Divadlo kjógen

brněnský divadelní soubor

Divadlo kjógen je brněnský divadelní soubor, který se od roku 2005 věnuje pravidelnému uvádění tradičního japonského žánru kjógen v českém prostředí.

Divadlo kjógen
Animefest2019Malédivadlokjógenu2.jpg
Stát ČeskoČesko Česko
Místo Brno
Osobnosti
Významní herci Igor Dostálek, Ondřej Havlík, Ondřej Hýbl, Michal Chovanec, Radek Odehnal, Tomáš Pavčík, Jiří Pečánka, Karel Šmerek, Jakub Urbánek
Další informace
Adresa Brno, Česko
Oficiální web http://www.kjogen.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žánr kjógenEditovat

Fraška kjógen (v překladu bláznivá slova) je starobylá tradiční japonská divadelní komedie, tradičně vkládána mezi dvě hry . Tyto dva divadelní žánry se vyvíjely společně z původně čínského sarugaku (opičí hry), které se do Japonska dostalo v 8. století n. l.[1] Pevné fixace dosáhla fraška kjógen a divadlo v polovině 14. stol.[2] Původně byly obě formy určeny vyšším sociálním vrstvám – šlechtě a samurajům.[3] Hlavním účelem frašky kjógen bylo rozptýlení publika po zhlédnutí vážného, meditativního žánru .[3] Později se začal kjógen provozovat také samostatně. V roce 2001 byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.[2]

HistorieEditovat

Jako první se v České republice realizací frašky kjógen začal zabývat v 70. a 80. letech český dramatik, mim a režisér Hubert Krejčí. Počátek této aktivity byl součástí širokého inspiračního zdroje v asijských divadelních formách, ze kterých Krejčí čerpal. [4]

Významným mezníkem ve vývoji frašky kjógen v České republice je především Krejčího překlad, úprava a realizace kjógenu Kostra, její obal a mnich. Premiéra této frašky proběhla v roce 1993 ve slovenské Skalici. Tento kjógen otevřel českým divadelníkům cestu intenzivního studia japonských frašek a později vstoupil do repertoáru Divadla kjógen. V této počáteční fázi Hubert Krejčí spolupracoval s herci Igorem Dostálkem a Ondřejem Hýblem. [5]

V roce 1996 byla uzavřena smlouva o partnerství mezi Kjótem a Prahou, která otevřela cestu propojení tradičního japonského scénického umění a českých divadelníků. V roce 1998 v rámci “Týden kultury města Kjóto v Praze” uvedl Ctibor Turba komedii dell'arte inspirovanou kjógenem (Bóšibari – Připoutaný k tyči). [6]

Dalším mezníkem pro rozvoj a uvádění kjógenů v Čechách a na Moravě byl 1. divadelní workshop japonských frašek kjógen s mistrem Šigejamou Šimem, uskutečněný v srpnu roku 2000. Na tomto workshopu byly realizovány kjógeny Kaki jamabuši a Fusenai-kyo. [4]

Hry Kaki jamabuši, Student a volavka a Kostra, její obal a mnich se nadále uváděly při různých příležitostech pod vedením Huberta Krejčího, od roku 1998 v nich účinkuje i Ondřej Hýbl, později pak Igor Dostálek, Tomáš Pavčík a další. [5]

V roce 2004 byl v České republice uspořádán druhý workshop frašky kjógen, který vedl mistr Šigejama Šime a byl na něm realizován druhý originální kjógen (Kučimane – Papouškování) pod vedením japonského profesionálního herce tradiční školy Ókura z Kjóta. [7]

Z iniciativy českého dramatika, režiséra a mima Huberta Krejčího, japanisty Ondřeje Hýbla a představitele kjótské tradiční školy Ókura mistra Šigejamy Šimeho se v roce 2004 rekrutovala skupina mladých divadelníků, kteří se začínali pravidelně frašce kjógen věnovat. V roce 2005 tato skupina mladých divadelníků založila soubor Malé divadlo kjógenu, jako profesionální divadelní soubor, registrovaný jako občanské sdružení. V tomto období byli členy souboru: Ondřej Hýbl, Igor Dostálek, Pavel Drábek, Tomáš Pavčík, Ondřej Havlík. [8]

Poetika divadlaEditovat

Divadlo kjógen se zabývá především studiem, realizací a uváděním japonských frašek kjógen v českém jazyce. Aby nedošlo k porušení japonské poetiky, soubor pravidelně spolupracuje s japonskými divadelníky, kteří pomáhají nastudovat novou frašku kjógen, která je pak zařazena do pravidelného repertoáru divadla. [8]

