Wikipedie

Eduard Nápravník

český dirigent a hudební skladatel působící v Petrohradě

Eduard (Francevič) Nápravník (rusky Эдуард Францевич Направник; 24. srpna 1839, Býšť[1][2] – 23. listopadu 1916, Petrohrad) byl český dirigent[2] a hudební skladatel[1][2] působící v Petrohradě.[2]

Eduard Nápravník
Eduard Francevič Nápravník
Eduard Francevič Nápravník
Základní informace
Narození12.jul. / 24. srpna 1839greg.
Býšť
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí10.jul. / 23. listopadu 1916greg. (ve věku 77 let)
Petrohrad
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Žánryopera a klasická hudba
Povolánídirigent, hudební skladatel a hudební pedagog
Významná dílaDubrovskij
Manžel(ka)Olga Eduardovna Šrjoděrová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Eduard Nápravník se narodil v rodině učitele v Býšti u Hradce Králové.[2][3] Již v mládí projevil výrazný hudební talent a tak od roku 1850 žil u svého strýce v Pardubicích, kde se učil hře na klavír a varhany. Po smrti rodičů v roce 1853 začal na radu svého příbuzného studovat reálné gymnázium a varhanickou školu[1] v Praze. Jeho učiteli byli K. F. Pietsche a František Blažek.[4] Protože se na varhanické škole tehdy nevyučoval klavír, studoval ještě klavír v Hudebním ústavu Petra Maydla.[4] V této škole se také již v sedmnácti letech stal učitelem. Během své pedagogické činnosti se Eduard Nápravník účastnil veškerého hudebního života v Praze a začal komponovat. Kompozici a instrumentaci studoval soukromě u Jana Bedřicha Kittla.[2]

V roce 1861 obdržel nabídku stát se kapelníkem v soukromém orchestru knížete Nikolaje B. Jusupova v Petrohradě.[2] Po dvouletém působení v knížecím orchestru náhodně zaskočil za klavíristu carského Mariinského divadla a již v roce 1862, ve svých 23 letech, se stává varhaníkem a pomocníkem kapelníka Mariinského divadla. Tímto kapelníkem, který způsobil zásadní zlom v Nápravníkově životě byl otec skladatele Anatolije Konstantinoviče Ljadova.

Jako dirigent carského divadla debutoval v roce 1864 nastudováním Mozartova Dona Giovanniho. V roce 1867 byl potvrzen jako druhý kapelník a v roce 1869 byl ve svých 30 letech jmenován prvním kapelníkem.[5][6] Jeho působení v čele tohoto orchestru se podle svědectví současníků stalo vrcholnou érou v hudebních dějinách carské opery.

Za svého padesátiletého působení v Mariinském divadle nastudoval a uvedl 80 premiér,[7] z toho 45 oper ruských a 35 cizích.[8] Měl pověst znamenitého dirigenta a ruští skladatelé si jeho práce vysoce cenili. Prokázal vynikající vkus při výběru novinek k nastudování. Pod jeho vedením divadlo uvádělo díla, která se záhy stala součástí světového repertoáru. Uvedl na scénu opery Dargomyžského, Musorgského, Rimského-Korsakova i Čajkovského.[2] P. I. Čajkovskij se stal jeho důvěrným přítelem. Nápravník uvedl na scénu všechny jeho opery.[9] Opera Panna Orleánská je dedikována přímo Nápravníkovi a Nápravník řídil i premiéru slavné Symfonie č. 6, „Patetické“. Snažil se zde dostat na scénu i české opery (Prodaná nevěsta, Dalibor), ale ty u ruského obecenstva neměly velký úspěch.

Kromě svého působení v opeře řídil koncerty Carské ruské hudební společnosti, Červeného kříže a Vlastenecké společnosti. V roce 1898 získal dědičný šlechtický titul,[10] byl vyznamenán zlatou medailí a k příležitosti padesátého výročí své umělecké činnosti v Rusku byl jmenován zasloužilým umělcem carských divadel.

V Rusku se i oženil. Vzal si zpěvačku carské opery Olgu Šreděrovou a děti již byly vychovány rusky.[4] V Rusku je dodnes jeho dílo živé. Jeho opera Dubrovskij na text A. S. Puškina je trvalou součástí národního repertoáru.

Jeho život poznamenala řada tragických událostí. Těžko se smiřoval s úmrtím manželky i synovou sebevraždou. Důsledkem vysokého pracovního zatížení bylo neurologické onemocnění ramene, které mu postupně znemožnilo dirigování. Posledním představením byla vlastní opera Francesca da Rimini v prosinci roku 1914.

Operace byly neúspěšné a na jejich následky také Eduard Nápravník zemřel. Jako den úmrtí bylo zpravidla uváděno datum 10. listopadu. Ve skutečnosti zemřel 23. listopadu 1916 ve věku 77 let.[11]

Dílo

editovat

Před odchodem do Ruska komponoval skladby v typickém předsmetanovském duchu, tematicky pod vlivem snah národního obrození. Kromě několika chrámových skladeb to byly zejména písňové cykly na vlastenecké texty, sbory a řada klavírních skladeb.

V Rusku začal komponovat opery ve stylu Glinky a Čajkovského, které měly u ruského obecenstva velký úspěch.[2] K dramatu A. K. Tolstého Don Žuan napsal dramatickou kantátu pro sóla, sbor a orchestr. Zkomponoval čtyři symfonie a řadu orchestrálních skladeb, koncerty pro klavír a pro housle a orchestr a velké množství komorních skladeb.

Opery

editovat

Orchestrální díla

editovat
  • Balady pro sóla a orchestr: Vojvoda, Kazak a Tamara (podle Lermontova)
  • Čtyři symfonie[12] (1860–1879)
  • Slavnostní předehra
  • Národní tance a pochody
  • Koncert a fantazie na ruské téma pro klavír a orchestr
  • Koncert pro klavír a orchestr a-moll, op. 27
  • Fantazie a suita pro housle a orchestr

Komorní hudba

editovat
  • Tři smyčcové kvartety (1873–78)
  • Dva smyčcové kvintety (1897)
  • Klavírní kvartet a dvě klavírní tria
  • Houslové a klavírní sonáty
  • Dvě suity pro violoncello a klavír
  • Drobné skladby pro smyčcové nástroje a klavír

Řády

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c KRÁL, Josef Jiří. Amerikán: národní kalendář. 1895, roč. 18, čís. 1, s. 195. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j GROKHOVSKIJ, Vjačeslav. Eduard Francevič Nápravník [online]. temata.rozhlas.cz. Dostupné online. 
  3. ↑ VRKOČOVÁ, Ludmila. Domovem hudby. Praha: Panton, 1988. 462 s. S. 240. 
  4. ↑ a b c ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ, Bohumír; NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, Sv. 2: M-Ž. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. 1 080 s. S. 145. 
  5. ↑ a b c d e TVRDEK, Alois. Antologie z oper: Obsahy zpěvoher s připojenými zprávami životopisnými o skladatelích, 1. díl: Opery skladatelů slovanských. 2. vyd. Praha: Proudy, 1922. 243 s. Dostupné online. S. 137. 
  6. ↑ JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan Pavel. Malá encyklopedie české opery. 1. vyd. Praha: Paseka, 1999. 347 s. ISBN 80-7185-236-8. S. 172. 
  7. ↑ BURIAN, Karel Vladimír. Světová operní divadla. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1973. 222 s. S. 160. 
  8. ↑ HANUŠ, Miroslav. Eduard Nápravník [online]. Obec Býšť, 12. února 2003. Dostupné online. 
  9. ↑ REITTEREROVÁ, Vlasta. Nápravník, Eduard [online]. Česká divadelní encyklopedie. 
  10. ↑ BURGHAUSER, Jarmil. Slavní čeští dirigenti. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. 160 s. Kapitola Dirigentská emigrace v devatenáctém století, s. 21–22. 
  11. ↑ АЙЗПУРВИТ, Катерина. Эдуард Направник – чешский «генерал» русской музыки [online]. ruski.radio.cz, 31. srpna 2019. Dostupné online. (rusky) 
  12. ↑ VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého. Svazek 2. Skladatelé a hudební spisovatelé. Vizovice: Lípa, 1999. 637 s. ISBN 80-901199-0-5. S. 360. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Nápravník&oldid=24883529“