DRB řada E 19
Elektrické lokomotivy řady E 19 byly nejrychlejšími lokomotivami Deutsche Reichsbahn. Dosáhly rychlosti 180 km/h a zároveň byly nejvýkonnějšími rámovými elektrickými lokomotivami na světě.
| Elektrická lokomotiva řady E 19 | |
|---|---|
.jpg) Lokomotiva E19 12 | |
| Řada (DRG) | E 19 |
| Řada (Německo) | 119 |
| Základní údaje | |
| Výrobce | AEG, Siemens, Henschel |
| Výroba v letech | 1938 |
| Počet vyrobených kusů | 4 |
| Provozovatel | DRG, DB |
| Období provozu | 1938–1978 |
| Hmotnost a rozměry | |
| Hmotnost ve službě | 110 700 kg |
| Délka přes nárazníky | 16 920 mm |
| Rozchod | 1 435 mm |
| Parametry pohonu | |
| Uspořádání pojezdu | 1'Do'1' |
| Trvalý výkon | E 19.0: 3 720 kW E 19.1: 3 460 kW |
| Maximální povolená rychlost | 180 km/h |
| Napájecí soustava | 15 kV / 16,7 Hz |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Vysvětlivky pojmů v infoboxu.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik editovat
Německé říšské dráhy - Deutsche Reichsbahn - zamýšlely v roce 1937 pořízení nových elektrických lokomotiv s maximální rychlostí 180 km/h pro trať Berlín – Halle (Saale) – Mnichov, které by zároveň byly schopné dopravovat vlaky rychlostí 60 km/h na sklonově náročné trati Frankenwaldbahn Lichtenfels - Saalfeld. Objednaly proto po dvou strojích u firmy AEG a konsorcia Siemens / Henschel. Lokomotivy AEG obdržely označení E 19 01 a 02, lokomotivy Siemens/Henschel E 19 11 a 12. Obě provedení vycházela z osvědčené řady E 18. Na první pohled se odlišovaly jiným uspořádáním oken a větracích otvorů.
Pohon dutým hřídelem - tzv. Federtopfantrieb - byl zesílen a výkon lokomotivy byl oproti řadě E 18 zvýšen. Hodinový výkon byl 4000 kW (E 19.0), resp. 4080 kW (E 19.1), trvalý 3720 kW (E 19.0), resp. 3460 kW (E 19.1). Lokomotivy Siemens-Henschel byly navíc vybaveny brzdovým odporníkem, takže mohly brzdit dynamicky nezávisle na trakčním vedení.
E 19 01 byla představena veřejnosti v roce 1938 v červeném nátěru. Všechny čtyři stroje byly po rozsáhlých zkouškách nasazeny na přelomu let 1939/1940 do provozu. Vlivem vypuknutí války výroba dalších lokomotiv nepokračovala. Lokomotivy E 19 byly koncipovány pro rychlostní zkoušky až do rychlosti 225 km/h, které se však nikdy neuskutečnily.
Deutsche Bundesbahn editovat
Všechny čtyři lokomotivy převzaly Německé spolkové dráhy (DB). Jejich maximální rychlost omezily na 140 km/h a lak byl změněn na zelený. Lokomotivy byly přiděleny depu Norimberk a nasazovány na trasách Norimberk - Frankenwald - Probstzella (NDR) a Norimberk - Řezno. Přechodně byly lokomotivy umístěny i v Hagenu. Lokomotivy jezdily až do 70. let. První byla odstavena z provozu v roce 1975, poslední - 119 002 - 26. ledna 1978.
Další osudy editovat
Do dnešních dnů se zachovaly dva stroje - E 19 01 v červeném nátěru stojí v Německém technickém muzeu v Berlíně a E 19 12 taktéž v červeném nátěru v Dopravním muzeu v Norimberku. Tato lokomotiva byla ke 150. výročí železnic v Německu obnovena a opatřena tmavomodrým nátěrem. Lokomotivy 119 002 a 011 byly v Mnichově sešrotovány.
-
E 19 12 v modrém -
E 19 01 v červeném -
Konec 119 002
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku DRB-Baureihe_E_19 na německé Wikipedii.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu DRB řada E 19 na Wikimedia Commons - Galerie řady E 19
