Otevřít hlavní menu

Druhá staroslověnská legenda o svatém Václavu

Kniha o rodu a utrpení svatého knížete Václava,[1] zvaná též Druhá (Mladší) staroslověnská (slovanská, staroslovanská, církevněslovanská) legenda o svatém Václavu nebo podle svého objevitele legenda Nikolského, je raně středověký staroslověnský text.

Charakteristika památkyEditovat

Rozsáhlé hagiografické dílo vzniklo na území přemyslovských Čech a bylo z větší části do staroslověnštiny přeloženo na přelomu 10.11. století[2] z proslulé latinské (pravděpodobně kanonizační)[3] václavské legendy mantovského biskupa Gumpolda, sepsané z podnětu císaře Oty II. kolem roku 980.

Staroslověnský překlad původního díla objevil roku 1904 ruský slavista Nikolaj Konstantinovič Nikolskij (1863–1936) ve dvou staroruských cyrilských rukopisech z konce 15. (Kazaňský) a 16. století (Petrohradský), vydán byl v jeho redakci roku 1909.[4] Překladatel primární Gumpoldův text upravil a doplnil nejen podle jiných literárních pramenů (Crescente fide), ale čerpal i z domácí tradice, zachycené v dalších latinských legendách (mj. Kristiánova legenda, Vavřincova legenda a některé další[5]). Dokládá to zejména jazyk překladu, který se v originálních částech předlohy snaží napodobovat její složitý, květnatý a zdobný styl, zatímco překladatelovy vlastní vložky jsou psány slohem prostším a pro čtenáře srozumitelnějším. K nejpozoruhodnějším věcným doplňkům patří svědectví o Václavově manželství a jeho synu Zbraslavovi, které do jiných hagiografických skladeb václavského okruhu neproniklo. Spolu s dalšími dodatky je tato legenda považována za jeden z původních historických pramenů k českým dějinám období raného středověku,[6] značného rozšíření se jí dostalo (spolu s dalšími svatováclavskými a svatoludmilskými památkami) v ruském prostředí v rámci kontaktů Sázavského kláštera s Kyjevskou Rusí.[7]

Na rozdíl od prosté, realitě bližší monumentalitě Života svatého Václava, je Druhá staroslověnská legenda typem tradičního středověkého legendárního vypravování s řadou zázračných a nadpřirozených prvků. Obtížnost a místy menší srozumitelnost jejího textu byla způsobena jak potížemi překladatele vyrovnat se s jazykově i věcně komplikovanou předlohou, tak pozdějšími chybami v rukopisných přepisech původně hlaholské verze do cyrilice i při dodatečném vpisování okrajových a meziřádkových poznámek (glos).[8] Kromě značného historického významu je legenda svědectvím o životnosti kulturního dědictví velkomoravské doby na území přemyslovského českého státu v 11. století, v jehož průběhu již byly staroslověnské písemnictví a vzdělanost oficiální latinskou tvorbou vytlačovány na okraj společenského i literárního dění.[9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Lexikon české literatury. 2/II. K–L. Praha : Academia, 1993. S. 741.
  2. VAŠICA, Josef. Eseje a studie ze starší české literatury. Opava : Verbum ; Šenov u Ostravy : Tilia, 2001. S. 35.
  3. VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská etapa českého písemnictví. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. S. 79.
  4. Staroslověnské legendy českého původu. Praha : Vyšehrad, 1976. S. 141, 144.
  5. VAŠICA, Josef. Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu. In Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile. Praha : Česká akademie věd a umění, 1929. S. 71–83.
  6. Lexikon české literatury. 2/II. K–L. Praha : Academia, 1993. S. 742.
  7. Staroslověnské legendy českého původu. Praha : Vyšehrad. 1976. S. 15n, 144.
  8. VEČERKA, Radoslav. Slovanské počátky české knižní vzdělanosti. Praha : SPN, 1963. S. 47.
  9. Dějiny české literatury. 1. Praha : ČSAV, 1959. S. 53.

LiteraturaEditovat

Edice a překladyEditovat

  • NIKOLSKIJ, N. K. Legenda Mantuangskogo episkopa Gumpolda o sv. Vjačeslave Češskom v slavjano-russkom pereloženii / Pamjatniki drevnej pismennosti i isskustva. T. 174. Sankt-Peterburg 1909. 99 s.
  • GRUZÍN, Vladimír. Slovanský svatý Václav = Slavjanskij svjatyj Vjačeslav : 929–1929. Praha : B. Vlašek, 1929. 190 s. S. 134–169.
  • VAŠICA Josef. Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu. In Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile / uspořádal Josef Vajs. Praha : Česká akademie věd a umění, 1929. 147 s. S. 71–135.
  • VAŠICA Josef. Druhá staroslovanská legenda o sv. Václavu. In Na úsvitu křesťanství / uspořádal Václav Chaloupecký. Praha : Evropský literární klub, 1942. 292 s. S. 134–152.
  • VAŠICA Josef. Kniha o utrpení a rodu knížete Václava. In Nejstarší legendy přemyslovských Čech / uspořádal Oldřich Králík. Praha : Vyšehrad, 1969. 224 s. S. 183–199.
  • Druhá slovanská svatováclavská legenda. In Staroslověnské legendy českého původu / přeložili, úvody k textům a komentáře napsali a rejstříky opatřili Emilie Bláhová a Václav Konzal. Praha : Vyšehrad, 1976. 399 s. S. 141–217.

BibliografieEditovat

  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 53–54. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 741–742. 
  • Na úsvitu křesťanství : Z naší literární tvorby doby románské v století IX.-XIII / [Uspořádal Václav Chaloupecký za spolupráce Jaroslava Ludvíkovského, Bohumila Ryby, Ferdinanda Stiebitze a Josefa Vašici]. Praha : Evropský literární klub, 1942. 292 s.
  • Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile / uspořádal Josef Vajs. Praha : Česká akademie věd a umění, 1929. 147 s.
  • Staroslověnské legendy českého původu : nejstarší kapitoly z dějin česko–ruských vztahů / přeložili, úvody k textům a komentáře napsali a rejstříky opatřili Emilie Bláhová a Václav Konzal. Praha : Vyšehrad, 1976. 399 s.
  • VEČERKA, Radoslav. Slovanské počátky české knižní vzdělanosti. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1963. 107 s. S. 46–47.
  • VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská etapa českého písemnictví. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 176 s. ISBN 978-80-7422-044-9. S. 79–80.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat