Píchoš hrozný

druh rostliny
(přesměrováno z Encephalartos horridus)

Píchoš hrozný (Encephalartos horridus) je druh cykasu z čeledi zamiovité. Tento druh se díky barvě listů řadí mezi skupinu tzv. modrých cykasů, velmi atraktivních a proto i ohrožených cykasů. Pochází z jihoafrického Kapska.

Jak číst taxoboxPíchoš hrozný
alternativní popis obrázku chybí
Vzrostlý exemplář píchoše hrozného v univerzitním skleníku v Gentu
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenícykasorosty (Cycadophyta)
Třídacykasy (Cycadopsida)
Řádcykasotvaré (Cycadales)
Čeleďzamiovité (Zamiaceae)
Rodpíchoš (Encephalartos)
Binomické jméno
Encephalartos horridus
Lehm., 1834
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Etymologie editovat

Rodový název Encephalartos pochází z řeckých slov en (uvnitř, v), kephali (hlava) a artos (chleba), poprvé použitých německým botanikem Lehmannem. Název vychází ze skutečnosti, že z rostliny se získávala hmota na pečení chleba (nepravé ságo).

Prvním pojednáním o tomto druhu v češtině byl text ve Wšeobecném rostlinopise z roku 1846. J.S.Presl zde pojmenoval i rod Encephalartos jako píchoše. Druhu E. horridus přidělil jméno píchoš hrozný.[2]:

 
List v pražském skleníku Fata Morgana

Popis editovat

Jedná se o menší a spíše přízemní druh cykasu. Kmen vzrostlé rostliny píchoše hrozného dorůstá výšky mezi 50 cm a 1 m in a průměru 20 až 30 cm. Listy jsou velké, zpeřené a často tak tvrdé, že si je nezkušené oko může splést s plastem. Lístky jsou nečleněné a většinou se třemi hroty. Listy mají obvykle atraktivní namodralou barvu, nicméně existují i zelené varianty.

Rozšíření editovat

Píchoš hrozný je endemit východního Kapska v jižní Africe.

Ochrana editovat

Jedná se o chráněnou rostlinu jejíž přežití je v přírodě ohroženo. Píchoš hrozný je zapsán na hlavním seznamu CITES I, který kontroluje obchod s ohroženými druhy - jak s rostlinami, tak i jejich semeny.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. Presl J. S.: Wšeobecný rostlinopis – Kronberger & Řivnáč, Praha 1846, pp. I-XXXII, 1-1006 (vol. 1.) et 1007-2072.]str. 1403-1406

Literatura editovat

  • Jones, David L. 2002. Cycads of the World. Smithsonian Institution Press. ISBN 1-56098-220-9

Externí odkazy editovat