Dionysio Miseroni

český výtvarník

Dionysio Miseroni (počeštěně též Dionýz Misiron, 1607, Praha29. června 1661, Praha[1]) byl český glyptik, brusič a fasér drahých kamenů, po otci původem z italského rodu Miseroniů, po matce Čech.

Dionysio Miseroni
Karel Škréta - Podobizna řezáče drahokamů Dionysia Miseroniho a jeho rodiny (1653).jpg
Narození 1607
Praha
Úmrtí 1661 (ve věku 53–54 let)
Vídeň
Povolání umělec
Děti Ferdinand Eusebius Miseroni
Rodiče Oktavián Miseroni z Lisonu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a činnostEditovat

 
Miska ve tvaru loďky, řezaný křišťál; po roce 1625, Bavorské národní muzeum Mnichov
 
Miska se smaltovanou figurkou tritona, Walters Art Museum, Baltimore
 
Dionysio Miseroni se syny Janem Oktaviánem a Ferdinandem Eusebiem, detail z rodinného portrétu od Karla Škréty, 1653
 
Unguentarium (nádobka na léčivý balzám) císaře Ferdinanda III., řezaný kolumbijský smaragd o váze 2860 karátů; 1641, Světská klenotnice Vídeň

Narodil se v Praze do rodiny zlatníka a glyptika Ottavia Miseroniho, kterého z Itálie povolal do svých služeb císař Rudolf. Vyučil se v dílně svého otce, po němž převzal správu uměleckých sbírek císaře Rudolfa II. a vedení brusičské dílny s Císařským mlýnem v Bubenči. Kromě toho byl šacmajstrem,(něm. der Schatzmeister) tedy přísežným znalcem, oceňujícím drahokamy; s drahokamy také obchodoval.

Jako správce pokladnice na Pražském hradě v roce 1648 švédskému generálu Königsmarkovi vydal klíče, ale většinu artefaktů stihl před lupiči včas ukrýt. Byl kvůli této aféře vyslýchán, ale po té, co se ukryté klenoty našly, z obvinění očištěn[2] V roce 1653 byl za své postoje a zásluhy povýšen do českého rytířského stavu. Po smrti císaře Ferdinanda III., jemuž roku 1641 zhotovil raritní smaragdovou nádobku na balzám, se z Vídně vrátil do Prahy, kde zemřel a 1. července 1661 byl pohřben v kostele sv. Marie Magdalény na Malé Straně[3], tj. v dnešní vstupní hale Českého muzea hudby. V otcově odkazu pokračoval Dionysiův druhý syn Ferdinand Eusebius Miseroni.

Skupinový portrétEditovat

Dionýsia Miseroniho jako čtyřicetiletého otce rodiny s druhou manželkou Marií Majorovou z Grosenau a dětmi zachytil Karel Škréta okolo roku 1653 na rozměrném plátně Podobizna řezáče drahokamů Dionysia Miseroniho a jeho rodiny, kde jsou kromě členů rodiny zachyceny v pozadí také těžké brusy poháněné mlýnskými koly a některá Miseroniho díla (včetně Pyramidy). Z Miseroniových kamenů provedla jeho nebo Castrucciho mozaikářská dílna Škrétův erb technikou florentské mozaiky.

DíloEditovat

Vzniklo v období pozdního manýrismu s vlivy raného baroka. Zahrnuje především luxusní nádobí pro světské stolování, řezané z horského křišťálu, z českého křišťálového skla, jaspisu či topasu, také oltáříky nebo šperky. Důležité byly konvice a věžovité vázy z broušeného horského křišťálu, s vázami je u regálu vyobrazen jeho syn Eusebio na rodinném portrétu (typ Pyramida); většina klenotů se s císařskou klenotnicí Habsburků dostala do Vídně a jsou tam vystaveny v Uměleckohistorickém muzeu. Brousil a řezal také poháry, číše a misky vykládal své nádoby českými granáty ve zlatých montážích.

  • Nádobka na balzám nebo slánka, řezaný smaragd, zlatá mmontáž, Kunsthistorisches Museum Vídeň
  • Vázy z horského křišťálu ve formě pyramidy, Kunsthistorisches Museum Vídeň
  • Křestní souprava mísy a konvice, lapis lazuli, Kunsthistorisches Museum Vídeň
  • Pár oltářních váz s tulipány, achát, jaspis a topas, ucha stříbrný filigrán, Kunsthistorisches Museum Vídeň
  • Miska na nožce s figurkou tritona, jaspis, bílý email a zlato; Walters Art Museum Baltimore
  • Přívěsky s kamejí ve zlatém rámečku

Při opravách Pražského hradu Miseroni působil také jako císařský inspektor, což byl stavební dozor, například roku 1642 při stavbě nové hradní kaple v obydlí císařovny.[4] O životě a díle Dionýsia Miseroniho se dochovaly bohaté archivní prameny, které ještě nebyly kompletně zhodnoceny.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Stanislav Urban, Řezáči drahých kamenů. Praha 1976, s. 95
  2. Stanislav Urban, Řezáči drahých kamenů. Praha 1976, s. 91.
  3. Stanislav Urban, Řezáči drahých kamenů. Praha 1976, s. 95
  4. Stanislav Urban, Řezáči drahých kamenů. Praha 1976, s. 92

LiteraturaEditovat

  • Stanislav Urban, Řezáči drahých kamenů. UPM Praha 1976, s. 90–95.
  • Eliška Fučíková, ‎Beket Bukovinská, ‎Ivan Muchka: Umění na dvoře Rudolfa II.. Odeon Praha 1991
  • Rudolf Distelberger, Manfred-Leithe-Jaspers: The Kunsthistorisches Museum in Vienna, the imperial and ecclesiastic Treasury. Vienna 1997, p. 7.
  • Dana Stehlíková, Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Libri Praha 2003, s.308–309.

Externí odkazyEditovat