Velmi důležité je jazykové převedení textu z japonského originálu do českého prostředí – tomu se věnuje především japanista Ondřej Hýbl, který se mimo jiné věnuje překladatelské činnosti a tlumočení. Český překlad se snaží zachovat původní význam textu a konotace japonského středověkého prostředí. [7]

Divadlo kjógen se při přenosu do českého divadelního prostředí snaží o důsledné dodržení principů a pravidel poetiky japonského kjógenu. Je zachováno tradiční pravidlo, že mohou vystupovat jen muži, a proto je herecký soubor Divadla kjógen sestaven pouze z herců. Užívané tradiční kostýmy, a rekvizity příznačné pro frašku kjógen jsou ve větší míře originály dovezené z Japonska. [9]

Herecká technika tohoto žánru je velmi specifická. Herci Divadla kjógen absolvovali studium těchto technik pod vedením profesionálního herce Šigejamy Šimeho. Jelikož žánr kjógen nevyužívá hudbu, světa a velké množství rekvizit, herci se učí vše ztvárnit přesným pohybem bez nadužití rekvizit a světelných či zvukových efektů. Jevištní mluva je zcela odlišná od činoherního mluveného projevu. Vyznačuje se především pomalostí a hlasitostí. [5]

Specifika souboruEditovat

V České republice se jedná o jediný soubor, který se věnuje pravidelnému uvádění japonských frašek kjógen v českém jazyce. Další organizace věnující se kjógenu ve světě je pařížské centrum ARTA, Mezinárodní centrum divadelní antropologie ISTA v Itálii a The Theatre of Yúgen, sídlící v San Francisku. Divadlo kjógen však jako jediné dlouhodobě spolupracuje s japonskými divadelníky, kteří navštěvují členy souboru a podílejí se na zkoušení a vzniku nové frašky, která je následně předvedena českému publiku a stává se součástí repertoáru Divadla kjógen. [7]

Mimo tradiční japonský kjógen se soubor věnuje i jarmarečním, plenérovým divadelním projektům (Sochy svatých, Kvítky svatého Františka), nebo projektům inspirujících se v divadle (Slepci, Student a volavka, Noc pod skálou). [9]

Divadlo kjógen pravidelně jednou za dva roky hostuje v Japonsku, především v Kjótu, Ótsu a Tokiu. [5]

RepertoárEditovat

Divadlo má na repertoáru šestnáct tradičních frašek kjógen, hry inspirované poetikou divadla a kjógen (H. Krejčí: Student a volavka, H: Krejčí: Noc pod skálou, M. Ghelderode: Slepci, H. Krejčí: Guru z hlavního města) a hry vymykající se poetice žánru a kjógen (Kvítky sv. Františka, Lidová hra o sv. Jiří, Sochy svatých). [10]

Výběr frašek konzultují divadelníci s japonským mistrem Šigejamou Šimem a nebo s jeho syny (Šigejamou Ippeyem, Šigejamou Motohikem). Do české verze je hra přeložena japanistou a překladatelem Ondřejem Hýblem a následně upravena členy souboru. Každé celovečerní představení je složeno ze tří, pokaždé jiných, frašek kjógen, které má divadlo na repertoáru a z popularizačně-naučného úvodu. [5]

Frašky kjógen na repertoáruEditovat

  • Bóšibari (Připoutaný k tyči)
  • Busu (Lahodný jed)
  • Čidori (Kulíci)
  • Fukuró (Sovy)
  • Honekawa (Mnich, kostra a její obal)
  • Inabadó (Chrám Inaba)
  • Jobikoe (Hlas za dveřmi)
  • Kagjú (Hlemýžď)
  • Kaki jamabuši (Horská asketa zlodějem amelů)
  • Kobu uri (Prodavač řas)
  • Kódži (Mandarinky)
  • Kusabira (Houby)
  • Kučimane (Papouškování)
  • Sado kicune (Lišky z ostrova Sado)
  • Susugigawa (Velké prádlo)
  • Šimizu (Horský pramen)[10]

Hry inspirované divadlem nó a kjógenEditovat

  • Noc pod skálou
  • Slepci
  • Student a volavka
  • Guru z hlavního města[10]

Další projektyEditovat

  • Kvítky svatého Františka
  • Lidová hra o sv. Jiří
  • Sochy svatých[10]

ProstorEditovat

Divadlo kjógen nemá domovskou scénu. Představení se konají především v brněnském Buranteatru, dříve v HaDivadle, v Divadle Husa na provázku; v Praze v Divadle Na Prádle. Mimo pravidelná hraní v Brně a Praze hostuje soubor v mnoha dalších městech České republiky. Průměrný počet odehraných představení činí padesát představení za rok. [11]

ProjektyEditovat

WorkshopyEditovat

Přibližně jednou ročně připravuje soubor Divadla kjógen workshop hereckých technik žánru kjógen pro veřejnost, kde seznamuje zájemce o tento tradiční žánr se základními pohybovými technikami a principy. Současně realizuje workshopy práce s tradičním divadelním kostýmem.

Herci divadla také pravidelně vyučují žánr kjógen amatérské studenty. [5]

Dětské studioEditovat

V roce 2014 zahájilo svoji činnost pod vedením herců Divadla kjógen Dětské studio, ve kterém se děti formou hry učí základům japonského tradičního divadla kjógen, jednoduchým japonským tancům a v závěru secvičují divadelní hru. V roce 2018 probíhaly jednou týdně pravidelné zkoušky a to buď v prostorách zkušebny Divadla kjógen nebo v prostorách Moravské galerie v Brně. Výsledek byl prezentován 17. února 2018 v Dietrichštejnském paláci MZM a 1. června 2018 v Klubu Rosnička v Brně. Dětskému studiu se dostala i řada ocenění především od Setsuko Othaky, předsedkyně Středoevropské asociace a kjógen a mistra tradiční školy Ókura Šigejamy Šimeho z Kjóta. [5]

OceněníEditovat

V lednu 2016 se dostalo Divadlu kjógen mimořádného ocenění: institutem divadla nó a kjógen při Univerzitě Hosei byla souboru udělena cena za mimořádné výsledky v oblasti popularizace a výzkumu frašek kjógen. Tokijská Univerzita Hosei a tamější institut The Nogami Memorial Noh Theatre research Institute jsou profesionální instituce a Divadlo kjógen je první nejaponský laureát této ceny za 26 let její historie. [5]

Členové uměleckého souboruEditovat

Mezi současné členy hereckého souboru patří Igor Dostálek, Ondřej Havlík, Ondřej Hýbl, Michal Chovanec, Radek Odehnal, Tomáš Pavčík, Jiří Pečánka, Karel Šmerek a Jakub Urbánek. O kostýmy se starají Klára Poskočilová a Jitka Zemanová. [8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HILSKÁ, VLASTA. Japonské divadlo.. [s.l.]: Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol OCLC 9141485 
  2. a b o kjógenu. Divadlo kjógen [online]. [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b BOHÁČKOVÁ, LIBUŠE. Vějíř a meč : kapitoly z dějin japonské kultury. [s.l.]: Panorama OCLC 18762067 
  4. a b ZAPLATÍLKOVÁ HUTAŘOVÁ, Vanda. Malé divadlo kjógenu. Praha, 2016. Ročníková práce. Karlova Univerzita. Vedoucí práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D.
  5. a b c d e f g h UNIVERZITA, Masarykova; MELIŠÍKOVÁ, Klára. Rozhovor s Tomášem Pavčíkem: Japonská fraška kjógen v českém prostředí. Časopis Kritické Theatrum [online]. [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (česky) 
  6. Divadlo mimů Alfred ve dvoře – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  7. a b c BEDNÁŘOVÁ, Aneta. Malé divadlo kjógenu. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jan Hanák.
  8. a b c o nás. Divadlo kjógen [online]. [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b DOLEŽALOVÁ, BcA. Šárka. Malé divadlo kjógenu. Brno, 2009. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Pavel Drábek, Ph.D.
  10. a b c d repertoár. Divadlo kjógen [online]. [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (česky) 
  11. aktuálně. Divadlo kjógen [online]. [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • BOHÁČKOVÁ, Libuše a Vlasta WINKELHÖFEROVÁ. Vějíř a meč: kapitoly z dějin japonské kultury. Praha: Panorama, 1987. Stopy, fakta, svědectví (Panorama).
  • HILSKÁ, Vlasta. Japonské divadlo. V Praze: Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, 1947. Knihovna divadelního prostoru (Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol).
  • RUMÁNEK, Ivan R. V. Japonská dráma nó. Bratislava, 2010. Bratislava: VEDA, Vydavatelství SAV, 2010.

Externí odkazyEditovat