Otevřít hlavní menu

Není možné určit přesný moment, kdy vzniklo právo, ale můžeme se pokusit popsat způsob, jakým se vyvíjelo až do současné podoby, a dokonce i odhadnout, jak by mohlo vypadat v blízké budoucnosti. Již v prvních lidských společenstvích se objevovala určitá pravidla chování, kterými se lidé řídili. Původně to byla pravidla nepsaná (tzv. právo zvykové) předávaná ústní tradicí. S vývojem písma se pak začala tato pravidla zapisovat do podob prvních zákoníků a vzniklo tak právo normativní.

Formy normativního právaEditovat

  • Soudcovské právo
Pramenem soudcovského práva je soudní precedens, čili předchozí soudní rozhodnutí v podobném případě. Tento typ práva se nejvíce používal v anglosaské oblasti.
  • Kodexové právo
Kodexové, neboli kontinentální právo je založené na římském právu a používá se zejména v kontinentální Evropě. Právní normy jsou zde sepsány v zákonících - kodexech.

Historický vývoj právaEditovat

Společenská změna, která nastala před zhruba 10000 lety (neolitická revoluce), přinesla s sebou nové i změny jako je soukromé vlastnictví, peníze či písmo.

OrientEditovat

MezopotámieEditovat

Nejstarší zákony sepsali pravděpodobně Sumeřané v Mezopotámii kolem 24. – 22. st. př.n.l.. První dochovaný zákoník ale vytvořil babylonský král Chammurapi v 18. st. př.n.l.. Tento kodex byl vytesaný do kamenné desky a vystavený na veřejném místě. V 282 článcích shrnul tehdejší občanské, trestní i obchodní právo a byl postaven na principu msty (oko za oko, zub za zub).

AthényEditovat

Athény byly první demokracií v historii. Nejstarší dochované zákony sepsal na základě obyčejového práva archón Drakón v 7. st. př.n.l.. Tyto zákony byly velmi kruté (většina zločinů se trestala smrtí). O století později vydal archón Solón první řeckou ústavu, kde umožnil všem občanům podílet se na soudní moci a obyvatelstvo bylo rozděleno podle velikosti majetku do čtyř tříd. Největšího rozkvětu se však athénská demokracie dočkala za Perikla.

ŘímEditovat

Vzniku klasického římského práva předcházelo několik událostí. Snad nejdůležitější z nich byl ale přechod k občanské společnosti za Servia Tullia, jenž rozdělil obyvatele Říma do šesti tříd podle majetku (nikoliv podle rodu).

Římské právoEditovat

Téměř celé římské právo vychází ze Zákona dvanácti desek (Lex duodecim tabularum) z roku 451 př.n.l.

Principy římského právaEditovat

  • Co není zakázáno, je povoleno
  • Tvrdý zákon, ale zákon (Dura lex, sed lex)
  • Presumpce neviny
  • Nepřípustnost retroaktivity práva
  • Při pochybnostech se rozhoduje ve prospěch obžalovaného
  • Princip určování rodičovství (Matka jistá, otec nejistý – Mater semper certa est, pater incertus)

StředověkEditovat

Corpus iuris civilisEditovat

Čtyřdílný občanský zákoník, který nechal v 6. st. sestavit byzantský císař Justinián I. podle římského práva. Tento zákoník zaručil neomezenou světskou i duchovní moc císaře a platil ještě několik staletí.

Zákon sudnyj ljudemEditovat

Nejstarší slovanský zákoník, který pro Velkou Moravu vytvořili Konstantin a Metoděj v 9. st. jako překlad východo-římského zákoníku.

Statuta KonrádovaEditovat

První psaný zákoník v českých zemích, který napsal ve 12. st. kníže Konrád II. Ota.

Hnězdenská dekreta Břetislava I.Editovat

Jedna z prvních českých právních památek, kterou v roce 1039 vyhlásil český kníže Břetislav I..

Magna charta libertatumEditovat

Magna charta libertatum, neboli Velká listina práv a svobod, je anglický právní dokument z roku 1215. Omezovala pravomoci panovníka a vyjmenovávala některá práva poddaných.

NovověkEditovat

OsvícenstvíEditovat

V 18. a 19. st. se začaly objevovat právní normy svou podobou velmi blízké těm současným. Za zmínku stojí např. Tereziánský a josefínský trestní kodex, tereziánský kodex soukromého práva a Všeobecný zákoník občanský z roku 1811.

Code civilEditovat

Občanský zákoník vypracovaný v roce 1804 za císaře Napoleona I., jenž se stal vzorem pro další evropské země.

Vědecká pracoviště zabývající se právní historiíEditovat

V České republice se právní historie vyučuje na všech čtyřech právnických fakultách (Praha, Brno, Plzeň, Olomouc). Specializovaným pracovištěm je Ústav právních dějin Právnické fakulty Univerzity Karlovy, v posledních letech však vůdčí roli na poli české právní historie přebírá Katedra dějin státu a práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.[1] V Brně působí také Evropská společnost pro právní dějiny (The European Society for History of Law). Mezi právněhistorická periodika náleží Právněhistorické studie a Journal on European History of Law.

Z celoevropského hlediska má na poli právní historie zásadní postavení Max-Planck-Institut für europäische Rechtsgeschichte ve Frankfurtu nad Mohanem.

Právněhistorická kniha rokuEditovat

Od roku 2018 hodnotí odborná porota Evropské společnosti pro právní dějiny, z.s. (The European Society for History of Law) knihy z oblasti českých a slovenských právních dějin, obecných právních dějin a římského práva, které byly vydány v předcházejícím roce. Ocenění "Právněhistorická kniha roku 2017" bylo uděleno Ivaně Bláhové z Ústavu právních dějin Právnické fakulty Univerzity Karlovy za monografii "Rekodifikace trestního práva procesního v letech 1948-1950".[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VOJÁČEK, L. Právní historie na brněnské právnické fakultě na přelomu milénií. In Tradice, současnost a perspektivy české a slovenské právní vědy a výuky práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 39-46.
  2. http://www.historyoflaw.eu/czech/pravnehistoricka_kniha_roku_2017.html

Literatura k právní historiiEditovat

  • Malý, Karel a kol.: Dějiny českého a československého práva. Praha: Leges, 2010. 640 s. ISBN 978-80-87212-39-4. S. 25.
  • Vojáček, Ladislav – Tauchen, Jaromír – Schelle, Karel: Nástin právních dějin. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2011. 322 s. ISBN 978-80-210-5462-2.
  • Vojáček, Ladislav – Vlček, Eduard – Schelle, Karel – Tauchen, Jaromír: Evropské právní dějiny. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 253 s. Právo. ISBN 978-80-210-5087-7.
  • Schelle, Karel – Tauchen, Jaromír (eds.), Encyklopedie českých právních dějin. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, vydáváno od roku 2015.

Související článkyEditovat