Emilie Tučková-Kočová
Emílie Tučková-Kočová (1901–1982) byla česká úřednice a zaměstnankyně československého Radiojournalu, která byla v prvních měsících vysílání v roce 1923 angažována jako hlasatelka. Stala se tak první pravidelnou ženou-hlasatelkou rozhlasu v Evropě. Z rozhlasu nedlouho poté na vlastní žádost odešla.
| Emilie Tučková-Kočová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Emílie Tučková |
| Narození | 1901  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1982 (ve věku 80–81 let)  Československo |
| Choť | vdaná |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodila se jako Emílie Tučková, posléze se provdala jako Kočová. V náctiletém věku začala pracovat ve filmové společnosti Loyd Film. Ta nedlouho po svém založení zkrachovala. Tučkové na to konto nabídl roku 1923 pracovní místo korespondentky, účetní a pokladní.v soukromé společnosti Československé zpravodajství radiotelefonické, spol. s r. o. novinář a redaktor Miloš Čtrnáctý. Tu spolu s podnikatelem Ladislavem Šourkem a technikem Eduardem Svobodou právě zakládal za účelem spuštění vysílání rozhlasové stanice Radiojournal. Složila zkoušky z psaní na stroji, těsnopisu a němčiny, následně byla přijata. Předsedou jednatelského sboru Radiojournalu se stal Richard Gemperle, jinak ředitel Křižíkových závodů, technickým ředitelem Svoboda, programovým Čtrnáctý.
| „ | Halo, halo, zde vysílací stanice Radiojournalu v Kbelích u Prahy. Vysíláme na vlně 1150 metrů a přejeme posluchačům dobrý večer. | “ |
| — Emílie Tučková-Kočová zahajuje vysílání Radiojournalu 18. května 1923 ve 20.15 | ||
Čtrnáctý následně Tučkovou-Kočovou oslovil, aby v redakci působila jako hlasatelka. Ženský hlas, posazený zvukově výše než mužský, byl navíc příhodnější, neboť mu v technicky nedokonalém přenosu zvuku bylo lépe rozumět. Pravidelné vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 ve 20.15 hod. z provizorního studia krytého plátěným stanem[1] v blízkosti letiště Kbely u Prahy.[2] Tučková tehČeskoslovensko se tak po Velké Británii a její BBC, která vznikla roku 1922, stalo druhou evropskou zemí, kde začal veřejně a pravidelně rozhlas vysílat.[3] První den zajišťoval živý program orchestr pražského kina Sansoucci, pianista profesor Karel Sergej Duda a operní pěvkyně Růžena Topinková.[4][5][6]
Tučková-Kočová působila ve vysíláních nárazově, od 17. ledna 1924 pak v rozhlase působila jako pravidelná moderátorka. V hlášení hlavních relací se střídala s profesionálním hercem a prvním pravidelným reportérem stanice Adolfem Dobrovolným[7]. Roku 192 nastoupila do rozhlasu druhá žena-hlasatelka, Zdeňka Wallo[8], která zde pracovala až do druhé světové války.
Kvůli neshodám se svým manželem ale během roku 1924 místo hlasatelky opustila a posléze z rozhlasu odešla úplně. V 60. letech se u příležitosti výročí začátku vysílání Radiojournalu zúčastnila natočení rekonstrukce prvního vysílání.[9]
Zemřela roku 1982.
Reference editovat
- ↑ Stan, dvě židle a půjčený klavír. Před 93 lety u nás začalo pravidelné rozhlasové vysílání. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-12-01]. Dostupné online.
- ↑ JEŠUTOVÁ, Eva, a kol. Od mikrofonu k posluchačům: Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. S. 16–17. Dále jen Ješutová.
- ↑ SASÍNOVÁ, Petra. Rozhlas byl nejen svědkem, ale také hybatelem dění 20. století [online]. Ceskatelevize.cz, 2013-08-29 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online.
- ↑ Moderní-Dějiny.cz | bylo zahájeno pravidelné vysílání Československého rozhlasu. www.moderni-dejiny.cz [online]. 2009-01-01 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online.
- ↑ Český rozhlas si připomněl 90 let rozhlasového vysílání. Radio Prague International [online]. 2013-05-18 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online.
- ↑ Před 95 lety začalo v Československu pravidelně vysílat rádio. Digitální rádio [online]. 2018-05-18 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ První hlasatelky pražského Radiojournalu. Témata [online]. 2010-10-07 [cit. 2020-12-01]. Dostupné online.
- ↑ Z rozhlasového archivu: První hlasatelé. Plus [online]. 2008-05-19 [cit. 2020-12-01]. Dostupné online.