DRG V 120 001

V 120 001 byla dieselová lokomotiva Německých říšských drah (DRG) s pneumatickým přenosem výkonu.

Motorová lokomotiva řady DRG V 120
(dříve V 3201)
Lokomotiva V 120 001
Lokomotiva V 120 001
VýrobceMaschinenfabrik Esslingen
Počet vyrobených kusů1
ProvozovatelDeutsche Reichsbahn
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě124 600 kg
Adhezní hmotnost54 600 kg
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu2´C 2´
Trvalý výkon883 kW
Maximální povolená rychlost80 km/h
Typ spalovacího motoruMAN Lo6 Vu 45/42
Počet válců6
Přenos výkonupneumatický
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývojEditovat

1924 zadala DRG objednávku na vývoj výkonné lokomotivy pro osobní dopravu na hlavních i vedlejších tratích. Jelikož vývoj dnes obvyklých elektrických a hydraulických přenosů výkonu byl teprve v počátcích, byl zvolen systém pneumatický, který se pro daný účel jevil jako nejvhodnější.

Lokomotiva byla ve strojírně Esslingen dokončena v roce 1927 a označena jako V 3201. Teprve po řadě zkoušek byla 30. listopadu 1929 převzata DRG a nasazena do provozu. Byla přidělena ředitelství Stuttgart a v roce 1930 přeznačena na V 120 001 (podle výkonu motoru 1.200 PS).

Ačkoliv lokomotiva splnila očekávání a prokázala své výhody v oblasti výkonu a hospodárnosti ve srovnání s parní trakcí, zůstala osamocená a jako taková byla již v roce 1933 stažena z provozu a o dva roky později sešrotována. Palivo bylo tehdy příliš drahé na to, aby se pálilo v lokomotivě. Další vývoj motorových lokomotiv v Německu pokračoval strojem V 140 001 s hydrodynamickým přenosem výkonu.

Technické údajeEditovat

Pojezd lokomotivy odpovídal parní lokomotivě pruské řady T 18, pozdější DRG řada 78. Byl tvořen rámem se třemi spřaženými dvojkolími o průměru 1600 mm a dvěma dvounápravovými podvozky s koly o průměru 850 mm. Délka přes nárazníky činila 16 330 mm.

Šestiválcový motor, původně využívaný k pohonu ponorek, spojený s dvoustupňovým kompresorem byly výrobky firmy MAN. Vzduch stlačený na 7 bar byl ve výměníku ohřátý výfukovými plyny na 350 °C pro zvýšení jeho energie. Stlačený vzduch byl přiveden do dvou válců o průměru 700 mm tak, jako pára na parní lokomotivě. Rozvod byl typu Heusinger.

Lokomotiva byla skříňového typy se stanovišti strojvedoucího na obou koncích. Na čelních stěnách se nacházely velké chladiče.

LiteraturaEditovat

  • Weisbrod, Bäzold, Obermayer: Das große Typenbuch deutscher Lokomotiven. Transpress Verlag ISBN 3-344-70751-5
  • Räntzsch,A.: Der Luftikus, Modelleisenbahner 3/1995, Pietsch+Scholten Verlag, Stuttgart

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku DRG_V_120_001 na německé Wikipedii.