Dalmatin
Dalmatin je populární psí plemeno původem z Chorvatska. Je uznané Mezinárodní kynologickou federací (FCI), která jej řadí do 6. skupiny. Číslo oficiálního standardu je 153.
| Dalmatin | |
|---|---|
 Dalmatin | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Chorvatsko |
| Tělesná charakteristika | |
| Hmotnost | cca 24–32 kg |
| Výška † | 56–61 cm |
| Barva | bílá s černými skvrnami nebo bílá s hnědými skvrnami |
| Klasifikace a standard | |
| Skupina FCI | 6 |
| Sekce FCI | 21 |
| Podsekce FCI | 998 |
| FCI | standard |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
| † výška uváděna v kohoutku | |
Původ editovat
Dalmatin patří mezi nejstarší známá plemena,[1] existující několik tisíc let – na nástěnných malbách hrobek egyptských faraonů se objevují vzhledově stejní psi, avšak s postavou chrta; je možné, že už tito psi se podíleli na vzniku plemene dalmatin.[2] Církevní kroniky ze 14. století a z roku 1719 naznačují s velkou mírou pravděpodobnosti, že dalmatin pochází z východního středomoří, pravděpodobně z Dalmácie (Chorvatsko), odkud se rozšířil po Evropě vodní cestou - britští námořníci si ho tak oblíbili, že si ho přivezli do Spojeného království. Tam se tito psi hned stali oblíbeným plemenem šlechty. V pesachové hagadě ze 14. století, která je uložena v manchesterské univerzitní knihovně Johna Rylanda, je malá ilustrace z lovecké scény, v níž dalmatin, který symbolizuje dominikány, coby představitele inkvizice, pronásleduje zajíce, symbolizujícího Židy.[3] První obrazy, představující tyto psy, jsou z dílny italských malířů 16. století, do roku 1710 lze datovat fresku s vyobrazením dalmatina v klášteře Zaostrog (Dalmácie). V díle jistého Thomase Bewicka, které bylo vydáno v roce 1792, se nalézá popis a kresba dalmatina; Bewick tohoto psa nazývá „dalmatin“ anebo „kočárový pes“.[1] První standard byl vydán v roce 1860.
Chov dalmatinů v Česku editovat
V nepatrném počtu se v Česku s dalmatinem setkáváme i v době mezi první a druhou světovou válkou. Po první světové válce byl u nás jediný chovatel dalmatinů a to továrník Manek z Jablonce nad Nisou.[4] Po druhé světové válce zde zbylo dalmatinů jen velmi málo. V roce 1946 se několik černě a hnědě tečkovaných dalmatinů objevilo ještě na výstavě v Liberci, ale již naposled. Dalších více než deset let trvalo, než se to změnilo.
To se stalo 26. dubna 1969, kdy Miloš Synek dovezl ze Záhřebu dalmatina.[4] Krátce nato přivezla Anna Šatrová dalšího psa z Anglie.[5] V roce 1970 byl pak založen první český klub, nazvaný Klub chovatelů dalmatinů a to přesto, že se v Česku nacházeli jen dva psi. Ještě téhož roku sem ale byly přivezeny další dvě hnědě tečkované feny.
Vzhled editovat
Dalmatin je středně velké až velké plemeno. Výjimečný je zbarvením srsti – je bílý s hnědými nebo černými skvrnami. Chlupy jsou krátké a tvrdé, srst hustá a lesklá. Štěňata se rodí bez skvrn, ty se na těle objevují až desátý nebo čtrnáctý den od narození. Psi s černými skvrnami mají tmavohnědé oči a psi s hnědými skvrnami mají oči jantarově zbarvené.
Povaha editovat
Dalmatin je pes přátelské a dobromyslné povahy. Díky svému temperamentu je vhodný pro aktivní lidi a svým přátelským vztahem k dětem také jako rodinný pes. Je velmi inteligentní a učenlivý. Majiteli nebo rodině je plně oddaný a loajální, nikdy by jim úmyslně neublížil. Je aktivní a mrštný. V jeho chovu se většinou upřednostňuje lovecký výcvik před klasickým, takže má dobře vyvinuté lovecké pudy a rád pronásleduje nebo stopuje zvěř.
K dětem je přátelský, ať už patří do jeho "smečky" nebo ne. Avšak majitelé musejí svého dalmatina dobře hlídat, pokud si jejich dítě hraje s nikým jiným. Dětskou hru by mohl dalmatin pochopit jako napadení a mohl by "svoje" dítě začít bránit.[6]
S ostatními zvířaty vychází dobře, ať už s drůbeží nebo koňmi. Je vhodné jej chovat ve větší smečce, pokud budeme schopni všem jejím členům poskytnout mnoho pohybu, který dalmatin potřebuje.
Častá onemocnění editovat
Dědičná hluchota — častým dědičným onemocněním je dědičná hluchota, která je vedlejším účinkem genu způsobující bílou srst. Psi, kteří mají modré oči, jsou z chovu vylučování právě proto, že nosí geny dědičné hluchoty.
Močové kameny — dalmatini jsou oproti ostatním psím plemenům náchylnější k močovým kamenům. Může to způsobovat krmení, nízký příjem vody nebo zánět močových cest.
ARDS — onemocnění dýchacího aparátů postihující psy již v nízkém věku. Touto nemocí může trpět i člověk a podobné příznaky byly jako jediné zatím zaznamenány jen u dalmatinů. 100% funkční lék zatím nebyl vynalezen a jedná se spíše jen o dohady.[7]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dalmatínsky pes na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b http://www.pejskar.cz/dalmatin-122/ [online].
- ↑ http://www.celysvet.cz/dalmatin.php [online].
- ↑ STEMBERGER, Günter. Úvod do judaistiky. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-988-1. S. 131.
- ↑ a b http://www.snoopy.mysteria.cz/dalmatini.htm [online].
- ↑ http://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/5782/dalmatin-teckovany-kamarad-4-cast/ [online].
- ↑ FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 6.. vyd. [s.l.]: Slovart, 2006. 409 s. S. 283.
- ↑ Odstavec "Častá onemocnění" je výtahem z článku na ifaua.cz - http://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/5767/dalmatin-teckovany-kamarad-3-cast/
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu dalmatin na Wikimedia Commons - Standard plemene na stránkách Českomoravské kynologické unie
