Cynewulf Wessexský

král Wessexu
(přesměrováno z Cynewulf z Wessexu)

Cynewulf (což zhruba znamená „Spřízněný vlk“), též Cyneuulf nebo Kynewulf (narozen ?, † 786), byl anglosaský král Wessexu od roku 757 až do své smrti v roce 786.[1] Stejně jako jeho předchůdci, kteří nastoupili po králi Ineovi, nepatří zřejmě Cynewulf k pokrevní královské linii rodu Cerdikovců a jeho původ je nejasný. Stal se králem po sesazení krále Sigeberhta.[pozn. 1]

Cynewulf
král Wessexu
Doba vlády 757786
Úplné jméno Cynewulf z Wessexu
Narození ?
Wessex
Úmrtí 786
Wiltshire
Pohřben Winchesterská katedrála
Předchůdce Sigeberht
Nástupce Beorhtric
Potomci nedoloženo
Otec nedoloženo
Matka nedoloženo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a uchopení mociEditovat

Král Cynewulf měl údajně pocházet z královské krve Wessexu a měl být přímým mužským potomkem krále Cerdika, ale tato tvrzení byla zřejmě účelová a měla sloužit k legitimizaci jeho nároku na královskou korunu. Patří do skupiny pěti západosaských[pozn. 2] králů z období mezi lety 726 a 802 (Æthelheard, Cuthred, Sigeberht, Cynewulf a Beorhtric), jejichž původ je vnímán skepticky.[2]

Předchozího krále Sigeberhta přiměla královská rada witenagemot k abdikaci.[3] Radu vedl Cynewulf, který se stal novým králem Wessexu.[4] Je možné, že se to vše dělo z popudu mercijského krále Æthelbalda.

VládaEditovat

Zdá se, že král Cynewulf se mohl dostat k moci díky přispění mercijského krále a že král Æthelbald byl schopen uplatňovat určitou míru nadvlády nad wessexským královstvím během období vnitřních zmatků ve Wessexu, protože v roce 757 mohl přidělit půdu v současném hrabství Wiltshire (nominálně v království Wessex) opatovi malmesburského opatství. Jedním ze svědků této darovací listiny byl král Cynewulf.[5] Oblast současného hrabství Wiltshire byla sporným územím na pomezí mezi královstvími Mercií a Wessexem. Podle jiného výkladu této listiny to byl návrat „okupovaných“ území Mercii na jedné straně a uznání Cynewulfa za legitimního krále Wessexu králem Æthelbaldem na straně druhé. Král Æthelbald byl však ještě téhož roku (757) zavražděn svým osobním strážcem a Mercie se na krátkou dobu propadla do chaosu, během něhož spolu bojovali soupeřící uchazeči o trůn. Toho využil král Cynewulf k získání úplné nezávislosti na Mercii.[2] Mimo jiné kolem roku 758 získal kontrolu nad opatstvím Cookham a znovu nad částmi současného hrabství Berkshire.[6] Podařilo se mu také anektovat království Hwicce v oblasti severně od řeky Avon za severozápadní hranicí Wessexu, do té doby závislé na Mercii.[7] S novým mercijským králem Offou (757–796) měl ale zpočátku dobré vztahy.

Král Cynewulf podporoval církev. Věnoval majetky klášterům v současných hrabstvích Somerset, Dorset a Wiltshire, ale existuje také příklad toho, že si majetky nárokované církví ponechal pro sebe. Vedl několik válek proti keltobritskému Cornwallu a alespoň jeden pozemkový dar církvi měl tato tažení podpořit modlitbami mnichů. Korespondoval s mohučským biskupem Lullusem (754786), který pocházel z Wessexu.[2] Podpořil váznoucí rozvoj přístavu a obchodního města Hamwic (Southampton) a pravděpodobně tam nechal razit mince.[8]

 
Vražda krále Cynewulfa, zobrazená v ilustrované historii Anglie

V roce 772 se král Cynewulf zúčastnil v Sussexu setkání králů Mercie a Kentu, Offy a Ecgberhta II., se sussexskými šlechtici poraženými Offou. Král Offa mohl nakládat s nemovitostmi v Sussexu dle vlastního uvážení. Bývalí králové Oswald (po † 772), Osmund (758/765 – po 772), Ælfwald (765 – po 780) a Oslac (765 – po 780) v listině,[9], kterou jako svědci podepsali, mají pouze titul vévoda (dux) nebo hrabě (ealdorman).[10] Důvodem setkání bylo pravděpodobně určit osud Sussexu jako provincie ovládané Mercií.[2] Cynewulfova listina z roku 778[11] je jedním z nejranějších svědectví o převodu půdy, jehož příjemcem není církev, ale laik, v tomto případě jeho comes (družiník) a minister (služebník, pomocník) Bica.[12]

V roce 779 došlo mezi králi Offou a Cynewulfem k bitvě u Bænesingtunu (Benson v současném hrabství Oxfordshire). Wessex byl poražen a následně ztratil Cookham (Berkshire), oblasti severovýchodního pohraničí[2] a všechna území, která předtím na úkor Mercie uchvátil král Cynewulf. Wessex patrně ztratil i Londýn. V roce 781 musel Wessex v důsledku brentfordského synodu[7] postoupit Mercii klášter v Bathu a oblasti po obou březích řeky Avon. Přes tyto územní ztráty se zdá, že Cynewulf vládl ve své mírně zmenšené říši jako zcela nezávislý král, a chybí důkaz, že by se král Cynewulf stal Offovým vazalem (tak jako později se jím stal jeho nástupce Beorhtric). Vzdor všem těmto konfliktům se králové Cynewulf a Offa roku 786 společně zúčastnili synodu v Canterbury se zástupci papeže Hadriána I.

Sigeberhtův bratr ætheling Cyneheard byl také vyhnancem, ale v roce 786 se vrátil a zaútočil v Merentunu[13][pozn. 3] na krále Cynewulfa s cílem svrhnout ho a převzít moc sám. Oba v tomto boji padli. Anglosaská kronika ve svém epickém vyprávění patrně aplikuje tradiční příběh a není v podrobnostech přesná.

Král Cynewulf byl pochován ve Winchesteru a jeho nástupcem se stal Beorhtric.[2]

PoznámkyEditovat

  1. Data, osobní vazby a události z období raných králů Wessexu až po krále Egberta jsou nejisté a mnohdy předmětem diskuze mezi historiky.
  2. V článku používané termíny západosaský a wessexský jsou synonyma.
  3. Není známo, kterého z mnoha míst jménem Merton se to týká (snad Marton v Graftonu ve Wiltshire).

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Cynewulf of Wessex na anglické Wikipedii a Cynewulf von Wessex na německé Wikipedii.

  1. Simon Keynes: Kings of the West Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-6312-2492-1, s. 511–514.
  2. a b c d e f EDWARDS, Heather. Oxford Dictionary of National Biography. Cynewulf (d. 786). [s.l.]: Oxford University Press, 2004. Dostupné online. DOI:10.1093/ref:odnb/6990. (anglicky) 
  3. The Anglo-Saxon Chronicle, trans. & ed. Michael James Swanton (New York: Routledge, 1998), s. 46
  4. Mike Ashley, The Mammoth Book of British Kings and Queens (New York: Carroll & Graf, 1999), s. 311
  5. Charta S96
  6. Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, ISBN 978-0-415-16639-3, s. 113.
  7. a b Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain), Continuum, 1995, ISBN 978-0-718-51856-1, s. 62–63.
  8. Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, ISBN 978-0-415-16639-3, s. 141.
  9. Charta S108
  10. Simon Keynes: Kings of the South Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-6312-2492-1, s. 509–510.
  11. Charta S264
  12. Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain), Continuum, 1995, ISBN 978-0-718-51856-1, s. 245–246.
  13. The Anglo-Saxon Chronicles. Redakce Swanton Michael. London, UK: Phoenix, 2000. ISBN 978-1-84212-003-3. S. 47 n. 12. (anglicky) 

Primární prameny:Editovat


Použitá literaturaEditovat

Král Wessexu
Předchůdce:
Sigeberht
757786
Cynewulf Wessexský
Nástupce:
Beorhtric