Otevřít hlavní menu

Dobroslav Orel

český muzikolog, profesor a sbormistr

Dobroslav Orel (15. prosince 1870 Ronov nad Doubravou[1] - 18. února 1942 Praha[2]) byl český hudební vědec a vysokoškolský profesor, který se věnoval hlavně dějinám a reformě církevního zpěvu. Autor řady odborných publikací i Českého kancionálu katolické církve.

Prof. PhDr. Dobroslav Orel
Prof. PhDr. Dobroslav Orel
Narození 15. prosince 1870
Ronov nad Doubravou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. února 1942 (ve věku 71 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Zaměstnavatel Univerzita Komenského v Bratislavě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Po maturitě v Hradci Králové studoval na tamějším bohosloveckém učilišti, kde pak také přednášel církevní zpěv se zvláštním ohledem na gregoriánský chorál. Zkoumal a později vydával staré kancionály z hradeckých sbírek. Od roku 1905 byl policejně hlášen v Praze a jmenován učitelem náboženství na reálce v Holešovicích.[1] Od roku 1907 byl sbormistrem pěveckého sboru, od roku 1910 vyučoval církevní zpěv na Pražské konzervatoři. Zároveň studoval skladbu u Vítězslava Nováka a roku 1914 získal doktorát na vídeňské univerzitě u Gustava Adlera prací o "Královéhradeckém speciálníku". Roku 1919 byl jmenován profesorem a od roku 1921 působil jako profesor dějin hudby na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Založil tam ústav pro dějiny hudby, sbíral hudební památky a od roku 1928 byl předsedou Ústavu pro lidovou píseň. Vydal řadu českých hudebních památek ze 16. století a studií z dějin české hudby, knihu o F. Lisztovi a o slovenských skladatelích, pro encyklopedii Musikgeschichte G. Adlera napsal stať o moderní české hudbě. V Bratislavě založil a vedl Akademické pěvecké sdružení a pomáhal zřizovat a organizovat pěvecké spolky.[3] Roku 1939 se vrátil do Prahy, kde založil a vedl chorální pěvecký sbor. V této činnosti pak pokračovali jeho nástupci.

DíloEditovat

  • Theoreticko-praktická rukověť chorálu římského (1899)
  • Staročeské roráty (1921)
  • Český kancionál (1921, 17. vydání 1968)
  • Kancionál Franusův (1922)
  • Počátky umělého vícehlasu v Čechách (1922)
  • František Liszt a Bratislava (1925)
  • Hudební památky Františkánské knihovny v Bratislavě (1930)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Soupis pražský obyvatel, Orel Dobroslav
  2. Dobroslav Orel mrtev. Lidové noviny. 20. 2. 1942, s. 6. Dostupné online. 
  3. Ottův slovník naučný nové doby,

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Orel, Dobroslav. Sv. 8, str. 772

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat