Karel Kadlec (právník)

český historik, právník, překladatel a vysokoškolský pedagog

Karel Kadlec, pseudonym Bohdan Přehořovský[1] (11. ledna 1865 Přehořov čp. 27[2]3. prosince 1928 Praha[3]), byl český právník, historik, slavista a překladatel, profesor slovanského práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Byl také generálním tajemníkem Akademie věd a umění i řádný člen několika světových akademií.

prof. JUDr. Karel Kadlec
Karel Kadlec2.png
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1926 – 1927
PředchůdceJiří Hoetzel
NástupceVilibald Mildschuh

Narození11. ledna 1865
Přehořov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. prosince 1928 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
NárodnostČeši
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesehistorik práva, pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Absolvoval gymnázia v Českých Budějovicích a v Praze, kde už tehdy překládal ze slovanských jazyků. Poté vystudoval pražskou právnickou fakultu a po kratší době, kdy působil jako advokátní koncipient, se stal pro roky 1891–1906 tajemníkem Národního divadla. V tomto období se zabýval především autorským právem, ale už začal inklinovat i k historickým tématům. Roku 1899 se habilitoval na základě práce o rodinném nedílu, dle jihoslovanského pojmu „zádruha“, v oboru dějin slovanského práva. Seminář, který vedl, byl zakrátko celoevropsky uznávaný, a v roce 1905 došlo k jeho jmenování mimořádným a roku 1909 řádným profesorem.[4] Po Bohuslavu Riegrovi tak převzal stolici rakouských říšských dějin, která se po vzniku Československé republiky změnila na dějiny práva ve střední Evropě.[5] Zájmy nového státu hájil jako přísedící u československo-maďarského rozhodčího soudu, byl také postupně členem mnoha domácích i zahraničních učených společností a akademií a v letech 1911 a 1927 zastával funkci děkana Právnické fakulty UK.[4] Jan Kapras o něm prohlásil, že byl „v malých poměrech našich veliká postava“.[5]

DíloEditovat

 
Pamětní deska v Přehořově čp. 12

Stěžejním tématem jeho prací je historie a vývoj práva zejména u slovanských národů, zabýval se ale i otázkami rumunského nebo uherského práva. Zkoumal jak právní dějiny jednotlivých národů samostatně, tak se je především později snažil integrovat v jednotném pojetí slovanského práva. Nejvíce pozornosti věnoval právu jihoslovanskému. V oboru dějiny práva Slovanů významně přispěl do Ottova slovníku naučného (např. rozsáhlá hesla o dějinách ruského práva nebo o ústavních dějinách Uher). Kolem 1910 se stal hlavním redaktorem příprav nové, patnáctisvazkové encyklopedie chystané Ottovým nakladatelstvím jako nástupce Ottova slovníku naučného. Práce po několika letech skončily kvůli vypuknutí první světové války a smrti Jana Otty roku 1916[6].

Dále redigoval Sborník věd právních a státních a až do posledních chvil usilovně pracoval na velkém slovníku slovanského práva, vydání jeho prvního dílu se však již nedožil.[5] Byl také spoluautorem návrhu ústavy českého státu z roku 1917, jejíž premisou bylo zůstat součástí federalizované habsburské monarchie.[4]

Samostatné monografie
  • Družstva království Českého zemského a národního divadla (1896)
  • Rodinný nedíl čili zádruha v právu slovanském (1898)
  • O poddanství a robotě v zemích českých (1899)
  • Agrární právo v Bosně a Hercegovině (1903)
  • Z ústavního vývoje habsburského mocnářství (1912)
  • Valaši a valašské právo v zemích slovanských a uherských (1916)
  • Jugoslávia. O bojích jižních Slovanů za státní samostatnost (1919)
  • Maďaři a Československá republika (1919)
  • Podkarpatská Rus (1920)
  • Dějiny veřejného práva ve střední Evropě (1920, 1921, 1923, 1928)
  • Německo-české názvosloví úřední a právnické (spolu s K. Hellerem, 1923–1925)
  • Přehled ústavních dějin Moravy (1926)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Autority – Katalogizační lístek jk01052436 [online]. Severočeská vědecká knihovna [cit. 2011-04-15]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. Farnost Soběslav. Matriční zápis o narození a křtu [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2011-04-15]. Dostupné online. 
  3. Matrika zemřelých u sv. Ludmily na Vinohradech, sign. VIN Z8, s. 261 [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2020-07-11]. Dostupné online. 
  4. a b c BOHÁČEK, Jan. Karel Kadlec (1865–1928). Akademický bulletin. 2005, čís. 1. Dostupné online. 
  5. a b c KINDL, Vladimír. Karel Kadlec. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 25–28.
  6. WINTERS, Stanley B. Sto let českého encyklopedismu (1860-1959) : od F.L. Riegera a Jana Otty k T.G. Masarykovi a Bohumilu Němcovi. Časopis Matice moravské. 2002, roč. 121, čís. 2, s. 339–400. 

Externí odkazyEditovat