Dlouhokrčka hadí

druh želvy žijící v Jižní Americe

Dlouhokrčka hadí (Hydromedusa tectifera) je želva, která obývá Jižní Ameriku, zejména jihovýchodní Brazílii, Paraguay, Uruguay a Argentinu. Patří do podřádu skrytohlavých, tedy mezi želvy, které zatahují krk do krunýře stranou, takže tvoří ležaté S a hlava je obrácena ven buď levou, nebo pravou stranou, a to do čeledi matamatovitých. Dlouhokrčky mají však krk tak dlouhý, že nedokážou hlavu úplně zatáhnout. V mnoha jazycích i ve starých přírodopisech se jim říká hadokrčky.[1]

Jak číst taxoboxDlouhokrčka hadí
alternativní popis obrázku chybí
Dlouhokrčka hadí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádželvy (Testudines)
Podřádskrytohlaví (Pleurodirida)
Čeleďmatamatovití (Chelidae)
RodHydromedusa
Binomické jméno
Hydromedusa tectifera
Cope, 1869
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonymum editovat

  • hadokrčka argentinská[2]

Život a lov editovat

Krk dlouhokrčky hadí je zvlášť dlouhý a výborně se jí hodí při lovu. Tato želva žije v zátočinách a slepých ramenech mírně tekoucích řek nebo ve větších stojatých vodách. Zdržuje se především na mělčinách, kde celé hodiny jen nehybně leží a jen nozdry jí vyčnívají na hladinu. Jakmile se přiblíží neopatrná rybka nebo jiný drobný vodní obratlovec, dlouhokrčka hbitě vyrazí hlavou vpřed jako had a zmocní se kořisti. Samice při kladení vajec opouštějí vodu a na souší vyhrabávají dolík, do něhož kladou 10 až 30 vajec. Ta pak zahrabou a zamaskují materiálem z okolí. Krunýř dospělé dlouhokrčky měří asi 25 cm, je tmavohnědý a skoro hladký. Mláďata, která se líhnou za tři měsíce, mají štít olivový se středním kýlem a kuželovitými výrůstky na každém štítku. Hned po vyklubání vajec se vydávají k vodě. Zdržují se na zarostlých mělčinách a živí se hmyzem a jeho larvami. V severovýchodní Brazílii žije menší příbuzný druh Hydromedusa maximiliani, dorůstající nejvýše 17 cm, který je daleko vzácnější a méně známý.

Literatura editovat

  • Přírodní atlas časopisu ABC, ročník 30-40.

Reference editovat

  1. Článek na webu magazínu 100+1 ZZ Archivováno 16. 12. 2020 na Wayback Machine. (česky)
  2. BioLib.cz [cit. 2009-07-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat