Otevřít hlavní menu

Eduard Deisenhofer

důstojník SS

Eduard Deisenhofer (27. června 190931. ledna 1945) byl německý důstojník a velitel Waffen-SS v hodnosti SS-Oberführer, který sloužil s několika divizemi jak na východní, tak na západní frontě.

Dr. jur Eduard Deisenhofer
Narození 27. červen, 1909
Německé císařství Freising, Německé císařství
Úmrtí 31. leden, 1945
Nacistické Německo Arnswalde, Třetí říše
Vojenská kariéra
Hodnost SS-Oberführer
Doba služby 1932–1945
Sloužil Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of Germany (1935–1945).svg Třetí říše
Složka Flag of the Schutzstaffel.svg Waffen-SS (do roku 1945)
Války Druhá světová válka
Bitvy Invaze do Polska
Bitva o Francii
Obležení Leningradu
Děmjanský kotel
Bitva u Kamence Podolského
Bitva o Normandii
Východní fronta
Vyznamenání Rytířský kříž železného kříže
Německý kříž ve zlatě

Byl vzdělaným důstojníkem SS, kteří zároveň sloužil v SD. Mimo jiné byl držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně Rytířského kříže železného kříže nebo Německého kříže ve zlatě.

Mládí a předválečná kariéraEditovat

Eduard Deisenhofer se narodil ve městě Freising v Bavorsku do rodiny ze střední vrstvy. Již na základní škole exceloval mezi ostatními žáky a proto hned po dokončení začal studovat ekonomii a politické vědy, o které se zajímal. Během jeho studia na univerzitě se dostal do kontaktu s nacistickou stranou a brzy na to požádal o vstup do jednotek SA Po několika měsících se Deisenhofer rozhodnl přestoupit k jednotkám SS. Jeho služba zde začala 1. října 1930.

SS-Brigadeführer Gottfried Klingemann ho popsal jako čistě myslícího a správného muže s energickým a houževnatým charakterem. Stejně tak SS-Brigadeführer Heinz Harmel charakterizoval Deisenhofera jako pracovitého a velice kvalifikovaného vojáka.

Deisenhofer během své kariéry zastával mnoho funkcí, včetně služby v pluku Leibstandarte SS Adolf Hitler v roce 1934 a v roce 1935 slouží i v koncentračním táboře Dachau. Zde také dosáhl hodnosti SS-Hauptsturmführer (kapitán).

Dne 30. ledna roku 1936 se oženil s Edeltraut Holzapfel, s kterou měl tři dcery, z nichž jedna byla zabita během bombového náletu v květnu roku 1943.

V roce 1936 byl převelen do SS-Wachtruppe Oberbayern a během následujících dvou let slouží u jednotek Totenkopfverbände SS Verbande Sachsen a SS Standarte Thuringen.

Počátky válečného taženíEditovat

Během vypuknutí války byl převelen zpět do SS-Wachtruppe Oberbayern, která byla rozšířena na pluk SS Totenkopf. SS-Wachtruppe Oberbayern je také spojována s policejními a ochrannými opatřeními během Invaze do Polska. Po skončení polského tažení byla SS-Wachtruppe Oberbayern převelena do nově zformované SS Division Totenkopf. Deisenhofer, už SS-Sturmabannführer (Major) byl jmenován velitelem 2. praporu SS-Totenkopf-Infanterie-Regiment 1. Tuto jednotku vedl i během tažení ve Francii, kdy obdržel Železný kříž za statečnost v boji.

V květnu téhož roku mu byly dány na starost nově zformované jednotky belgických a holandských dobrovolníků SS-Freiwilligen-Standarte Nordwest a poté je převelen SS-Ersatz-Bataillon Ost, která působí jako záložní a výcvikový prapor v Berlíně. V srpnu roku 1941 byl Deisenhofer převelen ke I./SS-Infanterie-Regiment 9 Germania, jednomu z pěchotních pluků SS Divize Wiking právě sloužící na východní frontě. Deisenhofer velel praporu během zimy, než byl v únoru roku 1942 poslán zpět k divizi Totenkopf.

Divize Totenkopf byla připojena ke skupině armád Sever postupujícím na Leningrad pod velením polního maršála Wilhelma von Leeb. Divize se zúčastnila bojů poblíž města Demjansk a během bitvy byla zcela obklíčena. Podle výpovědi očitých svědků však Deisenhofer vedl své může dobře, počínal si hrdinsky a prokazoval velkou odvahu pod palbou.

Když byl jeho silně oslabený prapor začleněn do větší bojové skupiny (Kampfgruppe), bylo Deisenhoferovi předáno velení skupiny, s kterou úspěšně prorazil z obklíčení.

Dne 20. dubna roku 1942 byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmbannführer (podplukovník) a 17. května vyznamenán rytířským křížem za akce v Demjanské kapse. Zbytky vysílené a oslabené divize Totenkopf byly staženy do Francie k doplnění stavů a Deisenhofer odvelen zpět do Berlína, kde mu byla udělena nová funkce.

Povinnosti ve výcvikuEditovat

Poprvé byl Deisenhofer jmenován velitelem záložního SS motopraporu, který vedl od chvíle, kdy byl převelen do SS-Junkerschule v Bad Tölz v Bavorsku.

Zde byl dosazen do funkce velitele výcvikové skupiny a musel přejíždět mezi několika odlišnými výcvikovými stanovišti, včetně výcvikového střediska pro obrněné jednotky, výcvikové školy pro lehkou pěchotu a výcvikového zařízení pancéřových jednotek ve městě Wünsdorf.

Na konci dubna roku 1943 byl převelen opět zpět do Berlína, kde působil jako výcvikový důstojník pro pěchotu SS a horské jednotky v oddělení inspekce, která byla částí SS. V listopadu roku 1943 byl poslán k 11. sboru jako výcvikový důstojník.

Divizní velitelEditovat

Na počátku března roku 1944 byl Deisenhofer osvobozen od povinností ve výcvikové škole v Bad Tölzu a poslán zpět do bojové akce, tentokrát ke SS-Panzergrenadier-Regiment 21 ze 10. SS Panzer Division „Frundsberg“.

Deisenhofer velel pluku SS-Panzergrenadier-Regiment 21, při úspěšném pokusu divize Frundsberg a 9. SS-Panzer Division „Hohenstaufen“ o proražení obklíčené 1. Panzerarmee, které velel generálplukovník Hans-Valentin Hube v kapse u Kamence Podolského. V této souvislosti byl povýšen do hodnosti SS-Standartenführer (plukovník).

Divize Frundsberg se však měla zapojit do bitvy o Normandii a pokusit se zastavit postup 21. skupiny armád, která právě postupovala pod velením britského polního maršála Bernarda Law Montgomeryho na město Caen. Deisenhofer poté velel svému pluku v těžkých bojích, včetně bitvy u kóty 112 a i během operace Epsom.

Zhruba v polovině července byl Deisenhofer odvelen zpět na východ, aby opět převzal velení 5. SS-Panzer Division „Wiking“, která zrovna bojuje poblíž vesnice Modlin nedaleko Varšavy v Polsku.

V prostředku srpna byl Deisenhofer odvelen opět zpět do Berlína, kde čekal, až mu bude přidělena nová funkce. Na konci měsíce převzal velení 17. SS-Panzergrenadier Division „Götz von Berlichingen“, která těžce bojovala v Sársku. Deisenhofer odrazil útoky amerických jednotek na řece Mosela a následně se stáhl k Metám v severovýchodní Francii. Na konci září byl Deisenhofer zraněn v boji a odvelen do Berlína k odpočinku a zotavení.

31. prosince roku 1944 byl pověřen sestavením bojové skupiny (Kampfgruppe) z branců SS-Truppenubungsplatz k obraně Bad Saarow. Následně na to byl 1. ledna 1945 povýšen do hodnosti SS-Oberführer (starší plukovník).

Ke konci ledna roku 1945 byl Deisenhofer odvelen do Pomořanska poblíž města Arnswalde, aby převzal velení 15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1) a nahradil předchozího velitele SS-Brigadeführera Herberta von Obwurzer, který byl zajat v boji. Avšak k divizi již nedorazil, jeho štábní vozidlo bylo zasaženo dělostřeleckým útokem. Eduard Deisenhofer, jeho pobočník a jeho řidič byli zabiti.

Shrnutí vojenské kariéryEditovat

Data povýšeníEditovat

Významná vyznamenáníEditovat

Externí odkazyEditovat