Wikipedie

Dagmar Hubená

Narozena 28. 6. 1925 v Praze, zemřela 31. 5. 1998 v Praze. Rozhlasová redaktorka, autorka literárních pásem a dramatizací, autorka umělecko-historické publikace.

Dagmar Hubená (28. června 1925 Praha - 31. května 1998 Praha) byla česká rozhlasová redaktorka, překladatelka, publicistka.[1]

PhDr. Dagmar Hubená
Narození28. června 1925
Praha
Úmrtí31. května 1998 (ve věku 72 let)
Praha
Národnostčeská
VzděláníVysoká škola politická a sociální, obor novinář
Povoláníredaktorka, publicistka a překladatelka
ZaměstnavateléČeskoslovenský a Český rozhlas Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat
 
Český rozhlas, Vinohradská ul. Praha - vchod

Narodila se 28. června 1925 v Praze. V publikaci 99 významných uměleckých osobností rozhlasu je uveden datum narození 26. říjen 1925.[2] Maturovala roku 1945 na Drtinově gymnáziu v Praze. Po ukončení Vysoké škole politické v Praze v oboru novinář (1945-1949), kde získala titul PhDr. nastoupila do Československého rozhlasu. Zde pracovala až do odchodu do důchodu.[3] Začínala ve zpravodajské směně, kde připravovala zprávy pro hlasatele. V redakci Zrcadla kultury pokračovala na pozici redaktorky a recenzentky. Recenze z umění a literatury pak psala po zbytek své kariéry. V roce 1964 vydala knihu s názvem Galerie, která je průvodcem po 48 českých galeriích a jejich sbírkách.[4] Od roku 1960 pracovala v literární redakci, kde během své pětadvacetileté kariéry připravila autorsky nebo redaktorsky stovky pořadů.[2] Zajímala se zejména o současnou a klasickou českou prózu. Věnovala se oblasti literárních pásem a četbám na pokračování. Jako překladatelka z francouzštiny a italštiny uplatňovala své překlady i v rozhlasových pořadech (M. Maeterlinck: Modrý pták, A. Lanocita: Sophia Loren).[3] Spolupracovala s kulturní rubrikou deníku Práce pod šifrou dh[5] a později psala fejetony pro Literární noviny. Externě přednášela o literatuře v rozhlase na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy.[2] Zemřela 31. května 1998 v Praze.[5]

Dílo

editovat
  • Podzim v pražských výstavních síních: Katalog. Praha: Práce 1959.
  • MAETERLINCK, Maurice. Modrý pták: hra o dvanácti obrazech. Překlad Dagmar Hubená. V Praze: Dilia, 1962. 115 l.
  • HUBENÁ, Dagmar. Galerie. První vydání. Praha: Orbis, 1964. 198 stran, 14 nečíslovaných složených listů obrazových příloh. Kultura kolem nás.
  • Den v Československu. Sborník. Praha: NPL 1964. 234 s.
  • Otto Gutfreund v Belvedéru. Praha, Práce 1965.
  • MINÁČ, Vladimír. Jako voda z hor: výbor z povídek. Překlad EIS, Zdeněk, HAJČÍK, Gustav, HUBENÁ, Dagmar. 1. vyd. v SNDK. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1966. 146 s., [24] s.
  • Vyznavač Máchova díla. Praha, Práce 1967.
  • Andělé pana Rady. Praha, Práce 1968. s.6.
  • HUBENÁ, Dagmar: Sůra: Autorský katalog. italsky. Florencie, Galleria La Soffitta 1970. 12 s.
  • LANOCITA, Arturo. Sofie Lorenová. Překlad HUBENÁ, Dagmar. Praha, Orbis. 1970. 1. vyd. 85 s.
  • Čapek, Karel. Měl jsem psa a kočku [zvukový záznam]. Úprava Dagmar Hubená. S.l.: Český rozhlas Praha, ℗1998. 1 MC. Vltava.
  • ČAPEK, Karel. Měl jsem psa a kočku [zvukový záznam]. Úprava Dagmar Hubená. Praha: Radioservis, 2009. 1 CD
  • Symfonie s úderem kotlů [zvukový záznam]. [Praha]: Radioservis, [2016], ©2016. 1 CD audio
  • KLOSTERMANN, Karel. Ze světa lesních samot [zvukový záznam]. HUBENÁ, Dagmar. [Praha]: Radioservis, [2018], ©2018. 1 audiodisk

Pořady v Československém a Českém rozhlase - výběr

editovat
  • Schůzky s literaturou
  • Stránky na dobrou noc
  • cyklus Krajina mého srdce ( 1968)
  • Skleník (1976)
  • Sága rodu Forsythů (1979)
  • Marie a zahradník (1980)
  • Ze světa lesních samot (1983)
  • Maryla (1968)
  • Zločin pátera Amara (1989)
  • Vyvolený (1991)
  • Paměti Bianky Capellové (1995)

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Dagmar Hubená - abART person. cs.isabart.org [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c JEŠUTOVÁ, Eva. 99 významných uměleckých osobnostírozhlasu. 1. vyd. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2008. 198 s. ISBN 978-80-254-1703-4. S. 52–53. 
  3. ↑ a b Hubená Dagmar. databaze.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Galerie. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b SLAVÍČEK, Lubomír. Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008): 1. svazek, A-M. 1. vyd. Praha: Academia, 2016. 970 s. ISBN 978-80-200-2094-9. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dagmar_Hubená&oldid=24014602“