Vřesovcotvaré
Vřesovcotvaré (Ericales) je řád vyšších dvouděložných rostlin.
Ericales | |
---|---|
Pěnišník (Rhododendron) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | vřesovcotvaré (Ericales) Bercht. & J.Presl |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charakteristika
editovatŘád je velmi různorodý, zahrnuje byliny, keře, liány i stromy. Nalezneme zde masožravé rostliny (čeledi špirlicovité (Sarraceniaceae) a Roridulaceae) i nezelené rostliny s redukovanými listy a heterotrofní výživou (např. hnilák (Monotropa)). Převládá pětičetná koruna, korunní lístky jsou často srostlé.
Mykorhiza je symbióza často oprávněně spojovaná s vřesovcotvarými (Ericales). Symbióza s kořenovými houbami hub je poměrně častá u zástupců řádu, a existují dokonce tři druhy mykorhizy, které je možné nalézt pouze u vřesovcotvarých (jmenovitě erikoidní, arbutoidní a monotropoidní mykorrhiza). Vřesovcotvaré, ale i další rostliny z jiných řádů, mají význam pro své mimořádné schopnosti hromadit hliník (Jansen et al., 2004).
Vřesovcotvaré jsou kosmopolitní řád. Některé čeledi jsou omezeny na tropy, jiné se vyskytují především v arktických nebo mírných oblastech. Celý řád obsahuje více než 8000 druhů, z nichž vřesovcovité (Ericaceae) čítají 2000-4000 druhů (podle různých odhadů).
Taxonomie
editovatV původním Cronquistově systému byl tento řád umístěn ve skupině Dilleniidae a bylo v něm zahrnuto méně čeledí (Ericaceae, Cyrillaceae, Clethraceae, Grubbiaceae, Empetraceae, Epacridaceae, Pyrolaceae, Monotropaceae).
Využití
editovatNejvětší hospodářský význam má čaj (Camellia sinensis) z čeledi čajovníkovité (Theaceae). K řádu patří i některé rostliny s jedlými plody, například kiwi (Actinidia deliciosa), tomel (rod Diospyros), borůvka a například klikva. Řád zahrnuje také rostlinu Vitellaria paradoxa, která je hlavním zdrojem tuků pro miliony subsaharských Afričanů. Mnoho druhů z vřesovcotvarých se pěstuje pro jejich nápadné květy: dobře známým příkladem jsou azalka, rododendron, kamélie, prvosenka, brambořík, plamenka.
Přehled čeledí
editovat- aktinidiovité (Actinidiaceae)
- cyrilovité (Cyrillaceae)
- čajovníkovité (Theaceae)
- ebenovité (Ebenaceae)
- diapensiovité (Diapensiaceae)
- hrnečníkovité (Lecythidaceae)
- chejlavovité (Roridulaceae)
- jirnicovité (Polemoniaceae)
- jochovcovité (Clethraceae)
- markgraviovité (Marcgraviaceae)
- netýkavkovité (Balsaminaceae)
- prvosenkovité (Primulaceae)
- sturačovité (Styracaceae)
- samoduťovité (Symplocaceae)
- špirlicovité (Sarraceniaceae)
- vřesovcovité (Ericaceae)
- zapotovité (Sapotaceae)
- Fouquieriaceae
- Mitrastemonaceae
- Pentaphylacaceae
- Sladeniaceae
- Tetrameristaceae[1]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Ericales na anglické Wikipedii.
- ↑ BREMER, B. et al. Botanical Journal of the Linnean Society: An Update of the APG Classification .... [s.l.]: [s.n.], 2009.
Literatura
editovat- B. C. J. du Mortier (1829). Analyse des Familles de Plantes : avec l'indication des principaux genres qui s'y rattachent, 28. Imprimerie de J. Casterman, Tournay.
- W. S. Judd, C. S. Campbell, E. A. Kellogg, P. F. Stevens, M. J. Donoghue (2002). Plant Systematics: A Phylogenetic Approach, 2nd edition. pp. 425-436 (Ericales). Sinauer Associates, Sunderland, Massachusetts. ISBN 0-87893-403-0.
- Arne A. Anderberg, Bertil Stahl, Mari Kallersjo. Maesaceae, a New Primuloid Family in the Order Ericales s.l.. Taxon. May 2000, roč. 49, čís. 2, s. 183–187. DOI 10.2307/1223834.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu vřesovcotvaré na Wikimedia Commons
- Taxon Ericales ve Wikidruzích
- S. Jansen, T. Watanabe, P. Caris, K. Geuten, F. Lens, N. Pyck, E. Smets (2004). The Distribution and Phylogeny of Aluminium Accumulating Plants in the Ericales. Plant Biology (Stuttgart) 6, 498-505. Thieme, Stuttgart. (Available online: DOI | Abstract Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine.)
- E. Smets, N. Pyck (Feb 2003). Ericales (Rhododendron). In: Nature Encyclopedia of Life Sciences. Nature Publishing Group, London. (Available online: ELS Site Archivováno 13. 5. 2011 na Wayback Machine.)