340–341. Dostupné online. 
  10. ↑ V. Brno-Soběšice. Auto. Červen 1928, roč. 10, čís. 6, s. 385–387. Dostupné online. 
  11. ↑ Tatranský závod do vrchu. Národní listy. 1928-09-08, roč. 68, čís. 249, s. 5. Dostupné online. 
  12. ↑ RONOVSKÝ, V. Jízda Dr. Proskowetze a závod do vrchu v Tatrách. Auto. 1928-10-31, roč. 10, čís. 10, s. 609. Dostupné online. 
  13. ↑ HEINZ, Vilém. Tucet Zbraslaví (XII. mezinárodní závod Zbraslav-Jíloviště). Auto. 1929-05-31, roč. 11, čís. 5, s. 300–305. Dostupné online. 
  14. ↑ RONOVSKÝ, V. Závod do vrchu Brno-Soběšice 23. června. Auto. 1929-07-31, roč. 11, čís. 7, s. 426. Dostupné online. 
  15. ↑ XVII. mezinárodní závod do vrchu Semmering. Auto. 1929-10-31, roč. 11, čís. 10, s. 633. Dostupné online. 
  16. ↑ RONOVSKÝ, V. Závod do vrchu Ecce Homo. Auto. 1930-10-31, roč. 11, čís. 10, s. 594–596. Dostupné online. 
  17. ↑ HEINZ-HENRY, Vilém. XIII. Zbraslav—Jíloviště. Auto. 1930-05-31, roč. 12, čís. 5, s. 331–339. Dostupné online. 
  18. ↑ Polský závod do vrchu Tatra. Auto. 1930-09-30, roč. 12, čís. 9, s. 656. Dostupné online. 
  19. ↑ RONOVSKÝ, V. Ecce Homo 7. září. Auto. 1930-09-30, roč. 12, čís. 9, s. 627–628. Dostupné online. 
  20. ↑ Zbraslav rekordů. Auto. 1931-06-30, roč. 13, čís. 6, s. 403–409. Dostupné online. 
  21. ↑ Závod do vrchu Tatra v Polsku. Auto. 1931-09-30, roč. 13, čís. 9, s. 613. Dostupné online. 
  22. ↑ KREJČÍ, Roman. Tatra - EHC/PL [online]. Roman Krejčí - euromontagna.com [cit. 2022-10-26]. Dostupné online. 
  23. ↑ RONOVSKÝ, V. Masarykův okruh. Auto. 1931-10-31, roč. 13, čís. 10, s. 637–643. Dostupné online. 
  24. ↑ SNELLMAN, Leif. IX. EIFELRENNEN [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2021-10-30 [cit. 2022-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-12-03. 
  25. ↑ III. Velká cena Lvova. Auto. 1932-07-31, roč. 14, čís. 7, s. 361. Dostupné online. 
  26. ↑ SNELLMAN, Leif. I GRAND PRIX MIASTA LWOWA [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-07. 
  27. ↑ RONOVSKÝ, V. Masarykův okruh. Auto. Září 1932, roč. 14, čís. 9, s. 447–449. Dostupné online. 
  28. ↑ ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 20–45, 56–69, 170–174. 
  29. ↑ J., Boris. První a zároveň poslední ročník Autokruhu městem Hradcem Králové v roce 1933 [online]. turistika.cz, 2020-08-10 [cit. 2020-12-04]. Dostupné online. 
  30. ↑ RONOVSKÝ, V. Hradecký okruh. Auto. 1933-08-31, roč. 15, čís. 8, s. 357. Dostupné online. 
  31. ↑ KREJČÍ, Roman. XI. Ecce Homo Šternberk [online]. Roman Krejčí - euromontagna.com [cit. 2022-10-26]. Dostupné online. 
  32. ↑ SNELLMAN, Leif. IV MASARYKUV OKRUH [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-12. 
  33. ↑ V. Ostravský okruh 24. září. Auto. 1933-10-30, roč. 15, čís. 10, s. 417. Dostupné online. 
  34. ↑ SNELLMAN, Leif. XII ADAC EIFELRENNEN [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2021-05-21 [cit. 2022-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-15. 
  35. ↑ SNELLMAN, Leif. I PREIS VON BERN / PRIX DE BERNE (Voiturette 1500cc) [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2022-01-13 [cit. 2022-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-15. 
  36. ↑ SNELLMAN, Leif. II PRIX DE BERNE (Voiturette 1,5 l) [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2018-08-25 [cit. 2022-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-09. 
  37. ↑ Velká horská cena Německa. Auto. 1934-09-30, roč. 16, čís. 9, s. 268. Dostupné online. 
  38. ↑ V. Masarykův okruh. Automobil-Revue. Říjen 1934, roč. 2, čís. 10, s. 118. Dostupné online. 
  39. ↑ Jenerálka - závod do vrchu. Auto. 1935-05-15, roč. 17, čís. 2, s. 30. Dostupné online. 
  40. ↑ EZTRODT, Hans. Florian Schmidt ("Dimsch") [online]. Leif Snellman, 2022-05-19 [cit. 2022-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14. 
  41. ↑ KREJČÍ, Roman. XII. Ecce Homo Šternberk [online]. Roman Krejčí - euromontagna.com [cit. 2022-10-26]. Dostupné online. 
  42. ↑ Vítězství čsl. závodníků v Polsku. Národní listy. 1937-06-23, roč. 77, čís. 171, s. 6. Dostupné online. 
  43. ↑ FRÝDECKÝ, Mira. 14. závod - Triumf Bugatti a Bruna Sojky - 1937 [online]. Šternberk: AMK Ecce Homo Šternberk, 2009 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  44. ↑ SNELLMAN, Leif. Velká cena města Brna [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2022-10-10 [cit. 2022-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-26. 

Literatura editovat

  • SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Praha 1973: Olympia, s. 320, příloh 88
  • HANÁK, Pavel. 75 let Masarykova okruhu ve fotografiích, Brno 2005, AMK Automotodrom Brno, s. 176
  • ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena: Historie automobilových závodů, Praha 2001, Computer Press, s. 150, S. 5-30, ISBN 80-7226-449-4
  • GOMOLA, Miroslav. Ecce homo Šternberk : stoletá historie 1905-2005. V Brně: AGM CZ 286 s. s. ISBN 8085991349

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Florian_Schmidt&oldid=23680798“