Dragon 2

kosmická loď od SpaceX

Dragon 2 je kosmická loď společnosti SpaceX, nástupce nákladní lodě Dragon. První let absolvovala v roce 2019. Existuje jak v nepilotované variantě označované jako Cargo Dragon, tak i v pilotované verzi pod označením Crew Dragon. Pilotovaná loď byla vyvíjená v rámci programu NASA CCDev, ve kterém získala zakázku pro pilotované lety k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) i loď Boeing CST-100 Starliner. Crew Dragon je primárně určena pro dopravu amerických astronautů na ISS, ke které má podle kontraktu vykonat 2 až 6 pilotovaných letů. Může být případně využita i pro dopravu k soukromým vesmírným stanicím, například k plánované stanici společnosti Bigelow Aerospace.[zdroj?]

Dragon 2
Crew Dragon přilétavající k ISS, mise DM-1, 3. března 2019

Crew Dragon přilétavající k ISS, mise DM-1, 3. března 2019

Základní údaje
Výrobce SpaceX
Země původu USAUSA USA
Provozovatel SpaceX
Použití přeprava posádky do vesmíru
Technické specifikace
Typ kosmická loď k přepravě posádky
Životnost 7 dní ve volném letu, 210 dní zadokovaný k ISS
Prázdná hmotnost 9 525 kg
Kapacita nákladu 6 000 kg na orbit
3 000 kg při návratu
800 kg odpadu
Kapacita posádky 7 (4 při letech pro NASA)
Výška 8,1 m
Průměr 4,0 m
Objem 9,3 m3 hermetizovaný
12,1 m3 nehermetizovaný
Energie Solární panely
Oblast působení nízká oběžná dráha Země
Výrobní specifikace
Vyrobeno 4 (1 testovací + 3 letové)
Vypuštěno 3 (+ 1 suborbitální let)
Funkčních 2
První start 2. března 2019
Související zařízení
Odvozeno z Dragon
Start rakety Falcon 9 s Crew Dragon 2 na špici v březnu 2019

Loď je vybavena jiným stykovacím uzlem než první verze, na bázi NASA Docking System, který umožňuje automatické zadokování u orbitální stanice přes International Docking Adapter (IDA).

Na rozdíl od jiných současných lodí měl původně Dragon 2 motoricky přistávat za pomocí 8 motorů SuperDraco a to bez padáků. Těmi měla loď disponovat pouze pro nouzové případy. Motory SuperDraco nahrazují klasickou věžičku pro rychlou záchranu posádky z rampy, nebo při poruše během letu. Při tomto způsobu přistání by nebyla potřebná žádná nákladná záchranná operace a pro posádku by byl pohodlnější. Podobnou výhodou disponovaly jen americké raketoplány programu Space Shuttle, které přistávaly na letištní dráze, stejně jako normální letadlo. O systému motorického přistání se uvažuje i u ruské kosmické lodi Federace. Nakonec ale loď přistává pomocí padáků a motory jsou použity k přistání pouze v případě nouze.

Nosičem Dragonu 2 je raketa Falcon 9, která předtím vynášela zásobovací lodě Dragon, v budoucnu i jeho konfiguraci DragonLab. Další plánovanou verzí Dragonu byl Red Dragon pro dopravu vědeckých přístrojů nebo zásob na Mars. Ten měl startovat na raketách Falcon Heavy.

Start první testovací pilotované mise lodi Crew Dragon proběhl 30. května 2020.

Varianty lodiEditovat

Cargo DragonEditovat

Cargo Dragon je verze nahrazující předchozí Dragon pro dopravu nákladu. Na rozdíl od ní disponuje automatickým dokovacím systémem. Původně bylo v plánu, že Dragon 2 bude přistávat motoricky, ale podle informace z července 2017 se společnost rozhodla od motorického přistávání upustit z důvodu složité certifikace. Dragon 2 je teoreticky i nadále schopný motorického přistání, ale jelikož nedisponuje přistávacími nohami, tak by musel přistávat do měkkého. Elon Musk ale možnost motorického přistávání do budoucna úplně nevyloučil a řekl, že se k němu možná v budoucnu vrátí.[1]

Crew DragonEditovat

 
Crew Dragon 2 a astronauti vybraní na první dva lety

Verze Crew Dragon (původně označovaná jako DragonRider) je určena pro let až sedmičlenné posádky, k ISS kvůli omezené kapacitě americké sekce však létá posádka pouze čtyřčlenná a menší množství zásob. Celková nosnost lodi při startu je 6 000 kg, zpět na Zemi může dopravit až 3 000 kg nákladu[2] a 800 kg odpadu z ISS.[3] Její systémy vydrží jeden týden volného letu a po připojení k ISS až 210 dní.[4][5] Let je plně automatický, posádka tedy nemusí vykonávat žádné úkony, pokud to není nezbytné.

Dne 8. března 2019 se modul Crew Dragon (číslo C201) úspěšně vrátil na Zemi po několikadenní zkušební misi DM-1, kdy byl připojený k Mezinárodní vesmírné stanici. Modul přistál v Atlantském oceánu za pomocí padáků. Stejný modul měl být použit pro letový test záchranného systému (In-Flight Abort Test) v průběhu července 2019. Při maximálním dynamickém namáhání po startu rakety Falcon 9 se měla demonstrovat schopnost lodi Crew Dragon oddělit se pomocí motorů SuperDraco od nosné rakety a bezpečně přistát.[6] Dne 20. dubna 2019 při statickém testu motorů SuperDraco na lodi Crew Dragon C201 došlo k nehodě,[7][8] kdy byla loď při explozi zničena.[9] Havárie způsobila odklad pilotovaného letu k Mezinárodní vesmírné stanici.

Dne 19. ledna 2020 byla s kabinou C205.1 provedena zkouška záchranného systému za letu. Raketa s připojenou lodí Crew Dragon odstartovala z floridské rampy LC-39A a po 85 sekundách letu (ve fázi maximálního aerodynamického namáhání), pomocí osmi motorů SuperDraco, se modul oddělil od nosné rakety a pomocí padáků přistál v oceánu.

První pilotovaný start Crew Dragonu se uskutečnil 30. května 2020. Testovací let DM-2 vedl k ISS, kde dva astronauti působili až do srpna. Loď úspěšně přistála 2. srpna 2020. Start prvního operačního letu Crew-1 má proběhnout 23. října 2020.

V plánu bylo použití této verze v kombinaci s raketou Falcon Heavy pro pilotovaný oblet Měsíce na konci roku 2018.[10]

Red DragonEditovat

Red Dragon měla být nepilotovaná nákladní verze určená pro dopravu až 1 000 kg k Marsu. První let byl plánován na rok 2018, ale došlo k odkladu na rok 2020 s tím, že by mohly v tomto roce odstartovat hned dva Red Dragony. Podle vyjádření Elona Muska z července 2017 ale společnost přehodnotila způsob přistávání, kdy je vespod lodi tepelný štít a na boku motory. Tento návrh už se nezdál být vyhovující a plánované lety Red Dragonu v roce 2020 byly zrušeny.[1] Lety na Mars by místo toho měla realizovat loď Starship.

DragonLabEditovat

DragonLab měla být nepilotovaná verze lodi určená k samostatným letům na oběžné dráze Země za účelem provádění různorodých experimentů. V současné době není známa žádná mise využívající tuto verzi.

