Otevřít hlavní menu

Eduard Maxmilián Prchal (1. ledna 1911 Dolní Břežany12. prosince 1984, St. Helena, Kalifornie) byl československý pilot. Ve druhé světové válce sloužil jako stíhač ve francouzském a britském letectvu. Později se stal pilotem vojenské dopravní letky pro přepravu významných osobností. Jako jediný přežil havárii jím pilotovaného letounu Liberator, při které zahynul mimo jiné polský generál Władysław Sikorski. V roce 1950 se mu spolu s osmi dalšími lidmi podařilo uletět dopravním letadlem ČSA do Velké Británie. Roku 1952 emigroval do USA, kde prožil zbytek života.

Eduard Prchal
Prchal-portrait1-opt.jpg
Základní informace
Narození 1. ledna 1911
Dolní Břežany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 4. prosince 1984 (ve věku 73 let)
St. Helena, Kalifornie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Vojenské informace
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Eduard Prchal se narodil v Dolních Břežanech do rodiny truhlářského mistra a majitele pohřebního ústavu. Studoval na reálce v Praze, studium však nedokončil. Poté pracoval jako obchodní zástupce. Roku 1930 nastoupil k prezenční vojenské službě u Leteckého pluku 4 v Praze-Kbelích. Projevil velké pilotní nadání a absolvoval poddůstojnickou školu. Během své služby nalétal přes tisíc letových hodin a postupně prodělal školení a kurzy, které mu umožnily létat na všech typech letounů. Po odchodu do zálohy roku 1937 nastoupil jako obchodní pilot u firmy Baťa, kde nalétal dalších 1200 hodin.[1][2]

Za druhé světové válkyEditovat

Po okupaci Československa odešel Prchal v červnu 1939 do Polska a poté lodí do Francie, aby zde vstoupil do řad francouzského letectva. Tam byl přijat až 2. října 1939, po vypuknutí války. Po ukončení operačního výcviku byl v hodnosti rotného koncem prosince 1939 odeslán na frontu. Ve Francii nalétal 60 bojových hodin a dosáhl tří sestřelů.[1][3] Po porážce Francie se mu 22. června 1940 podařilo odplout do Anglie.[1]

Po svém příjezdu do Velké Británie byl ihned přijat do RAF a přidělen k 310. československé stíhací peruti. Během bitvy o Británii dosáhl dalších tří sestřelů.[3] Na jaře 1941 nastoupil jako instruktor k výcvikové jednotce. Až do června 1942 také létal u několika nočních stíhacích perutí, včetně 68. peruti. Poté nastoupil jako pilot k vojenské letecké dopravě. Létal s nákladními letadly během nočního leteckého zásobování obležené Malty. Následně byl přiřazen k nově zformované 511. dopravní peruti, která měla sloužit pro přepravu důležitých osobností.[1]

Na konci června 1943 dostal Prchal rozkaz dopravit polského generála Sikorského z inspekční cesty po Středním východě do Velké Británie. Dne 3. července přepravil Prchal generála a jeho doprovod z Káhiry do Gibraltaru. V noci 4. července, ve 23:07 odstartoval Prchalem řízený Consolidated B-24 Liberator, sériového čísla AL523 z gibraltarského letiště. Šestnáct sekund po startu se letoun zřítil do moře. Ze 17 osob na palubě jich 16 zahynulo, včetně generála Sikorského. Přežil jedině první pilot Prchal, který byl po nárazu v bezvědomí vymrštěn z kabiny a posléze vytažen z moře záchranným člunem. V nemocnici strávil dva měsíce. Vyšetřování uvedlo jako příčinu nehody zablokování výškového kormidla.[1][4][5]

Po vyléčení se vrátil ke službě u 511. perutě. Dne 3. září 1943 se oženil s Dolores Šperkovou, zpravodajskou důstojnicí WAAF.[1][6]

Emigrace a závěr životaEditovat

Po skončení války se Prchal s rodinou vrátil do vlasti a po odchodu do zálohy nastoupil na počátku roku 1946 k Československým aeroliniím. Zde vykonával funkce šéfpilota, zkušebního pilota a instruktora. Po převratu v únoru 1948 začal uvažovat o emigraci. Spolu se svými kolegy a bývalými spolubojovníky z 310. perutě Josefem Řechkou a Janem Kauckým naplánoval útěk letadlem. Vhodná příležitost nastala 30. září 1950. Zkušební komisař Kaucký obešel bezpečnostní předpisy a odstartoval sám k plánovanému zkušebnímu letu s dopravním letounem ČSA Douglas DC-3 imatrikulace OK-WAA. Přistál na polním letišti u Mělníka, kde rychle nastoupili tam již čekající Prchal a Řechka s rodinami, celkem 8 lidí. Prchal poté přebral řízení letounu a podařilo se mu přeletět přes hranice a východní Německo až do Anglie.[1][2]

Ve Velké Británii se Prchalovi nesplnily plány na pokračování kariéry vojenského nebo dopravního pilota. Roku 1952 proto odešel s rodinou do USA. Ani zde se k létání již nedostal. Usadil se v Kalifornii a od roku 1956 vyučoval češtinu na vojenské jazykové škole v Monterey. Poté pracoval v univerzitní knihovně v San José až do roku 1978, kdy odešel do důchodu. Zemřel roku 1984.[1] Dne 23. května 2015 byla v Dolních Břežanech slavnostně odhalena jeho pamětní deska.[7]

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h ŠIŠKA, Miroslav. Dva útěky pilota Eduarda Prchala. Magazín Práva. 31. říjen 2015, s. 22–25. 
  2. a b Vojenský historický ústav Praha. Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2005. 350 s. Dostupné online. Kapitola Prchal Eduard Max, s. 238–239. 
  3. a b "The Airmen's Stories - Sgt. E M Prchal" Archivováno 30. 5. 2009 na Wayback Machine, at the "Battle of Britain London Monument" project
  4. Tadeusz Kisielewski, Zamach. Tropem zabójców generała Sikorskiego. Poznań, Dom Wydawniczy Rebis, 2006. ISBN 83-7301-767-4.
  5. Josef Mlejnek: Nebylo to poprvé [online]. rozhlas.cz [cit. 2013-12-27]. Dostupné online. 
  6. Dolores Šperková, provd. Prchalová [online]. zeny-bojujici.cz [cit. 2013-12-27]. Dostupné online. 
  7. Slavnostní odhalení pamětní desky plk. E.M.Prchalovi - 23.5.2015 [online]. Obec Dolní Břežany [cit. 2015-11-22]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat