Otevřít hlavní menu

Obsah

Question de la part de moiEditovat

Jak vypadá poprava s okamžitou platností? (Cinik).
Zcela jednoduše! Odsouzený k smrti je okamžitě popraven. Jsou však i popravy (rozsudky smrti), které jsou buďto odloženy na dobu pozdější (Eliáš) a nebo nejsou vykonány vůbec (Bervida). František Nečas byl popraven s okamžitou platností - po vynesení rozsudku.
Co se týče kluzáků - ty používali všichni...(Postrach).

Masové využití vícesedadlových kluzáků ve válečných operacích, je výhradně československým vynálezem (Bervida). Když nacističtí okupanti obsadili 1939 ČSR a objevili onu dokumentaci v budově Ministerstva veřejných prací, záhy mého prastrýce zatkli (von Neurath)a nechali si onu strategii vysvětlit v detailech. V operaci "Seelöwe" (Lvoun) jí chtěli použít při vylodění na britské ostrovy. Po prohrané vzdušné bitvě o Anglii byla operace "Seelöwe" odložena na neurčito. Bervidovu "kluzákovou válku" předložil František Moravec v Anglii Siru Arthuru Harrisovi. Ten ji s úspěchem použil při vylodění spojenců, v noci z 05.06 - 06.06. 1944 (Den "D") při přistávání kluzáků na území francouzské Normandie nedaleko St. Lo (Pegasus Bridge).

--Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 21:10, 13. 10. 2006 (UTC)

Ad KluzákyEditovat

1) Německo se zabývalo použitím kluzáků už od počátku nástupu Hitlera k moci, takže Bervida z roku 1937 prvenství nápadu mít nemůže, byť si dokážu představit, že Němci si jeho koncepci prostudovali a na základě toho mohli o některé její prvky vylepšit tu svoji.

2) Z článku jsem smazal podrobnosti, které byly IMHO zbytečné, a přeformuloval celý odstavec, který byl IMHO zavádějící. Tak jak byl napsán, totiž sugeroval, že Čechoslováci nepochopili celou koncepci, která jim mohla být velmi ku prospěchu a Britové ji pak s úspěchem převzali. Což je ovšem nesmysl. Ta koncepce byla totiž pro Československou armádu bezcenná, protože ta nedisponovala dostatečnými lidskými a materiálními zdroji pro vedení rozsáhlých útočných operací proti Německu, což byl jediný typ tažení, pro kterou se mohla tato koncepce hodit a vyplatit.

I Spojenci použili kluzáky ve větší míře pouze při rozsáhlých útočných operacích, při kterých předpokládali, že uspějí a že tedy kluzáky získají zpět i s dobytým územím. Samozřejmě zde byli i jednotlivé diverzní akce, kde se se ztrátou kluzáku počítalo pro větší zisk v podobě účinné diverze, ale těch bylo minimum. Kluzáky také nebyly jediným dopravním prostředkem parašutistů, kteří i u Spojenců ve většině skákali na padácích, ale především těžších zbraní.

Československá armáda by mohla používat kluzáky jen pro menší noční diverzní akce, pro což se je nevyplatilo zavádět. Možnost, že bychom vyslali větší počet vojáků v kluzácích na německé území, kde by svedli nějakou vítěznou bitvu, je naprosto směšná - pochybuji, že by mohli dosáhnout výraznějšího úspěchu, a určitě by přitom byli všichni odepsáni. Cinik 08:50, 15. 10. 2006 (UTC)


Ciniku - krycí jméno "Napoleon"!

Je hezké, že o problému přemýšlíte. To je dobře! Last but not least, co je "směšné" a co nikoli se ukáže až se to uskuteční.

Určitě si vzpomínáte na to, jak se Noemovi smáli, že staví loď na kopci. Můj prastrýc svojí "útočnou obranou republiky" ve formě kluzáků stavěl vlastně také "loď na kopci". Přesně tak, jako v případě Noema, "potopa" přišla...Noemova loď byla, ale v případě Bervidy, kluzáky nebyly...

Současně je třeba vidět věci ve světle tehdejší doby. Můj prastrýc, v době, kdy koncipoval "útočnou obranu" počítal se zásahem francouzského a sovětského letectva ve prospěch Československa. Jak jistě víte, k tomu nikdy nedošlo. To mu ovšem nelze dávat za vinu.

Anglická MI5 si jeho projekt od generála Moravce vyžádala a použila ho jako první v dějinách v případě dne "D" a to s jednoznačným úspěchem. To hovoří za všechno! Samozřejmě, že britská Air Force původní plán, na základě válečných zkušeností, upravila a částečně i přepracovala. To je přeci samozřejmé: Nic geniálního není statické, nýbrž rozvojeschopné.

Můj prastrýc již v roce 1936 (rovněž v rámci "útočné obrany") začal pracovat na tzv. "raketovém eroplánu". Tato myšlenka mu dokonce zapřičinila spoustu nepřátel. Generál Vicherek: "Bervida je ministrem civilního letectví. Ať nestrká rypák do letectví vojenského!" (Na příkaz generála Krejčího se musel Vichurek omluvit). Co byl "raketový eroplán"? Za základ vzal Bervida výzkumnou raketovou činnost Rusa Ciolkovského. Protože ČSR měla chronický nedostatek bombardovacího letectva, byla Bervidova představa následující: Použít nosič rakety s nákladem trhaviny. Pilot má svou kabinu v letadle, navede "raketový aeroplán" na cíl a z kabiny vyskočí. Hlavně v noci by se jednalo o "nesmírně účinnou zbraň, proti které není obrany". Nebyla vyřešena pouze otázka: Co bude dělat pilot až přistane s padákem na nepřátelském území?
Když se generál Syrový a generál Janoušek o "raketovém eroplánu" dozvěděli, měli dojem, že Bervida asi "spadl z měsíce". Syrový: "Jako mladík, četl výhradně Verneovky a teď mu to leze na hlavu!".

Po obsazení ČSR v roce 1939, německá SD plány "raketového eroplánu" zkonfiskovala a zaslala je neprodleně do Říše. Jistý Werner von Braun je od základu přepracoval a vytvořil z nich tzv "V1". Po válce ministr vnitra Nosek a generál Svoboda připravovali proces proti generálovi Moravcovi (do anglie odvezl "strategii kluzáků", ale "raketový eroplán" nechal v Praze - "zrada") a Ing. Bervidovi (plány konstrukce "raketového eroplánu" měl zničit, aby se nedostaly do rukou nepřítele - rovněž "zrada"). Nosek: "Kdyby na základě Bervidovi konstrukce raketového letadla, fašistické německo pochopilo význam této zbraně a vyrobilo ' V1' již v letech 1940-41, ostatně technické možnosti na to v Berlíně měli, vyhrál by Hitler druhou světovou válku."

Generál Moravec a Ing. Bervida byli v nepřítomnosti odsouzeny komunistickou justicí (zrada republiky) k trestu smrti oběšením.
To Vám sděluji "Napoleone" proto, aby jste měl opět o čem přemýšlet!

S nejlepšími pozdravy Vám a všem těm, kteří používají hlavu na myšlení - a nikoli pouze pro nošení čepice. Váš --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 12:44, 22. 10. 2006 (UTC)

Po přečtení Vaší odpovědi Vám doporučuji, abyste o těchto iniciativách svého příbuzného raději nepsal. Nepochybně dosáhl spousty úspěchů na poli civilního letectví, proč tedy zde zdůrazňovat lapsy a diletantismus, které projevoval ve svých výletech do oblasti vojenství? A jinak: Citovat žvásty ministra Noska z politickýh procesů jako argument, to chce IMHO silný žaludek a žalostně malou soudnost. Z toho, co jste tu napsal, i vychází: Váš příbuzný byl významný propagátor a inovátor v civilním letectví, ale pokud jde o vojenské využití letetcva, byl nebezpečný fantasta (rozumějte nebezpečný pro vojáky své země). Vy možná rozumíte politologii (nevím, zatím jsem nic Vašeho nečetl), ale pokud jde o schopnost porozumět zákonitostem válčení, jste na tom stejně, jako Váš příbuzný. Ho ovšem omlouvá, že vymýšlel nevyzkoušené věci v neprozkoumané oblasti a některé jeho myšlenky se daly využít, byť přeměněné v něco úplně jiného. Vy tuto omluvu nemáte. Cinik 18:54, 22. 10. 2006 (UTC)

Pár faktů ke kluzákům:

  • Německo mělo své nákladní kluzáky DFS 230 vyrobené a zalétané také v roce 1937. První skutečně velký útok (a vlastně první velký výsadek v dějinách) provedlo 40 strojů DFS 230A v květnu 1940 v Belgii. Je tedy přinejmenším sporné, kdo přišel na myšlenku první a nakolik bylo nasazení kluzáků dílem výslechů pana Bervidy (když v době obsazení ČSR už Německo svou kluzákovou flotilu mělo).
  • SSSR dělalo pokusy s kluzáky už od roku 1933 - byť se ten rok jednalo o poněkud kuriózní konstrukci (ležící parašutisté vyhazovaní z dutého křídla), o rok později zkoušeli už běžné konstrukce. Ve větším použili kluzáky za války

--Postrach 20:08, 22. 10. 2006 (UTC)


Vážený Postrachu, mám dojem, že jste skutečně "postrachem",

DFS 230 byl použit Německem až v druhé světové válce. Naproti tomu Bervidovi projekty pocházejí z let 1936-37. Německo začalo vyrábět tento letoun až po obsazení ČSR a zabavení Bervidových konstrukčních plánů. To, co píšete, moje dedukce spíš podporuje než, aby je vyvracelo. Jinak Vás prosím při svých argumentech uvádět důvěryhodné prameny, kde je možné nejen Vaše tvrzení přezkoušet, nýbrž se dovědět i další podrobnosti. Článek na který poukazujete (německý kluzák) je pahýl, bez udání pramenů. Jeho hodnota výpovědi nemusí být zrovna nulová, ale odkud to autor má, když neuvádí ani jeden jediný pramen?

--Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 21:02, 23. 10. 2006 (UTC)

Pokud se podíváte i na ostatní cizojazyčné wikipedie, zjistíte, že je tam uvedeno přibližně totéž (na vývoji německého kluzáku se začalo pracovat už v roce 1936, v roce 1937 byl zalétán prototyp), ověřil jsem si to v monografii o meziválečných letadlech (Václav Němeček: Vojenská letadla. Sv. 2, Vojenská letadla mezi dvěma světovými válkami, 1990, ISBN 80-206-0116-3 ) --Postrach 08:11, 24. 10. 2006 (UTC)

Takže: co se týče prvenství ve vojenském využití kluzáků, tam zjevně ve vývoji i praxi vedla německá armáda. Mimochodem - kluzákové bomby zkoušely Němci již v 1. světové válce. Takže Von vraun nemusel užívat konstrukci odjinud. Navíc V1 nebyl raketový, ale proudový letoun. Co se týče generálské hodnosti, poptal jsem nějaké vojenské historiky a zbude-li čas, vyrazím příští týden vo vojenského archivu. --Postrach 12:49, 27. 10. 2006 (UTC)

Ještě k údajnému autorství raketového aeroplánu a jeho vlivu na vývoj V1: I zde se patrně opozdil o 20 let například za Ludvíkem Otčenáškem, který plány na své vzdušné torpédo předal do Francie už v roce 1915. --Postrach 19:32, 25. 11. 2006 (UTC)

Tón diskuseEditovat

Rád bych oba požádal, aby diskuse nesklouzávala do osobní roviny a zůstala (nebo spíš aby se vrátila) do roviny výhradně věcné. Diskusní stránky slouží jako redakční porada. --Luděk 19:10, 22. 10. 2006 (UTC)


Vážený pane Luďku,

stanovisko pana Cinika není nezajímavé. Já si vážím jeho věcné upřímnosti a nepřipadá mi, že by diskuze nebyla "věcná a sklouzávala do osobní roviny". Já jsem ho nazval "Napoleonem", proč by on neměl právo mě nazvat "diletantem"? Humor musí být! Řídím se zásadně pravidlem: S Vaším názorem na mne nesouhlasím, ale udělám vše proto, aby jste ho mohl šířit. Musíme se opravdu naučit žít v demokracii. Podívejte se na anglickou a německou Wikipedii (kam i já nepatrně přispívám), kolik je tam skrytých narážek a útoků!? Nikdo se nad tím nepozastavuje. Luďku, urážka na úrovni může být i skvělou geniální moudrostí!

Analyzujte pozorně Cinikovi postoje - je v nich mnoho odvahy a férovosti i když se to na první pohled zdá extravagantní. Škoda, že své názory o mně na téma "'Uplně blbý diletant - Berwid-Buquoy" nepublikuje v londýnských "Financial Times" nebo v německých "Frankfurter Allgemeine", aby se to mohl dozvědět celý svět. Potom by ta diskuze byla ještě zajímavější.
Ciniku, kolega Zanatic si stěžoval, že jsem Vás prý urazil. Nedovedu si to dost dobře představit, ale pakliže by k tomu snad někdy v budoucnu mělo dojít, příjměte prosím, laskavě moji omluvu již teď předem. --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 20:06, 22. 10. 2006 (UTC)
Připojil bych se k Luďkovi. Prosil bych také všechny zúčastněné o to, aby druhému nepřiuzovali jakékoliv vlastnosti nebo jména jiná, než mají uvedena nicku. Ideální je argumentovat doložitelnými zdroji, nikoliv jakkoliv zaobalenými urážkami na libovolné úrovni. Připomínám wikipedie:Žádné osobní útoky. --Postrach 20:48, 22. 10. 2006 (UTC)

Postrachu, prosím Vás buďte rozumný! Použití satitické metafory není žádným "osobním útokem". Podívejte se na anglickou a německou wikipedii (kam ostatně i já se svou "trochou chodím do mlýna"), kolik je tam vynikajících satirických výpadů a jízlivých poznámek na úrovni (!!!). Postrachu, co takhle se naučit žít s humorem? Zkuste to, uvidíte jak se Vám uleví!

S pozdravem --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 21:15, 23. 10. 2006 (UTC)

Proti humoru nic nemám, pokud jej druhá strana nemůže chápat jako urážku. Zde je to podle mne za hranou. Výpady ani jízlivost dle mého názoru nevedou k řešení sporů, ale k jejich eskalaci. Ve wikipedii není cílem eskalovat spory, ale vytvářet kvalitní hesla. Proto prosím o střízlivější a věcný tón bez jízlivostí a výpadů. --Postrach 08:11, 24. 10. 2006 (UTC)

Armádní generálEditovat

Dovolil bych si zpochybnit tvrzení z článku V době zvýšeného ohrožení ČSR, v roce 1938, byl jmenován armádním generálem v záloze. Hodnost armádního generála byla, pokud vím, určena pouze pro vrchního velitele ČS armády. To zjevně nebyl. Pokud tedy měl nějakou generálskou hodnost, odghadl bych ji nanejvýš na generálmajora. Tato hodnost navíc nijak nevyplývá z jeho předchozího postupu v armádě. --Postrach 22:04, 22. 10. 2006 (UTC)


Postrachu, Vy nedáte pokoj!

Armádní generál (aktivní služba) je jenom jeden. Armádních generálů v záloze (neaktivní služba) může být třeba "půl milionů". Záleží na prezidentovi republiky, resp. ministrovi války (např. Francie) kolik takových titulů udělí. Jedná se spíše o hodnost společenskou než vojenskou. Jaroslav Hašek se stal v Rusku zástupcem vrchního velitele 5. sibiřské armády (Radko Pytlík: "Toulavé housle", Praha 1971) byl tedy "záložním generálem" teoreticky podléhajícímu přímu Sverdlovovi. Ve skutečnosti se jednalo o funkci politickou, neboť Hašek, na rozdíl od Sverdlova a ostatních ruských kozáků, neuměl jezdit ani na koni, o vedení vojenské divize ani nemluvě.

Já osobně jsem sloužil v Západním Berlíně v britské armádě jako "poddůstojník" (N.C.O.). Protože Britové už v Berlíně nejsou, podléhám, coby záložník, Bundeswehru. Protože mám vysokoškolské vzdělání a dva doktorské tituly, jsem teoreticky, v případě vypuknutí války, "majorem" v záloze. Tedy zástupce velitele pluku. Postrachu, abych Vám upřímě řekl, nemám nejmenší tušení jak se takový pluk vede! Nevím, kolik má takový pluk vojáků, ani kdo podléha kde, komu! Jsem v této věci naprostý diletant a zelenáč! Prostě nevím o tom zhola nic. Přesto mě obléknou do uniformy "majora" v záloze. Myslí, že to pro vysvětlenou stačí.

S pozdravem--Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 21:48, 23. 10. 2006 (UTC)

Armádních generálů může být i víc - to je HODNOST nikoliv FUNKCE. Byť bývají svázané (předpokládá se, že určité funkce budou obsazovat vojáci s určitou hodností, ale obvykle to funguje +/- hodnostní stupeň). Mezitím jsem zjistil, že hodnost armádního generála má obvykle i náčelník generálního štábu a v předválečné ČSR byli armádní generálové i na funkcích zemských velitelů. Argumentace Haškem je zcestná - jedná se o FUNKCI nikoliv HODNOST. U funkcí politických komisařů se myslím hodnosti nevyžadovaly. I Vy, pokud byste dostal skutečně hodnost majora, byste mohl klidně velet jen praporu nebo být na nějaké funkci na štábu. A nevím jak je to u Bundeswehru, ale v ČR je hodnost záložníků vedena na vojenských správách a je nezávislá na počtu titulů - odvíjí se spíše od absolvovaných cvičení.

Konkrétně ale stále zpochybňuji tvrzení, že Bervida byl armádním generálem, což je v ČS armádě nejvyšší možná hodnost a uděluje se velmi zřídka - podle mého odhadu maximálně 1× za rok. V té době ji měl například Jan Syrový, Jan Krejčí, Vojtěch Boris Luža, a možná několik dalších lidí v nejvyšších funkcích v armádě. Pochybuji, že by ji dostal někdo, kdo nebyl profesionální voják. Ale stačilo by, pokud uvedete odkaz na archivní materiál, kde si bude Vaše tvrzení ověřit, a má pochybnost bude bezpředmětná. --Postrach 07:51, 24. 10. 2006 (UTC)


Mohl by jste, Postrachu, uvést nejdříve Vy, prameny ze kterých argumentujete? Já totiž začínám žasnout. Ovšem, pro Vaší informaci:

Jožka Pejskar: "Poslední pocta. Památník na zemřelé Československé exulanty v letech 1948 - 1989", svazek 3, US Congress Library 1989:

"Ing. Jan Bervida, vlastenec, legionář, patřil k významným osobnostem čs. civilní letecké dopravy...působil na ministerstvu veřejných prací - odbor letectví a v letech 1930 - 1938 byl jeho sekčním šéfem. Za mobilizace v září 1938 mu prezident dr. E. Beneš udělil hodnost armádního generála v záloze." Svazek III, strana 11.

Jiří Mejstřík: "Češi ve světě 1918 - 2000", Lexikon, Praha 2000:

"Ing. Jan Bervida...byl od roku 1930 sekčním šéfem odboru letectví. 1938 mu E. Beneš udělil hodnost armádního generála v záloze." Strana 14.

Euromedia Group Prague: "A lexicon of expatriates who have made their mark in the world 2000 names - 2000 fates":

"Ing. Jan Bervida...Ministry Head of the Aviation Department in 1930. In 1938 President E. Beneš promoted him to Army General in Reserve...", Strana 132.

Generál JUDr. Marian Cingroš, prokurátor městského a vojenského soudu Praha (svazky): "Archiv ministerstva obrany České republiky, registrace První republika 1938, generál v záloze ing. Jan Bervida, generál Syrový, major generálního štábu Práchenský. Francouzská vojenská mise Praha a Milovice. Vojenské posádky Tábor".

Dále: ÚA Praha, Archív ministertva dopravy, Archive of US Forein Affairs Washington D.C., Archive of ICAO Montreal, FAI Archives Paris etc.

With my best regards--Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 22:37, 24. 10. 2006 (UTC)

Děkuji za zdroje. Ověřím si alespon některý z nich, uvidíme, co se mi podaří získat. Možná najdu něco i v dobovém tisku.
Co se týče argumentů pro armádní generály, pak například současný náčelník generálního štábu získal hodnost armádního generála až po 4 letech ve funkci, povýšení čekalo až po několika letech ve funkci i některé ministry národní obrany. Proto mi připadalo divné, že by člověk stojící mimo armádu získal tak jednoduše nejvyšší armádní hodnost. Samozřejmě nevylučuji, že mohlo jít o výjimku, proto jsem chtěl zdroje, z nichž by bylo možné si tvrzení ověřit. --Postrach 23:06, 24. 10. 2006 (UTC)

Když Bůh chce, střílejí i košťataEditovat

To řekl admirál Nelson před bitvou u Trafalgaru.

Kdyby jste Postrachu něco o Bervidovi zajímavého našel, prosím, upozorněte i mne, třeba prostřednictvím E-mailu. Samozřejmě s udáním přesného pramene. Sháním o svém prastrýci jakékoliv další neznámé prameny. Při svých rešerších jsem zjistil (rovněž JUDr. M. Cingroš), že komunistická bezpečnost mnohé prameny o mém prastrýci zničila a spoustu jich předala (prostřednictvím Václava Noska), již dokonce v roce 1947, sovětům (Valerian Zorin).

Apropo "výjimka". Zde máte naprostou pravdu. O výjímku šlo v každém případě, neboť 1938 se nalézala ČSR ve smrtelném ohrožení nacistickým Německem. Letectvo - a tím i civilní - muselo být podřízeno radě obrany republiky. President udělil Bervidovi hodnost "armádního generála v záloze", aby ho mohl bezprostředně podřídit rozkazům generálů Krejčího a Syrového. Tehdejší politická situace to vyžadovala.

Pracuji na knize - Jan Berwid-Buquoy: "Sociologické dějiny československého civilního letectva 1918 - 1948 aneb Neznámý velikán Jan Bervida". Publikaci vydá zřejmě v roce 2008 - 2009 nakladatelství "Slávy dcera", Praha. Samozřejmě, že se zajímám o každý detail.

Dovolte mi Postrachu, abych Vás citoval: "...připadalo (mi) divné, že by člověk stojící mimo armádu získal tak jednoduše nejvyšší armádní hodnost."

Mimo smrtelného ohrožení československé demokracie, jak jsem se již zmínil, mohla hrát určitou úlohu i jiná "zanedbatelná maličkost". Můj prastrýc byl totiž milencem paní Hany Benešové. To si ovšem, Postrachu, nechte pro sebe a nikde to nevykládejte, aby se to náhodou nedostalo do internetu a kolegové z Wikipedie by třeba nechtěli vědět přesné podrobnosti, např. fotografické důkazy atd. Znáte to! Já mám bohužel tehdejší "první dámu republiky" na fotografii nahou pouze jednou, jak jí fotografoval můj prastrýc v roce 1935 opřenou o jeho osobní vůz, v Sezimově Ústí. Doufám, Postrachu, že se mohu spolehnout na Vaší absolutní diskrétnost!

Když E. Beneš emigroval se svojí paní, "první dámou republiky", do Anglie a Bervida zůstal v Praze, stal se jejím milencem plukovník František Moravec, který byl rovněž "v kratičké době" povýšen - proti vůli déle sloužících vysokých důstojníků - na generála... Dovolte mi, Postrachu, abych v této souvislo citoval Vám, jako informovanému člověku, známý erotický citát kardinála Richelieho: "Kunda vládne světu!" Doufám, Postrachu, že si to necháte pro sebe. Ne, aby se to objevilo někde na Wikipedii! Já jsem "nic neřekl" a o "ničem nevím". Je to jasné?!

S nejlepšími pozdravy a přáním všeho dobrého Váš --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 08:51, 25. 10. 2006 (UTC)

Jen stručně: K tomu, aby mohl být někdo podřízen armádnímu generálovi Syrovému, nemusel mít stejnou hodnost jako on. Přímo mu mohl být podřízen i jako vojín. Obvykle bývá zvykem (nikoliv pravidlem), že podřízený důstojník má nižší hodnost než nadřízený (z tohoto pohledu bych jako logičtější viděl povýšení například do nějaké nižší generálské funkce - třeba brigádního generála nebo generálmajora), tuto konvenci samozřejmě přebíjí funkční zařazení. Milenecké vztahy nebo nahaté fotografie jsou z tohoto pohledu nepodstatné - podstatné je dohledat konkrétní rozkaz nebo jeho ohlas v médiích. --Postrach 09:18, 25. 10. 2006 (UTC)

Jistě Postrachu, ale Syrový byl tehdá ministrem obrany a Krejčí nejvyšším velitelem ozbrojených sil. I když byli všichni "armádní generálové", Bervida jím byl podřízen. Kdyby např. Krejčí 1938-39 padl, nastoupil by na jeho místo Vicherek, Bervida nebo Janoušek - všichni "armádní generálové", podle toho kdo z těchto tří by v oné krvavé šlamastice s horami mrtvol, která naštěstí nepřišla, zůstal nějakým omylem na živu.

Zdravím Vás --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 18:59, 25. 10. 2006 (UTC)


Opět pochybnosti.Editovat

Takže ještě jednou: Kontroloval jsem si to, co bylo dodáno dodal jako reference. Kdo to byl M. Cingroš ? Na generálním štábu z té doby jsem našel jen jediného vojáka s podobným jménem, ale nesedí iniciála.

Vyjádření historika vizte níže. Proto zpochybněno.

--Postrach 00:05, 26. 11. 2006 (UTC)

Vyjádření historikaEditovat

Dovoluji si zde (s laskavým svolením autora) citovat odpověď historika na mé pochybnosti o faktické správnosti hesla. --Postrach 12:13, 27. 11. 2006 (UTC)

Je vidět, jak se dnes vyrábějí hrdinové. Jan Bervida samozřejmě žádným armádním generálem v záloze v roce 1938 jmenován nebyl. Ověřoval jsem si to v „Osobních věstnících MNO“, ve kterých byla zveřejňována všechna povyšování vojáků, a ve „Schematismu branné moci republiky Československé“, obsahujícím přehled jak aktivních, tak záložních důstojníků. Mezi záložními důstojníky je uveden pouze kpt. pěch. Jan Bervida, vedený v evidenci pěšího pluku 29 Jindřichův Hradec (dohledáním kvalifikační listiny či kmenového listu Vámi uvedeného Jana Bervidy by bylo možno zjistit, zda se jednalo o totožné osoby). Rovněž tak v lednu 1937 MNO nevedl arm. gen. Jan Syrový, protože již od roku 1933 zastával funkci generálního inspektora čs. branné moci. Základní informace o Bervidově službě v čs. legiích v Rusku si můžete ověřit na stránkách Vojenského ústředního archivu Praha http://www.army.cz/acr/vuapraha/index.htm, kde je zveřejněn seznam všech legionářů z let 1914 až 1920. Tam mimo jiné zjistíte, že Jan Bervida nebyl důstojníkem rakousko–uherské armády, ale jen kadetem–aspirantem, a že do zajetí nepadl v roce 1916, ale již 27.5.1915. Do čs. legií v Rusku vstoupil v říjnu 1918, přičemž jako vojín sloužil nejprve u 1. dělostřelecké brigády a později u obrněného vlaku Orlík. Do Československa se vrátil 9.7.1920. Tzv. „Bervidovu aktivní útočnou obranu republiky“ považuji za fantasmagorii od „a“ až do „z“, stejně tak jako jeho vnuknutí kluzákové strategie zástupci přednosty 2. (zpravodajského) oddělení Hlavního štábu plk. gšt. Františku Moravcovi (brigádním generálem se stal až 28.10.1944) či údajné setkání s Benešem v roce 1947 a jeho varování před únosem KGB či úlet vrtulníkem v únoru 1948. (Jaká armáda se nacházela v Německu, 6. nebo 7.? Kdy že začala US Army v Evropě využívat vrtulníky? Nebylo to nejdříve spíše námořnictvo?) V lednu 1948 se žádná čs. stíhací peruť neměla stát „Bervidovou letkou“ a rovněž tak ani jakýkoliv letecký útvar naší armády nenesl název „Letka Jana Švermy“. V dané době v organizaci našeho letectva totiž žádné perutě nebyly (pouze pluky skládající se z letek) a dekretem prezidenta Beneše z 3.3.1948 byly letecké pluky pojmenovány jmény jako Zvolenský, Těšínský, Letce Vašátka, Invasní, Biskajský, Atlantický, Ostravský, T. G. Masaryra, Dr. Edvarda Beneše a Gen. M. R. Štefánika. Pojmenování „Partyzána Jana Švermy“ nesl od 31.8.1948 pěší prapor 78, začleněný 1.10.1949 jako IV. (samopalný) prapor do 23. tankové brigády, a od 5.5.1950 pěší pluk 25 (tj. pozdější 11. msp) „Národního hrdiny Jana Švermy“. Kromě toho, součástí žádné z československých vlád do roku 1948 nebylo ministerstvo civilního dopravního letectva, na němž měl Jan Bervida působit. Pro rok 1929 je uváděn jako „vrchní ministerský komisař … na ministerstvu civilního dopravního letectva“, ale nahlédnutím do přehledu čs. vlád http://www.vlada.cz/cs/vlada/historie/vlady/vlady1918-1938/vlada29/default.html zjistíte, že takovéto ministerstvo neexistovalo. Stejně tak zjistíte, že v roce 1927 nebyl ministrem veřejných prací Ludwig Czech, ale Franc Spina. Zmiňovaný Ludwig Czech se stal až 7.12.1929 ministrem sociální péče.

Pavel Minařík

Kdo chytá v žitě?Editovat

Vážený kolego, Postrachu!

Proč pořád pochybujete o mně (jméno "Berwid-Buquoy" je v Jižních Čechách pojem. Nemohu si dovolit psát nějaké bludy) a sdělení z muzea vydáváte za "absolutní historickou pravdu"?

Dovolil bych si vám doporučit, nejdříve si přečíst knihu mé dcery Christiany Berwidové-Buquoyové: "Tábor-Měšice", kde se dozvíte o naší rodině vše, co potřebujete. Knihu sestavila moje dcera z příspěvků erdudovaných osob, včetně JUDr. Mariana Cingroše. Autor Cingroš tam píše o Ing. Janovi Bervidovi a praktikách francouzských výzvědných služeb na území tehdejší ČSR (1. republika) víc než dost. Co se týká užívání historických zápisů, je na místě nejvyšší opatrnost. K tomu v knize mé dcery, Ing. Jiří Vraný (člen genealogické a heraldické společnosti v Praze):

Při metodě empirického bádání nelze vycházet pouze z historických zápisů, které mohou být buďto chybné' nebo manipulované...Důkladným zkoumáním druhotných zápisů, tzn., smluv, gruntovních knih, různých peněžních odstupů a i kmotrovské činnosti se snadno dopátráme skutečného stavu věci... Z toho je - jak vidíme - patrné, že je často nutné pracovat s logickými souvislostmi... (Ing. Jiří Vraný, str. 56 - 57).

Ostatně Postrachu, vaše neúnavné pokusy někoho zkompromitovat, někomu ublížit a někoho zpochybnit jsou skoro nadlidské. Myslím si, že máte v panu Pavlovi Minaříkovi toho správného spojence. Jeho výrok "Je vidět, jak se dnes vyrábějí hrdinové. Jan Bervida samozřejmě žádným armádním generálem v záloze 1938 jmenován nebyl", je na erudovaného historika (za kterého se vydávám dokonce i já sám), poněkud neobvykle arogantní. Zdá se, že zaměstnanec pražského muzea to ví lépe než vláda Spojených států amerických.

Já nechci nikomu vnucovat mojí metodiku, ale na místě pana Minaříka bych vám, Postrachu, podal tuto zprávu: Disponujeme pouze materiály, které mohou být zpřístupněny veřejnosti. Z těch nevyplývá, že by Ing. Jan Bervida byl veřejným generálem v běžné službě nebo v záloze. Dokumentace strategického významu ministerstev obrany a vnitra jsou až na výjimky uzavřeny. K dokumentům výzvědných služeb ČSR, ČSSR a ČR, které mohou být archivovány i mimo území ČR není přístup vůbec žádný. Z příspěvku, který sepsal pro vaší Wikipedii prasynovec Ing. Jana Bervidy, lze vydedukovat, že doličná osoba patřila patrně k nejvyšším kruhům francouzských a amerických zpavodajských centrál. Vojenské hodnosti těchto všemocných "pánů" v zákulisí jsou buď tajné a nebo alespoň utajované. Musel by jste se obrátit přímo na vlády těchto zemí. Přístup k těmto informacím mají ovšem pouze členové generálních štábů již zmíněných států.

Přítel mého prastrýce, Jožka Pejskar, vycházel při sestavování svého lexikonu "Poslední pocta" z materiálů, které mu předložil Kongres Spojených států amerických (CIA a CIC), který knihu nejdříve v angličtině zkontroloval a poté v češtině nechal vytisknout(US Congress Library, ISBN 3857785). V původním opisu tam stálo doslova "Austrian Army Officer", "Minister of the Aviation Department" a "Army General in Reserve". Pejskar v českém znění pojem "ministr" vypouští a nahrazuje jej pojmem "sekční šéf" (str. 11).

Já osobně jsem se ve svém příspěvku "Jan Bervida" řídíl tím, co mi předkládá vláda Spojených států a nikoli tím, co vypisuje z matriky zaměstnanec žižkovského veřejného muzea.

JUDr. Marian Cingroš: Ing. Jan Bervida byl vysokým úředníkem na Ministerstvu veřejných prací a později dokonce ministrem civilního letectví ČSR (sekční šéf)...Ing. Jan Bervida (jmenován prezidentem Edvardem Benešem generálem v záloze)mluvil plynule franzouzsky, zprostředkovával kontakty mezi vedením Francouzské vojenské mise v Praze a československými vládními orgány. (Str. 79).

Nakonec drobnou historku:

V roce 1963 jsem měl vařit (jako II. nejlepší učeň kuchař v Praze, viz můj životopis), pro sovětskou vládní delegaci v restauraci EXPO 58 (Praha-Letná). Kvůli mému feudálnímu původu ze strany matky, se musela vyjadřit pražská Stb. Dostal jsem předvolání do Bartalomějské ulice. Jistý kapitán Valenta sice feudální původ ignoroval, ale položil mi otázku: "Pamatujete se na svého prastrýce?" Odpověď byla jednoduchá: "Nepamatuji, soudruhu kapitáne. Když opustil ČSR, byly mi dva roky". Položil přede mne na stůl fotografii velikosti asi DIN A 5, na zadní straně byl jakýsi francouzský text: "To je fotografie vašeho prastrýce z roku 1938 v uniformě generála. Víte o tom něco bližšího? My o tom totiž nemůžeme nalézt žádný záznam." Odpověděl jsem mu velice stručně: "Soudruhu kapitáne, když máte před nosem armádního generála, tak žádný záznam nepotřebujete a hned víte kolik uhodilo."

S pozdravem --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 14:32, 6. 12. 2006 (UTC) (Docent rer.pol. V letech 1973 - 1975, volný spolupracovník britské a americké zpravodajské služby v Západním Berlíně)

Řeknu to asi takto:
  1. Postrachovy zdroje shledávám o 2-3 stupně důvěryhodnější, než Vaše.
  2. Co je tajné a nedoložitelné lze na wikipedii popsat pouze jako utajené a nedoložitelné, ne jako fakt. Cinik 14:38, 6. 12. 2006 (UTC)

Pakliže to zveřejnil Kongres Spojených států amerických (US Congress Library), je to nejen fakt, nýbrž dokonce fakt nejvyšší důkazní hodnoty - jakýsi ústavní zákon faktičnosti. --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 14:47, 6. 12. 2006 (UTC)

Ještě titěrný dodatek: Článek (výstřižek z novin) "Bervidova letka? Co tomu řekne náš lid?" máme v rodinném achívu. Na dobírku (100,- Kč) si může každý objednat fotokopii, já mu jí na požádání nechám knihovníkem zaslat. --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 18:13, 6. 12. 2006 (UTC)


OdpovědiEditovat

Napsal jste mnoho věcí, takže postupně:

  • 1.) Sdělení z muzea nepovažuji za absolutní pravdu, ale vzhledem k pravidlu wikipedie:ověřitelnost mu přikládám v tento okamžik vyšší váhu. Správným řešením je uvést Vaše tvrzení jako Vaše tvrzení a údaj z archivu jako údaj z archivu.
  • 2.) Co se týče knihy Vaší dcery, pokusím se ji sehnat. Předpokládám ale, že vycházela z týchž zdrojů jako Vy, tudíž ověřitelné zdroje budou tytéž.
  • 3.) Co se týče historky, je patrně neověřitelná, tudíž opět maximálně použitelná jako Vaše tvrzení.
  • 4.) Pokud jako míru důvěryhodnosti faktu nejvyšší hodnoty vezmeme tvrzení o existenci neexistující funkce ministra, myslím si, že je třeba s obezřetností přistupovat i k ostatním informacím. Koneckonců sám píšete, že " nelze vycházet pouze z historických zápisů" , proč najednou u tohoto zdroje tvrdíte opak?
  • 5.) Z příspěvků se nemá nic dedukovat, ale mají se v případě pochybností ověřit. O což se pokouším já, a toto ověření provedl i pan Minařík
  • 6.) Důvody k pochybnostem jste zavdal sám například svými tvůrčími překlady hesla Bestseller z ostatních wiki. I pokud je vezmu coby krajní příklady Vašeho způsobu interpretace dokumentů, zavdává to minimálně důvod k důkladnému prověření dalších tvrzení. Dalšími příklady jsou tvrzení o prvenství idee kluzákovéh útoku (které datujete na pozdější dobu, než v Německu prokazatelně provbíhal vývoj letadla pro tyto účely, pokusy z období 1. světové války ani nepočítám), případně tvrzení o ministrovi neexistujícího ministerstva či neexistující letce Jana Švermy.
  • 7.)K výstřižku: Mnohem lepší řešení bude uvedení novin (titul a datum), z nichž výstřižek je. Lépe se to pak ověří v knihovně. Jen bychh připoměl, že z období od roku 48 lze v novinách najít řadu velmi pochybných tvrzení.
  • 8.) Vzhledem k tomu, že patrně máte rád citáty, tak také uvedu jeden od mého oblíbeného fyzika: Je nezbytně nutné, abychom si nechali prostor pro pochybnosti - jinak se nic nenaučíme a nepokročíme vpřed. Nesmíme-li klást otázky, nepoučíme se. A právo na otázku je právem na pochybování.

NávrhEditovat

Navrhuji, aby v článku byla jak Vaše tvrzení tak údaje z archivu. Vyložené nepravdy (Letka Jana Švermy, už vyjmutý ministr (proč jste to dal do anglické verze, když to prokazatelně není pravda?)) navrhuji odstranit hned. K vrtulníku bych dodal, že je to Vaše tvrzení, byť v těch místech byla jiná armáda a vrtulníky vybavena nebyla. Podobně s dalšími údaji, (například generál) kde Vy tvrdíte jedno a v archivy něco jiného. --Postrach 19:31, 6. 12. 2006 (UTC)

Non porto ultimaEditovat

Já zásadně žádné nepravdy nikde nezveřejňuji. Všechno, co jsem uvedl se srovnává s mým svědomím a vědomím.

Postrachu, prosím Vás, uvedl jste do oběhu pamflet pod který se podepsal nějaký pan Pavel Minařík. Prosím Vás, buďte na tolik seriozní a nesnažte se to okecávat. Kdyby jste mi nenapsal, že ten člověk pracuje v muzeu, domníval bych se, že jde o kapitána Pavla Minaříka, neúspěšného komunistického vyzvědače v RFE v Mnichově, protože věty jako: Bervidovu aktivní útočnou obranu republiky považuji za fantasmagorii od "a" až do "z"...údajné setkání s Benešem v roce 1947 a jeho varování před únosem KGB...jakýkoliv letecký útvar naší armády nenesl název "Letka Jana Švermy" atd. spíš připomínají argumentaci neúspěšného komunistického agenta, než fundovaného historika. Chce mě snad pan Minařík, který mého prastrýce ani nikdy neviděl, poučovat o členech, činech a práci naší vlastní rodiny? Pan Minařík je zaměstnanec muzea a bydlí na činži. Pro vládu Spojených států amerických nikdy nepracoval, ministrem letectví taky nebyl, s generálem Luciusem Clayem si nikdy netykal a žádný barokní zámek po svých předcích nevlastní. Jedno z hesel CIA: "Není důležité, co se říká, ale kdo to říká!" Záleží tedy na člověku a nikoli na kartotéce v muzeu.

Samozřejmě, že je nutné zacházet obezřetně s historickými zápisy, ale prosím Vás, aby jste neznevažoval práci lidí z Kongresu Spojených států, které na rozdíl ode mne, osobně neznáte a nikdy jste s nimi nespolupracoval. Oni nepracují s žádnými kartotékami v městském muzeu, nýbrž si ověřují fakta "in action". Můj prastrýc odvezl přes SRN do USA dvacetikilový kufr plný vládních aktů, které jsou dodnes nepřístupné. Z USA vybudoval v 50. letech v ČSR výzvědnou síť do které byl zapojen i můj dědeček Adolf a moje matka Věra. Tato síť sahala až do nejvyšších stranických špiček KSČ. Musím se přiznat, že já osobně jsem o tom v tehdejším Československu vůbec nic nevěděl. Američané pracovali naprosto diskrétně a dokonale. Do konce pádu totalitního režimu neměla komunistická rozvědka ani nejmenší tušení.

Přečtěte si nejdříve knihu mé dcery a potom se budeme bavit dál.

Kniha stojí 99,- Kč (dvojjazyčná v jednom svazku, čeština a němčina). Můžete si jí objednat na dobírku přímo v ČIMSu. Pošlete mi E-mail a já se postarám o to, aby vám knihu odeslali.

Ostatně JUDr. Marian Cingroš vychází přímo z dokumentace Ministerstva obrany kam měl jako vojenský prokurátor přístup. Materiály si dokonce nosil domů - a někdy je ani nevracel aniž by se cokoli zjistilo. Dnes jsou součástí francouzského vojenského archívu v Paříži. Cingrošova dcera Eva se provdala za mého bratra Jiřího. Cingrošův kontakt s francouzskou zpravodajskou službou zprostředkoval Ing. Jan Bervida z USA v roce 1960. Tento "komunistický prokurátor" spolupracoval s Francouzi do konce jeho života asi v roce 2004. --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 23:00, 6. 12. 2006 (UTC)

Tak znovuEditovat

Nejprve několik příkladů z Vámi zde zveřejněných nepravd:

  • Na svých stránkách i na stránkách anglických uvádíte, že Bervida byl ministrem, což zjevně neodpovídá pravdě (ministrem žádné vlády nikdy nebyl).
  • Věty o bestseleru, k které jste podle svých slov přeložil, jste hrubě zkreslil.
  • U kluzáků jste zjevně opoměl, že v době, kdy s tímto plánem podle Vás Bervida jako první přišel, měli již Němci hotový projekt a model vhodného letounu, který vyrobili o několik měsíců později.
  • Tvrzení Anglická MI5 si jeho projekt od generála Moravce vyžádala a použila ho jako první v dějinách v případě dne "D" a to s jednoznačným úspěchem. To hovoří za všechno! se nezakládá na pravdě, protože Němci provedli takový úspěšný útok už v roce 1940, což je přeci jen nějaký ten pátek přede dnem D.
  • a tak dále a tak dále

Netvrdím, že jste tyto nepravdy uvedl vědomně, ale na tom, že se jedná přinejmenším o závažné omyly, zkreslující realitu, to nic nemění.

Argumentovat neověřitelnými tajnými dokumenty zde nelze. Podobně by bylo možno prokazovat existenci UFO, hlavy XXII či Velkého Spiknutí. Jediné, co se s tím dá seriózně udělat je postavit to jako tvrzení konkrétní autority, totiž Vás a nechat na čtenářích posouzení.

Co se týče knihy: dal bych spíše přednost knihkupectví. Ne že bych si knihu nekoupil, ale nechci kupovat na dobírku. Stačí napsat, kde je osobně k dostání.

--Postrach 00:18, 7. 12. 2006 (UTC)

Mám dojem...Editovat

Mám ten nepříjemný dojem, že se vám Postrachu, vůbec nejedná o nějaké zjištění objektivních fakt nýbrž, že vaším cílem je vyvolat hádku a udržovat jí v chodu tak dlouho jak je to jen možné. Odpověď na vaše otázky najdete na této straně a nebo na původním mém příspěvku "Jan Bervida". To, co je tam dnes, už není můj rukopis. Ovšem to už na Wikipedii tak bývá a patří to k praxi. Autor má pak dvě možnosti, buďto se s tím smířit a nebo přestat psát. Ta druhá možnost se rovná kapitulaci. Já kapitulovat nehodlám.

Postrachu, proč pořád zpochybňujete informační prameny Kongresu spojených států amerických? Třídílný Pejskarův lexikon "Poslední pocta" (The Last Honour) vydala vláda USA (US Congress Library, ISBN 3857785). Rukopis byl nejdříve sepsán v angličtině, aby mohl projít bezpečnostní kontrolou CIA a CIC. Jedná se o velkolepé dílo, seznam všech československých exilových osobností v USA. V originále je u mého prastrýce toto: Ing. Jan Bervida, armádní generál v záloze (MA Jan Bervida Army General in Reserve). Jožka Pejskar převzal celý tento titul do lexikonu. Lexikon je možné si vypůjčit v Národní knihovně v Praze. III. díl, strana 11. Tím stojí vláda USA, s nejlepší výzvědnou službou na světě, proti kartotéce pražského muzea. Dále: Ing. Jan Bervida, ministr československého civilního letectví (MA Jan Bervida Minister of Czechoslovak Civilian Airways), to ovšem Pejskar doslova nepřeložil a nahrazuje originál: Sekční šéf leteckého odboru. Pojem ministr je tedy podle vlády USA titulem výkonným (leader of a government section) a nevztahuje se na žádnou budovu (neexistující "Ministerstvo civilního letectví"). Ministr tedy může bez budovy ministerstva existovat. Jde pouze o to objasnit si pojmy.

Ptáte se mě Postrachu, kde můžete koupit knihu mé dcery?

Nejlépe v knihkupectví. Obávám se, že v pekařství by jí nemuseli mít!

Ovšem, když kniha nebude na skladě nebo vyprodána musejí jí objednat. Zde je pramen:

INFOCENTRUM MĚSTO TÁBOR, Žižkovo náměstí 2, CZ-39001 Tábor, tel.: 381 486 230, fax: 381486239, e-mail: Infocentrum@mu.tabor.cz

Christiane Berwid-Buquoy: "Tábor-Měšice", ISBN 80-239-4701-X, Herbia s.r.o., České Budějovice 2005. Soustřeďte se hlavně na kapitoly, kde je řeč o Janovi Bervidovi: "Kořeny rodu Berwid-Buquoy v Jižních Čechách. Historie víc než detektivní" (Ing. Jiří Vraný) a "Adolf Bervida z Radkova - Levoboček Ferdinanda hraběte Buquoye? - Úvahy nad záhadou s otevřeným koncem" (JUDr. Marian Cingroš).

S pozdravem --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 21:59, 8. 12. 2006 (UTC)


Ehm. Nejvěřím, že by podobné lexikony procházeli jakoukoliv prověrkou CIA nebo CIC. Obě tyto organizace navíc produkovaly řadu propagandistických materiálů nevalné úrovně (zejména pokud šlo o zahraničí). Fakt, že Pejskar přiděluje Bervidovi neexistující titul (neboť nechyběla budova, ale celý úřad, neboť neexistuje-li gouverment section, nemůže existovat ani jeho leader. A neexistuje-li ministr, není důvod, proč by měl existovat armádní generál, který taktéž není uveden tam, kde má být uveden a u něhož neexistuje žádný rozumný důvod pro utajení. Faktem tedy je, že zcela postzrádáte hodnověrné prameny a jste to Vy, kdo se tu pokouší vyvolávat hádku, neb dostatečně závažné argumenty Vám chybí. Jinak pokud jde o dokumenty tajných služeb dovolím si ještě malou jedovatost - tu mapu, na níž bylo velvyslanectví Číny v Bělehradě zakresleno jako sklad zbraní Jugoslávské armády, tu také vyrobila a používala CIA. Cinik 02:25, 9. 12. 2006 (UTC)

Kdo zpochybňuje informace a opatření Kongresu Spojených států amerických u mne morálně propadá. --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 13:18, 9. 12. 2006 (UTC)


@objektivní fakta:

GenerálEditovat

Pro generálskou hodnost máme dva zdroje: oficiální věstníky ministerstva obrany té doby, v nichž je jediný Bervida uveden jako záložník v Jindřichově Hradci. A pak Pejskarovu knihu. Podle Vaší citace tam není nic o tajné hodnosti, ale pouze o tom, že by měl být v záloze. A seznamy důstojníků (aktivních i v záloze) z té doby existují, ale generál Bervida v nich není. Mimochodem: dalším z důvodů, proč být opatrný při přejímání Vašich informací je i to, že číslo, které pro Pejskarovu knihu uvádíte, rozhodně není ISBN. ISBN neuvádí pro Pejskarovu knihu ani kongresová knihovna, kde ta kniha skutečně je. Mimochodem v kongresové knihovně je řada knih, o jejichž serióznosti lze s úspěchem pochybovat (je tam třeba skoro vše od Ericha von Dänikena), takže samotné umístění v ní není argumentem pro nic jiného, než pro existenci knihy.

MinistrEditovat

Pro ministra nesvědčí pak už kromě Vašeho tvrzení už vůbec nic. Ministerstvo letectví prokazatelně neexistovalo a Bervida není v žádném senamu ministrů Československé republiky uveden. Vydávat jej za ministra je tedy nejen v rozporu s ověřitelností, ale v rozporu se všemi historickými publikacemi (kromě té Vaší). Podívejte se prosím na en:Minister - Bervida zjevně žádné z definic neodpovídá (pokud neministroval v nějakém leteckém kostele - pak by se jednalo z Vaší strany o špatný zpětný překlad slova ministrant).

CIAEditovat

Co se týče nejlepší výzvědné služby: Obvykle se jako nejlepší uvádí spíše Mossad. Ale průkaznějším se mi jeví řada poměrně snadno zdokumentovatelných přehmatů. Jako dva největší příklady bych jmenoval silně nadsazené zprávy o ZHN v Iráku (kterému jistě věnovala větší pozornost než jedné historické publikaci), zprávu pro prezidenta z roku 1950 o tom, že Číňané nezasáhnou v Koreji týden před tím, než tam čínská armáda vtrhla a další a další. Netvrdím, že americká administrativa funguje v celku špatně, jen to, že dělá prokazatelně chyby. Nevidím důvod, proč bych měl brát v potaz jednu konkrétní informaci, která je z řady dalších zdrojů vyvrácena.

OvěřitelnostEditovat

Ještě jednou připomínám wikipedie:ověřitelnost, zvláště pak všechny podbody bodu 3.

--Postrach 10:42, 11. 12. 2006 (UTC)

ministr?Editovat

Pojem ministr je tedy podle vlády USA titulem výkonným (leader of a government section) a nevztahuje se na žádnou budovu (neexistující "Ministerstvo civilního letectví"). Ministr tedy může bez budovy ministerstva existovat. Jde pouze o to objasnit si pojmy.

Ono dokazovat tvrzení nějakým překladem je hezké. Vezměte si například titul profesor. V Česku to je titul pro lidi, kteří profesůry dosáhli a nebo neoficiální označení středoškolského pedagoga.

V Americe je profesorem i osoba, která by se u nás nazývala docentem a nebo odborným asistentem. In the United States and Canada, individuals often use the term professor as a polite form of address for any teacher, lecturer, or researcher employed by a college or university, regardless of rank. Když někdo někoho v zahraniční literatuře označí za profesora je profesorem i v Čechách? I když by si to možná někdo přál (například někdo z rodiny), tak osoba profesorem není. U tohoto případu vycházím z příhody mého kamaráda, který přednášel na konferenci v USA a jeho příbuzní poté o něm vykládali, že již je profesorem (z čehož dotyčný neměl žádnou radost).

Stejně nevhodné překlady jsou například u armádních hodností, kde pokud člověk chce přeložit do češtiny hodnost správně, musí nejprve zjistit, v jaké armádě (a u jakých jednotek) kdo sloužil. Smutným případem nedokonalých překladů jsou dokumenty kde se například hovoří o seržantech v rudé armádě.

S pozdravem--PaD 23:08, 11. 12. 2006 (UTC)

In dubio pro reroEditovat

Pane kolego, zcela určitě máte pravdu. Tady není o čem pochybovat. Problém je ovšem třeba vidět v relacích a nikoli pouze v pojmech. Dovolte mi příklad: Já jsem léta pracoval jako místopřísežný tlumočník a překladatel Zemského soudu v Západním Berlíně (Landgericht Berlin). Každý překladatel musí překládat co vizuelně registruje a nesmí dělat ani odborné ani společenské analýzi. Když toto pravidlo porušíte, znamená to padělání úřední listiny. Je to důvod k okamžitému propuštění a ztrátě pracovního místa bez náhrady.

Když před vámi stojí pojem "Army General" musíte to přeložit "Armádní generál" i když by to znamenalo v čs. armádě jakýkoliv generál nebo dokonce plukovník. V Normandii v den "D", 06. června 1944, byli velitelé US vyloďovacích úseků všichni "Army Generals" ačkoli by ve srovnání s čs. hodnostmi by mohli být nanejvýš brigádními generály. Toto posouzení není úlohou překladatele. Když máte před sebou "Minister of Civilian Airways" musíte to přeložit "Minister civilního letectví", ačkoli sociolog může prohlásit "minister" v USA znamená "vedoucí úseku", neboť tam ani žádná ministerstva nejsou, jsou tam "Departments" a skutečný ministr je "Secretery of State". Náměstek by mohl být "Superintendant of State" resp. "Chief of Department" a pojem "minister" tím klesá jěště níž.

Nyní se podívejte, pane kolego, na následující story, která je typickou "Blowing up": Určitě vám něco říká jméno generál Karel Janoušek. Na konci války z něho udělali britové "Air Marshal". Vrátil se do ČSR jako jediný Čech, který byl kdy povýšen na "Maršála vojenského letectva" po smrti na základě této hodnosti ho prezident Havel udělal "in memoriam" armádním generálem. What you do, do well - podívejte se na hodnosti UK letectva v Encyklopedia Britannica a "beat it" zjistíte, že "Air Marshal" by odpovídalo v nejlepším případě "plukovník" resp. dokonce "podplukovník" na české poměry. Tedy v UK jakýsi velitel "squadron" skládající se i z pěti letadel. A nebo dokonce tohle: "Air Marshal: ist...the term given to...federal security agents who travel undercover aboard commercial airlines." Prostě, "Air Marshal" je také zcela jednoduchý hlídač kufrů v letadle. Kdybych chtěl být cinikem, řekl bych: Z hlídače kufrů armádním generálem, to je kariéra jako řemen!

And now to my granduncle: Jeho pracovní titul zněl "Vrchní ministerský komisař ve výkonné službě ministra civilního dopravního letectva". Nevím jak vy - do angličtiny bych to přeložil takto: Superintendant duty as Minister of Civilian Airways". Z tohoto označení vybral zřejmě US Kongress "Minister of Civilian Airways" , přeloženo tedy "Ministr civilního letectví" avšak ve smyslu - jak říkáme my politologové - didaktické metafory analytický význam: "Sekční šéf civilního letectva". Můj prastrýc byl zaměstnancem ICAO 1948-60 v New Yorku. Byl tam tedy pod tímto označením veden in conribution za svojí činnost 1929-38 a 1945-47 v ČSR, coby "ministr civilního letectví" (viz rovněž novinové články).

Protože si nejsem jist, dovolím si malo spekulaci: Pojem "ministr" se vloudil do pracovní náplně mého prastrýce patrně proto, že ČSR 1929-30 plánovala zřízení "ministerstva letectví" po vzoru Francie (Ministére de l'Air), k čemuž do roku 1938 nedošlo. Jiné logické vysvětlení pro terminus technicus "...ve výkonné službě ministra..." si nedovedu představit.

S pozdravem zůstávám --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 00:16, 15. 12. 2006 (UTC)

To, co zde píšete, je velice zajímavé, ale má to háček. Podle Vaší interpretace totiž "pravidlo dobrého překladatele" hrubě porušil pan Pejskar. :-) Ale vážně. Výroba ministra tak, že v anglicky psaném textu uděláme ministra ze sekčního šéfa, protože v USA by se mu tak možřná říkalo a následně pojem ministr použijeme v českém textu, s odvoláním na to, že anglicky psaném textu se tak nazývá, i když v češtině mu ten titul nepřísluší - to vše u Čecha - to je prosím blbost a chyba vícenásobného špatného překladu. Jinak je rozdíl úředního překladu (kde je třeba přesně dodržet předchozí text) a jiných typů překladu (beletrie, ale částečně i vědeckého textu), kde by měla mít přednost přesnost a zachování souvislostí textu. Mimo to se takové příklady dají řešit poznámkou v závorce či pod čarou. Ovšem zásadní věcí je fakt, že wikipedie není překlad Pejskarova díla. Píšeme-li o českých reáliích česky používáme české termíny. Že Bervida měl pozici, díky které by se v angličtině podle tamních zvyklostí dal označit za ministra, je irelevantní, protože podle českých zvyklostí a terminologie žádným ministrem nebyl. Cinik 05:17, 15. 12. 2006 (UTC)

Ano, Pejskar porušil povinnost překladatele. Vy ovšem ode mne Ciniku vyžadujete totéž. Nepopírám, že máte z vašeho hlediska pravdu. Když ovšem v 90% zveřejněných publikací (čeština, angličtina, němčina a francouzština) čtu "ministr letectví" a "armádní generál" a StB mě dokonce 1963 předkládá jeho fotografii z roku 1938 v uniformě generála, co mám dělat? Ciniku, řekněte mi, co mám jako autor, historik a politolog dělat? Mám to zapírat a jít do muzea jako to dělá Postrach? Wikipedia mi nařizuje (a to právem!) uvádět pouze to, co už bylo někde zveřejněné a tím veřejností kontrolovatelné. Výpisek z muzeální matriky nikde zveřejněn nebyl. Nesmím ho podle Wikipedie jako seriozní pramen citovat - a je to tak správné, protože do poznámkového sešitu si každý může napsat, co se mu zachce. Promiňte, Ciniku, že jsem se rozčílil, ale žádám, abychom postupovali podle pravidel wikipedie a řídili se v první řadě jimi. Co bylo zveřejněno, ano! Co si kdo, kdy někde sám poznamenal, ne! S pozdravem --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 13:17, 15. 12. 2006 (UTC)

@Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy: V on-line verzi Britanniky jsem heslo bohužel nenašel (uvítal bych link), díval jsem se však na en:Template:UK officer ranks, kde je hodnost Air Marshal uváděna jako 3. nejvyšší. Nevím, jak to je v době války (v tu dobu se hodnosti rozhojňují), ale podle této tabulky by si hodnost genrála zasloužil. O tomto zjistím více, ale nezdá se mi, že by byl jediným, kdo by získal na české poměry tak nízkou hodnost, jak zde uvádíte. Na druhou stranu když člověk porovná početnost jednotlivých hodností v době míru a války, tak i ten podplukovník může být pěkná kariéra. Znovu ale musím dodat, že bych uvítal odkaz a heslo z kterého jste čerpal.

K překladu: Ano máte pravdu, ale správný překlad by byl uvedením celé hodnosti, tj mimo jiné i armádu, ve které sloužil (aby si případný zájemce mohl najít pozici). Bez toho by to bylo něco podobného, jako 'One billion CZK' neužitečné. Z toho nepoznáte, kolik to vlastně je. Ono se překládá každý profesor jako profesor, ale nedělá se rovnítko mezi českým profesorem a profesorem americkým.

K ministrovi: Pokud půjde o překlad z angličtiny o působení v ČSR, mel by se titul překládat dle českého názvosloví, protože tím se eliminuje nepřesnost dvojího překladu. Jinak poznámka, že byl v novinářské zkratce označován za ministra je myslím namístě (pokud noviny které to uváděly nebyl na svou dobu bulvární). Apropo, není o vašem prastrýci něco v Letectví a kosmonautice? Tam bývají pěkné články.

S pozdravem--PaD 08:52, 15. 12. 2006 (UTC)


Pane kolego,

já teď tu EB nemám před sebou, ale podívejte se do anglické wikipedie a zadejte heslo "Air Marshal" oni tam sami převážně citují s EB. Ano, třetí nejvyšší hodnost, ale v UK. Odečteme-li to dolů podle čs. norem dostaneme se k podplukovníkovi. V USA to může být dokonce "hlídač kufrů v letadle". S pozdravem váš --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 12:57, 15. 12. 2006 (UTC)

Odečítat nic nehodlám. Mnohem lepší je citovat. Ranks and insignia of NATO armies officers uvádí pro vojenskou hodnost stupně OF-8 hodnost generálporučík. Doufejme, že je tato diskuse tímto ukončená. Diskutovat o tak velkém člověku jako je gen. Karel Janoušek v termínech "hlídač kufrů v letadle" se mi zdá nevhodné až nedůstojné. Navíc, když se jedná pouze o vhodnost překladu. Oba víme, že sloužil u RAF a ne v civilním letectvu. Označení za hlídače kufrů by mohlo ilustrovat pouze neschopnost překladatele. Pokud by jste našel podobnou tabulku pro druhou světovou válku (ideálně se současnými hodnostními ekvivalenty), rád se nechám poučit. S pozdravem --PaD 13:43, 15. 12. 2006 (UTC)

Já zásadně nikoho nepoučuji, nýbrž jako docent politických věd, informuji a cituji. Pakliže se chcete nechat poučovat, obraťte se na pana Postracha.

S tabulkou z II. svět. války, vám nemohu bohužel posloužit. Informativní historka: Bratranec mé matky sloužil v II. svět. válce u RAFu a myslím, že v 67. noční, lítal Spitfire XIV. Podle jeho vlastního tvrzení měl pět sestřelů - bombardéry. Na Messerschmidta si totiž netroufal. Přesto, jako na Čecha to byl velký úspěch, neboť většina Čechů, kteří se po válce v ČSR vydávaly za piloty u RAFu, v UK ve skutečnosti pucovali nanejvýš vrtule. Jednoho dne mu Vice-Superintendant sdělil: "Today, you will the Air Marshal of the next mission." Víte, co to de facto znamenalo? Stal se velitelem třech stíhačů, kteří doprovázely pět Wellingtonek na Hamburk. Když mise skončila, dál už Air Marshal nebyl... Z toho důvodu bych toho "Air Marshala", coby hlídače leteckých zavazadel, na vašem místě vůbec nevylučoval. Prosím vás, dovolíte mi jednu otázku: Když komunistická totalita odsuzovala tito tzv. "vysoké důstojníky" RAFu k dlouholetým trestům vězení, proč proti tomu král (později královna) v UK nepodali žádný protest? Proč se vlády jeho veličenstva nezmohly ani k nějaké opatrné diplomatické nótě proti tomuto barbarství, když to byli jejich vysocí důstojníci? Nikdo neměl o tito lidi v Anglii ani nejmenší špetku zájmu! Proč? Možná proto, že to ve skutečnosti byli jednodenní "Air Marshalové", pucovači vrtulí a hlídači leteckých zavazadel. Ty ponechává jeho královské veličenstvo zásadně svému osudu: "No respect!". Zůstávám s pozdravem --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 01:57, 16. 12. 2006 (UTC)

ISBNEditovat

Po několikanásobném vložení čísla 3857785 do článku jako ISBN bych rád poukázal na to, že pod daným číslem coby ISBN nelze knihu najít ani v kongresové knihovně, na niž se odvolává. Mohlo by se jednat o LCCN (Library of Congress Control Number), interní systém číslování knih v kongresové knihovně, ale to má kniha přiřazeno 83121646. Buď je chyba už v knize, nebo vznikla špatnou citací zde. Ta kniha nejspíš ISBN vůbec nemá. --Postrach 08:40, 15. 12. 2006 (UTC)


Postrachu, nic nikam "několikanásobně nevkládejte". Jožka Pejskar, strana 4, tam to všechno najdete! Vypůjčte si lexikon (3. díl) v knihovně v Praze. Na chvíly se poté uklidněte a potom se pokuste opět najít něco čím by jste mě mohl "očernit". Šťastné pořízení! --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 12:57, 15. 12. 2006 (UTC)

Zkuste se prosím pro změnu podívat na heslo ISBN (případně en:ISBN) nebo přímo na stránky International ISBN Agency, jak ISBN vypadá. Zkuste se podívat i do vaší oblíbené kongresové knihovny, kde nic podobného tomu, co uvádíte jako ISBN, u téhle Pejskarovy knihy neuvádějí. Podle všech těchto zdrojů to ISBN není, ale možná najdete něco, co Vaši hypotézu o existenci ISBN podpoří. V knize samotné může být co chce, pokud informace není uváděna jinými relevantními zdroji. Taktéž přeji šťastné pořízení.
Mimochodem - po delším detektivním pátrání si myslím, že prvních 5 číslic je možná zbytek nějakého správného ISBN. Odpovídal by jiným (správným) ISBN používaným ve Švýcarsku. Otázkou jen je, kdo po cestě druhou půlku čísla zmršil (chybí tři číslice z prostředku čísla) a jestli je u IIA registrována. Chybné ISBN jsem dohledal i u jedné další Pejskarovy knihy - možná na tanhle kód ve vydavatelství moc nedbali. Pro mne to poněkud snižuje důvěru k té knize, minimálně k jejím korekturám. Zkuste si prosím příště ověřit údaje, které používáte, zvlášť pokud se objeví jejich doložené zpochybnění. Ušetříte tím ostatnínm dost času. Dík. --Postrach 14:40, 15. 12. 2006 (UTC)

Nic si neověřuji. Cituji pouze to, co je v knize zveřejněné: ISBN 3857785. Vaše názory zveřejněné nikde nejsou. Až budou, budu je rovněž citovat.

Zda-li je ISBN správné, či nikoli, není moje věc, nýbrž je to věc vydavatele. Proč nadáváte a očerňujete stále mne? Já jsem ten lexikon ani nenapsal ani nevydal! Spojte se s US Congress a napište jim to. Já to přeci nemohu nijak změnit! Proč tolik nestydaté špíny na mne?

Čemu nerozumím je následující: V minimálně v 90% všech světových publikacích a článcích o Janovi Bervidovi stojí: "ministr letectva" a "armádní generál". Já nejsem autor těchto publikací! Proč se pořád dohadujete se mnou, protože cituji něco, co někde v tisku vyšlo? Já přeci ani jinou možnost nemám. Jakým právem urážíte mne a dokonce znečišťujete mé članky v anglické wikipedii? Jenom proto, že cituji prameny zveřejněných lexikonů, kterých nejsem vůbec žádným autorem!? Nestydíte se!? Pakliže něco máte proti článku, knize, lexikonu... spojte se s autorem, vydavatelem nebo odborným lektorem dané publikace. Jak já mohu být zodpověden (jak vy tvrdíte) za chybné ISBN, když jsem v žádné redakční radě onoho lexikonu neseděl? Já se nejmenuji ani Pejskar, ani Maršík, ani Cingroš, ani Vraný atd. - autoři, kterých si ostatně vážím. Postrachu, pokud je mi známo, žádnou knihu jste doposud nenapsal. Z pochybností a urážek se ani žádná napsat nedá. --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 00:45, 16. 12. 2006 (UTC)


k ISBNEditovat

Tak znovu:

  • Neověřování si informací je ve vědě i při tvorbě encyklopedie chybný postup (příklady na požádání dodám - nejmarkantnějším budiž velký český lékař O. Uplavici, žijící ve světě odborných publikací díky špatnému ověřování informací 50 let - až do prvního důkladného ověření).
  • Správnost ISBN není věcí nakladatele, nýbrž mezinárodní normy. Tato norma určuje tvar kódu i způsob jeho přidělení.
  • Vámi zde uvedené číslo normu ISBN PROKAZATELNĚ nesplňuje.
  • Žádná cti dbalá instituce (jako je například už několikrát citovaná kongresová knihovna) číslo, které normě ISBN nevyhovuje, jako ISBN nepřijme.
  • Jsem přesvědčen (a tohle je na rozdíl od výše uvedených ověřitelných informací už skutečně můj názor), že by zjevně chybné informace neměla uvádět ani Wikipedie. Proto o tomto bodu vedu polemiku.
  • Jediné, co mi na Vašem postupu vadí je to, že prokazatrelně chybný kód vydáváte stále za platné ISBN. To, že to dříve udělal někde jinde někdo jiný je zde lhostejné - tu informaci jste sem vložil Vy. Pokud označení chyby za chybu považujete za špinavost, je to Vaše věc. Mé tvrzení o nesprávnosti toho kódu je myslím dostatečně podloženo zdroji. Kromě nesprávnosti kódu té knihy je patrná i jeho neužitečnost, protože podle něj tu knihu nikde v knihovnách či obchodech nenajdete, protože lidé, kteří s tímto kódem profesionálně pracují, jej coby chybný nepřijmou.

Když myslíte, že kód je chybný, uveďte ten správný a sdělte to nakladatelství a ne mně. Já to neopravím! Je fakt, že lexikon existuje a co v něm stojí, také. ISBN jako takové je zanebatelné a prakticky nic neříkající. Existuje statisíce publikací bez ISBN a přesto jsou. Když vám to ovšem nedá v klidu spát, sdělte to vydavatelství a žádejte nápravu.--88.73.110.142 16:57, 25. 12. 2006 (UTC)

Mě je celkem jedno, co v té knize stojí. Proto ani Pouze nechci, aby se chybný údaj objevoval zde.

A co když to vůbec žádný chybný údaj není? Mám dojem, že jste obětí svých přeludů, když Vás nezajímá, co v knize stojí. Zdeněk Herl-Stolt, Berlín.


Ad ministr:Editovat

  • Řada pramenů naopak ukazuje, že Bervida ministrem a generálem nebyl. Ty publikace, které uvádíte (skutečně máte minimálně 9 dalších, když v Pejskarovi jako ministr uveden není?) mohly vycházet z jednoho chybného zdroje. Ale to vevyřešíme. Ve zdrojích jsou obě možnosti. Proto v článku musí být také obě varianty, ne jen jedna. Zhruba ve stylu:

Podle autorů XX a YY byl ministrem letectví. V ČSR však nikdy takové ministerstvo neexistovalo a Bervida nebyl ani členem žádného z vládních kabinetů.
Podle autora zz byl armádním generálem. Není tak ale uveden ani v osbních věstnících MNO“, ve kterých byla zveřejňována všechna povyšování vojáků, a ve „Schematismu branné moci republiky Československé“, kde byl seznam všech aktivních i záložních důstojníků.


V době válečného ohrožení jsou vysocí vládní činitelé automaticky povyšováni na plukovníky nebo generály (Francie, Anglie, ČSR atd.). Jde o opatření "politicko-mocenské", není proto možno je hledat jako aktivní nebo záložní důstojníky u operačních vojenských útvarů, protože jako takový vojáci nejsou. Jsou to držitelé moci a ve svých vojenských funkcí fungují jako vůdcové národa. Hledisko vojensko-operační a politicko-mocenské nelze zaměňovat.--88.73.110.142 16:57, 25. 12. 2006 (UTC)


Připomínám, že ani já nejsem autorem výše uvedených dokumentů. A nevím, proč bych se měl stydět za jejich uvedení jako zdroje. --Postrach 12:13, 17. 12. 2006 (UTC)

Uvádějte je, jako zdroje, ale netvrďte, že prameny, které dokazují opak, jsou chybné. Zdeněk Herl-Stolt, Berlín.

Diskuse o ničemEditovat

Pozorně jsem si přečetl tuto diskuzní stránku a zjišťuji, že je opravdu o ničem. Převažuje přiblblé slovíčkaření. Chtěl bych upozornit na to, že v mé publikaci, která je v tisku, Jan Berwid-Buquoy a Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS) 2000 - 2005, označuji Ing. Jana Bervidu "ministrem civilního letectví" a "armádním generálem v záloze", tak jako to dělají desítky jiných autorů a slovíčkaření nějakého "Postracha" (Pozor! Jde o pseudonym - tato postava neexistuje!), je mi lhostejné.

Podle některých francouzských zdrojů je Bervida zmiňován též jako "generál letectva". V této souvislosti se jedná o Francouzskou vojenskou misi v Praze. Jaký společensko-politický význam tato hodnost v oblasti francouzské výzvědné služby měla, nevím. V článku "Jan Bervida" jsem tyto informace doplnil.

Rád bych tuto diskuzní stránku použil ve své již zmíněné publikaci. Jak to vypadá s autorskými právy? Potřebuji obratem tuto informaci sdělit nakladatelství. Publikace vyjde začátkem roku 2007.

Vše nejlepší v Novém roce 2007! Zdeněk Herl-Stolt, Seestraße 117, D-13353 Berlín.

Ad otázka "Jak to vypadá s autorskými právy? Potřebuji obratem tuto informaci sdělit nakladatelství." Odpověď máte na každé stránce úplně dole. Začíná slovy: "Veškerý text je dostupný za podmínek...". Čili odpověď byla k dispozici ne obratem, ale ještě dříve, než jste se zeptal. --Luděk 13:36, 25. 12. 2006 (UTC)
@automatické povyšování: Můžete prosím pro tvrzení o automatickém povyšování (konkrétně se týkající ČR) citovat nějaký nezávislý ověřitelný zdroj? Ideální by bylo uvedení (citace) patřičného zákona Československé republiky.

Protože mojí vinou vznikl zmatek (viz Luděk), za který jsem se honem rychle omluvil, musím se nyní vyjádřit nepřímo: Pan Herl-Stolt vám vzkazuje, že odpověď najdete rovněž v jeho publikaci. --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 22:09, 25. 12. 2006 (UTC)

@zdroje: Jediné, o co tvrdím s jistotou (doloženou zdroji), je to, že číslo nemající 10 nebo 13 číslic není ISBN a to, že Bervida nebyl nikdy ministrem žádné vlády ČR. O ostatním pouze tvrdím, že existují ověřitelné archivní zdroje, které jsou v rozporu s původními tvrzeními z článku.

Hloupá tahanice o slovíčko! Zdeněk Herl-Stolt, Berlín.

Např. tvrzení, že jiné než 10- či 13místné ISBN neexistuje, Vám připadá jako hloupá tahanice o slovíčko? V tom případě se musím domnívat, že hloupé je něco jiného (nebo spíš někdo jiný). Daniel Šebesta (diskuzepříspěvky) 21:22, 25. 12. 2006 (UTC)
@francouzské zdroje: Bylo by prosím možné citovat konkrétní zdroj (konkrétní dokument) a celou větu, v níž byl označen jako „Géneral de l'Air“? Při pátrání po tomto označení jsenm našel řadu "hlavních" ("géneral") představitelů mnoha vojenských i nevojenských oborů ("inspecteur général de l'Armée de l'Air" ,"Ingénieur général de l'air", "Président Directeur Général de l'Air Liquide" ). Jako označení vojenské hodnosti by to mělo být spíše "général d'armée aérienne".

--Postrach 19:28, 25. 12. 2006 (UTC)

Ne, nic takového! Stálo tam "Géneral de l'Air". Kupte si začátkem roku 2007 mojí knihu Jan Berwid-Buquoy a Český Institut Mezinárodního Setkání 2000 - 2005 a všechno se tam dočtete. Zdeněk Herl-Stolt, Berlín.

Tomu nerozumím. Tento příspěvek je ručně podepsán jako "Zdeněk Herl-Stolt", ale přidal ho sem Wikipedista:Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy. Že by se jednalo o loutku? Nebo snad jedno konto je sdíleno více uživateli? Pak by mělo být zablokováno, viz blokování veřejných účtů. --Luděk 21:24, 25. 12. 2006 (UTC)

Již jsem se vyjádřil k problematice na mé diskusní stránce. Pan Herl-Stolt žádný počítač nemá a požádal mne zda-li by se mohl k daným diskusním příspěvkům vyjádřit. Neviděl jsem v tom nic zakázaného. Pakliže je to nepřípustné, omlouvám se a beru to na vědomí. Netušil jsem, že bych s tím mohl porušit nějakou právní normu wikipedie. Problém vyvstal z neznalosti. Panu Herlovi-Stoltovi jsem sdělil, že možná bude nutné jeho stanoviska smazat. Omlouvá se tedy rovněž.

S kolegiálními pozdravy --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 21:51, 25. 12. 2006 (UTC)

Ano, děkuji za vysvětlení. Dále viz Vaše diskusní stránka. --Luděk 21:55, 25. 12. 2006 (UTC)

O.K. Sorry! --Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy 21:59, 25. 12. 2006 (UTC)

Zpět na stránku „Jan Bervida“.