Seznam lodíEditovat

Sériové číslo Jméno Galerie Status Letů Doba letu Poznámky
C200 DragonFly vyřazena 1 1 minuta prototyp určený pro testy, včetně Pad Abort Testu
C201 zničena 1 6 dní, 5 hodin a 56 minut první Dragon 2 ve vesmíru, využit pro misi Crew Demo-1; zničen během následné pozemní zkoušky
C202 neznámo 0 zkušební kus určený pro strukturální testy
C203 neznámo 0 neznámý účel
C204 neznámo 0 neznámý účel
C205 ve službě 1 8 minut využit pro test úniku Dragonu za letu
C206 Endeavour ve službě 1 63 dní, 23 hodin a 25 minut první pilotovaný Crew Dragon, využitý pro misi Demo-2
C207 Resilience ve službě 1 využitý pro misi Crew-1
C208 v přípravě první Cargo Dragon 2, využitý pro misi CRS-21

Seznam misíEditovat

Datum startu lodi Let Číslo lodi[* 1] Stav mise Hmotnost
nákladu
Čas strávený na ISS Trvání mise Poznámky
Crew Dragon
6. květen 2015 Pad Abort Test C200 DragonFly Úspěšná 99 sekund Test úniku lodě ze startovací rampy
2. března 2019 Crew Dragon Demo 1 C201 Úspěšná 180 kg 4 dny 20 hodin 6 dní 6 hodin Zkušební bezpilotní let na ISS
19. ledna 2020 test záchranného systému Crew Dragon C205[11] Úspěšná 8 minut 54 sekund Suborbitální zkušební let
30. května 2020 Crew Dragon Demo 2 C206 Endeavour Úspěšná 62 dní 9 hodin 63 dní 23 hodin Zkušební pilotovaný let na ISS
16. listopadu 2020 Crew-1 C207 Resilience Probíhá 6 měsíců (plán) probíhá První operační pilotovaný let na ISS
30. března 2021 Crew-2 C206 Endeavour (2) Plánovaná 6 měsíců (plán) Druhý operační pilotovaný let na ISS
září 2021 Crew-3 ? Plánovaná 6 měsíců (plán) Třetí operační pilotovaný let na ISS
říjen 2021 Axiom Space-1 C207 Resilience (2)[12] Plánovaná 8 dní (plán) První let vesmírných turistů společnosti Axiom Space na ISS
Cargo Dragon
listopad 2020 CRS-21 ? Plánovaná ? 30 dní (plán) První let nákladní verze Dragon 2. Na ISS přiveze komerční přechodovou komoru Bishop.
březen 2021 CRS-22 ? Plánovaná ?
  1. Pokud je kosmická loď znovupoužitá, tak je za číslem lodi i číslo značící, po kolikáté byla použita.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dragon V2 na anglické Wikipedii.

  1. a b ŽIVĚ: Elon Musk promluví na konferenci. www.kosmonautix.cz. 2017-07-19. Dostupné online [cit. 2017-07-20]. 
  2. Dragon [online]. Spacex.com, 2019-03-01 [cit. 2019-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-02. 
  3. Audit of Commercial Resupply Services to the International Space Station [online]. Nasa, 2018-04-26. Dostupné online. 
  4. Dragon [online]. SpaceX, 2011-01-04. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. NASA’s Commercial Crew Program [online]. Nasa [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. 
  6. MAJER, Dušan. Dragon jde vstříc pilotovaným misím [online]. kosmonautix.cz, 2015-5-20 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. 
  7. MAJER, Dušan. Zkouška Crew Dragonu skončila havárií [online]. kosmonautix.cz, 2019-4-21 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. 
  8. BAYLOR, Michael. SpaceX’s Crew Dragon spacecraft suffers an anomaly during static fire testing at Cape Canaveral [online]. nasaspaceflight.com, 2019-4-20 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. MELECHIN, Petr. Elonovinky #63: Crew Dragon byl zničen při nehodě [online]. elonx.cz, 2019-4-25 [cit. 2019-04-26]. Dostupné online. 
  10. SpaceX posune kosmickou turistiku na další úroveň. www.kosmonautix.cz. 2017-02-28. Dostupné online [cit. 2017-03-11]. 
  11. MELECHIN, Petr. ElonX [online]. 2019-05-11 [cit. 2020-01-25]. Dostupné online. 
  12. https://twitter.com/commandermla/status/1328134179679318021. Twitter [online]. [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat