Otevřít hlavní menu

Edmund Clary-Aldringen

český politik, šlechtic

Edmund Moritz von Clary und Aldringen, zkráceně také Edmund Clary-Aldringen (3. února 1813, Vídeň21. června 1894, Teplice)[1] byl politik, šlechtic, příslušník rodu Clary-Aldringen a majitel teplického panství.

Edmund Moritz von Clary und Aldringen
Edmund Clary-Aldringen, 1837
Edmund Clary-Aldringen, 1837

poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1867
Stranická příslušnost
Členství Liberální strana

Narození 3. února 1813
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. června 1894 (ve věku 81 let)
Teplice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Elisabeth Alexandrine de Ficquelmont
Rodiče Karel Josef Clary-Aldringen
Děti Manfred Clary-Aldringen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotopisEditovat

MládíEditovat

Narodil se roku 1813 ve Vídni Carlu Josephovi von Clary und Aldringen a jeho manželce Marii. Jako příslušník šlechtického rodu prošel od útlého dětství přísnou výchovou a studoval na prestižních školách. V roce 1841 se setkal s tehdy šestnáctiletou Elisabeth Alexandrine de Ficquelmont ze starého lotrinského rodu a 5. prosince téhož roku se s ní oženil.[2] Pár zplodil čtyři děti,[2] z nichž nejmladší syn Manfred se později stal ministerským předsedou Předlitavska a slezským zemským prezidentem.

DospělostEditovat

Po smrti svého otce roku 1831 se jako jediný syn stal dědicem rodinných panství, přičemž mezi nejvýznamnější patřilo to se sídlem v Teplicích.[2] Později zde spolu s manželkou a dětmi také trávil mnoho času (mimo jiné také přebývali v rodinném sídle Clary-Aldringenů, paláci Mollard-Clary ve Vídni). V Teplicích zasedal jak v městském, tak i okresním zastupitelstvu a měl proto velký vliv na veškeré dění v oblasti.[2] Během revoluce roku 1848 vznikla ve městě jednotka národní gardy, jejímž čestným velitelem se stal právě Edmund.[2] Díky jeho přispění a podpoře později vzniklo teplické městské divadlo (otevřeno 1874) a Nové lázně v Šanově.[2] Od roku 1861 byl také poslancem Českého zemského sněmu za volební obvod Teplice.[2]

Ústecko-teplická dráhaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Ústecko-teplická dráha.

Počátkem 50. let se začaly v Podkrušnohoří a zejména právě v Teplicích ozývat první hlasy, volající po stavbě železnice v tomto regionu.[3] Stát však pro nedostatek finančních prostředků nemohl tyto požadavky uspokojit, proto se tyto osobnosti (mezi nejvýznamnější patřil teplický advokát a poslanec Franz Stradal) spojily právě s Edmundem Clary-Aldringen a společně roku 1856 zakládají společnost pod názvem Ústecko-teplická dráha (německy Aussig-Teplitzer Eisenbahn, ATE).[4] Sám Clary-Aldringen se stal jejím prvním prezidentem.[5] V čele ATE setrval až do roku 1870, kdy jej ve vedení vystřídal Karl Wolfrum.[6] Akcie a místo ve správní radě společnosti si však ponechal.

Závěr životaEditovat

Roku 1878 Edmundovi umírá manželka a po jejím skonu se Edmund trvale usazuje v Teplicích. Jmenování svého nejmladšího syna ministerským předsedou ani slezským zemským prezidentem se však už nedočkal; zemřel 21. června 1894 ve svém sídle v Teplicích. Po jeho smrti panství převzal nejstarší syn Carlos.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. https://www.geni.com/people/Edmund-IV-F%C3%BCrst-von-Clary-und-Aldringen/6000000002188468487
  2. a b c d e f g h MIXÁNKOVÁ, Hana. Cestovní deník Marie Sidonie Chotkové z cest po Benátkách a Milánu (1782). Pardubice: Univerzita Pardubice – Filozofická fakulta, 2008. 91 s. Kapitola Historie rodu Clary-Aldringen, s. 16. 
  3. SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN 978-80-204-1505-9. Kapitola Dráhy zvané uhelné, s. 89. 
  4. Rakouský koncesní zákon - podpora soukromého kapitálu (1854) [online]. Railian.com [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. 
  5. KUCHYŇKA, Adolf. Ústecko-teplická dráha [online]. Infofila, 2004-05-06 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. (česky) 
  6. Wolfrum, Karl G. [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Clary-Aldringen, s. 34. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 63.