Dolní Cetno

část obce Niměřice v okrese Mladá Boleslav

Dolní Cetno je malá vesnice, část obce Niměřice v okrese Mladá Boleslav. Nachází se asi 1,5 km na sever od Niměřic. Vesnicí protéká Strenický potok a prochází jí silnice II/272.

Dolní Cetno
Domy okolo silnice na Kovanec, napravo bývalá synagoga
Domy okolo silnice na Kovanec, napravo bývalá synagoga
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecNiměřice
OkresMladá Boleslav
KrajStředočeský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel132 (2011)[1]
Katastrální územíNiměřice (4,25 km²)
PSČ294 30
Počet domů30 (2011)[1]
Dolní Cetno
Dolní Cetno
Další údaje
Kód části obce402893
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je zde evidováno 43 adres.[2] Trvale zde žije 126 obyvatel.[3] Dolní Cetno leží v katastrálním území Niměřice o výměře 4,25 km2.

Na severovýchodním okraji obce se u silnice na Katusice nachází židovský hřbitov,[4] v centru pak bývalá synagoga z let 1872–1873.[5] Židé se v Dolním Cetně usazovali od konce 18. století[6] a v okolí byli zváni "pocetňáci".[7] Z jejich komunity pocházel mimo jiné David Langer, dědeček známé plzeňské školačky Věry Kohnové, která se před deportací do koncentračního tábora Terezín psala deníček.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Databáze ministerstva vnitra9. říjnu 2009
  3. Sčítání lidu, domů a bytů podle databáze ČSÚ 2001
  4. Židovský hřbitov Dolní Cetno [online]. Atlas Česka [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  5. Mladá Boleslav [online]. Atlas Česka [cit. 2012-07-24]. Kapitola Židovské náboženské obce a spolky v okolí. Dostupné online. 
  6. ALICKE, Klaus-Dieter. Jungbunzlau (Böhmen). Aus der Geschichte der jüdischen Gemeinden im deuschen Sprachraum [online]. Impressum [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. 
  7. Feuilleton: Kam se židům mlado-boleslavským poděl měsíc. Národní listy. 15. 12. 1877, roč. 1877, s. s. 1. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat