Wikipedie

Cygnus NG-12

Cygnus NG-12 (lat. „labuť“) byl let americké nákladní kosmické lodi řady Cygnus (Enhanced). Společnost Northrop Grumman loď vyrobila a vypustila podle smlouvy s agenturou NASA v rámci programu Commercial Resupply Services, jehož účelem je zásobování Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), a to jako první let podle smlouvy pro druhou etapu programu, označovanou CRS-2. Loď odstartovala do vesmíru 2. listopadu 2019, na ISS dovezla 3,7 tuny nákladu a zanikla 17. března 2020.

Cygnus NG-12
Údaje o lodi
COSPAR2019-071A
VýrobceNorthrop Grumman
ProvozovatelNorthrop Grumman
Údaje o letu
Datum startu2. listopadu 2019, 13:59:47 UTC
KosmodromStředoatlantský regionální kosmodrom (MARS)
Vzletová rampa0A
Nosná raketaAntares 230+
Délka letu136 dní, 9 hodin, 18 minut
Datum přistání17. března 2020, 23:17 UTC (zánik)
Místo přistáníTichý oceán (zbytky, které neshořely v atmosféře)
Spojení se stanicí
Spojení se stanicí4. listopadu 2019, 11:21 UTC, port Unity nadir
Délka spojení87 dní, 23 hodin, 54 minut
Odlet ze stanice31. ledna 2020, 11:15 UTC
Navigace
Předchozí
Cygnus NG-11
Následující
Cygnus NG-13

Loď Cygnus editovat

Související informace naleznete také v článku Cygnus (kosmická loď).
 
NG-12 před zachycením.

Pro lety s nákladem k ISS jsou od roku 2015 využívány lodi Cygnus s označením Enhanced (vylepšené). Jejich délka dosahuje 6,39 metru a vnější průměr 3,07 metru. Hermetizovaný modul o objemu 27 m³ pojme až 3 700 kg nákladu.

Na spodku lodi (ve směru letu při startu) jsou umístěny dva solární panely vyrobené technologií Ultraflex,[1] které se po startu rozevřou jako vějíř.

Na horní části je umístěn kotvicí mechanismus CBM (Common Berthing Mechanism) pro hermetické připojení k stanici a umožnění přístupu její posádky do vnitřku lodi. Lodi Cygnus se k ISS nepřipojují automaticky jako lodi Progress, Dragon 2 a dříve také ATV, ale pomocí robotické ruky Canadarm2. Cygnus se ke stanici přiblíží na zhruba 10 metrů, posádka ho zevnitř stanice pomocí robotické ruky zachytí, domanévruje ke spojovacímu portu a připojí.

Náklad editovat

Cygnus NG-12 dovezl na ISS náklad o celkové hmotnosti 3 705 kg, z toho 119 kg mimo hermetizovaný modul (mechanismus NanoRack pro vypouštění cubesatů naplněný sedmi studentskými minisatelity.[2] Nejvíce – 1 983 kg – bylo zařízení a materiálů pro vědecké experimenty včetně dalších 8 cubesatů.[3] Na palubě byly také zásoby pro posádku (680 kg), provozní technické vybavení stanice (756 kg), počítačové prostředky (17 kg), vybavení pro výstupy do kosmu (107 kg).[4][5]

Loď vynesla na ISS např. komponenty potřebné pro prodloužení provozní životnosti alfa magnetického spektrometru (AMS-02), což je zařízení na vnější straně stanice pátrající po důkazech existence temné hmoty. Výstupy do volného prostoru kvůli jejich instalaci na zařízení byly naplánovány na konec roku 2019.

Dovezeno bylo zařízení ANALOG-1 umožňující posádce stanice ovládat po určené dráze vozítko na Zemi zaměřené na výběr, sběr a ukládání geologických vzorků pomocí víceúčelového robotického ramene. Test přispěl k přípravě na plnění podobných úkolů při budoucích misích k Měsíci, Marsu a dalším tělesům.

Za stejným účelem byla dovezena také vesta AstroRad na ochranu specifických orgánů a tkání lidského těla před zářením. Její nošení v běžném provozu umožňuje získávat poznatky pro další vývoj tohoto vybavení potřebného pro mise mimo nízké oběžné dráhy, na kterých před zářením přestává chránit magnetické pole Země.[6]

Speciálně navržená pečicí trouba Zero-G Oven pro zkoumání přenosu tepla a procesu pečení potravin v mikrogravitaci pak umožnila získat zkušenosti ohledně možností přípravy čerstvě upečeného jídla na budoucích dlouhodobých kosmických misí mimo nízkou oběžnou dráhu země. Posádka k tomu používala s troubou dovezené těsto na koláčky.[7]

 
Alan Bean

Čestné pojmenování – Alan Bean editovat

Tradiční pojmenování lodi Cygnus po některé z osobností, které v minulosti významně přispěly k rozvoji kosmonautiky, tentokrát připadlo Alanu Beanovi, americkému astronautovi, 4. člověku na Měsíci, účastníkovi letů Apollo 12 a Skylab 3, který zemřel v květnu 2018.

Průběh mise editovat

Loď odstartovala z kosmodromu MARS (Středoatlantský regionální kosmodrom) 2. listopadu 2019 v 13:59:47 UTC.[8] K ISS byla připojena pomocí robotické ruky Canadarm2, kterou tentokrát obsluhovala astronautka Jessica Meirová. K zachycení ve vzdálenosti asi 12 metrů došlo 4. listopadu 2021 v 09:10 UTC[6] a k připojení k portu Unity nadir v 11:21 UTC.[9]

Loď NG-12 byla od stanice odpojena po 88 dnech, 31. ledna 2020 kolem 11:15 UTC[10] a po přesunu do zhruba desetimetrové vzdálenosti ve 14:36 UTC uvolněna z uchycení robotickou rukou Canadarm2.[11] Poté se již vlastními silami vzdálila od stanice a v následujících hodinách vysadila na oběžné dráhy celkem 7 cubesatů uchycených v zařízení NanoRack na své vnější straně.

Cygnus měl poté zůstat na oběžné dráze do konce února kvůli testování zařízení společnosti Lynk z Virginie, která pracuje na technologii pro družice umožňující přímou komunikaci s mobilními telefony. Stav lodi po čtyřech měsících ve vesmíru umožnil prodloužit původně plánovaný program testování až o měsíc,[12] a tak NG-12 provedla brzdící manévr 17. března 2020 kolem 23:00 UTC a poté zanikla ve vysokých vrstvách atmosféry – poslední telemetrický signál byl zachycen v 23:17 UTC.[13]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ ultraflex solar array: Topics by Science.gov. www.science.gov [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ BLACK, Patrick. Seven Student-Made CubeSats Set To Fly Aboard Antares. NASA [online]. 2019-10-31 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report. www.planet4589.org [online]. 17. listopadu 2019 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Overview: CRS-12 Mission [online]. NASA, říjen 2019 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ JOHNSON, Michael. Radiation Protection, Rover Control, and More Headed to Space Station. NASA [online]. 2019-10-16 [cit. 2021-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-21. 
  6. ↑ a b CLARK, Stephen. Space station receives spacewalking gear, new baking oven – Spaceflight Now [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Cookies in space: Oven sent to ISS for baking experiments. BBC News. 2019-11-02. Dostupné online [cit. 2021-10-20]. (anglicky) 
  8. ↑ GEBHARDT, Chris. Cygnus NG-12 arrives at ISS with increased science capability [online]. 2019-11-04 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Cygnus Resupply Ship Attached to Unity for Cargo Operations – Space Station. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report [online]. 775. vyd. 17. února 2020 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ U.S. Cygnus Space Freighter Departs Station After 88 Days – Space Station. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Cygnus mission extended for tests of communications payload. SpaceNews [online]. 2020-03-04 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report [online]. 777. vyd. 17. dubna 2020 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cygnus_NG-12&oldid=23510093“