Otevřít hlavní menu

Chval ze Rzavé, držitel statků na jihozápadní Moravě, za vlády krále Václava IV. purkrabí na Vyšehradě a lenní vlastník hradu Kostelec nad Sázavou. Jeho chotí byla Eulálie. Z dětí je znám syn Jan.

Chval ze Rzavé
Narození 14. století
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Chval ze Rzavé na Táborsku se psal po tvrzi stávající ve vsi (na polní trati zvané „na zámku"). V roce 1352 je společně s Vlčkem z Dobronic uváděn při prodeji Sedlčan Chvalův bratr Rynhart ze Rzavého. Roku 1373 zakoupil s bratry Předvojem z Vražného a Rynhartem Novou Ves / Neudorf u Starého Hobzí. Chval vlastnil také vsi Čermákovice (zaniklá ves) a Modletice. V roce 1375 markrabě Jan prohlásil Novou Ves za léno, které Předvojovi přidělil. Chval, oblíbenec krále Václava IV., měl z jeho pokynu v roce 1381 drancovat majetky Jana z Michalovic, zastánce arcibiskupa Jana z Jenštejna. Na oplátku mu přední čeští páni: Jan z Michalovic, Jindřich III. z Rožmberka, Petr z Vartenberka a Kosti a Heřman a Beneš z Choustníka pohrozili smrtí.

V roce 1384 je Chval připomínán jako purkrabí na Vyšehradě a kolem roku 1385 obdržel od krále Václava IV. dědičně manský hrad Kostelec nad Sázavou. Bratra Předvoje z Vrážného král Václav obdaroval polovicí poplužního dvora v Kozojedech, tu pak odkoupil s platy v Tuněchodech a Slatiňanech Mikeš z Čankovic. V prosinci roku 1386 se Chval ze Rzavé zúčastnil v Praze zasedání zemského soudu království českého, v jehož čele zasedal markrabě Jošt.[1] Roku 1386 prodal se souhlasem markraběte Jošta Heřmanovi z Hradce vsi Čermákovice a Modletice. V roce 1390 byl už mrtev a v roce 1408 je připomínána vdova Eulogie (Eulalie) z Netvořic.[2]

V roce 1390 obdaroval markrabě Jošt za Chvalovy služby jeho osiřelého syna Jana Stonařovem. Jan držel Stonařov krátce, jelikož jeho poručníci Markvart z Pořešína a Oldřich z Maříže (bratři Oldřich a Ješek na tvrzi) Stonařov obratem prodali Vojkovi z Ústrašína a jeho bratrům Janovi z Hodic (též se psal po Ústrašíně) a Marešovi z Ústrašína. Jan byl již v roce 1395 mrtev a odumřelé kostelecké zboží obdržel Ješek, probošt královské kaple u Všech svatých v Praze. Od Chvala a Jana ze Rzavé pocházel rod Lapáčků ze Rzavé, předků malíře Jana Zrzavého.[3]

My, Zerzawy, (ze Rzavého) jsme potomky prastarého českomoravského rodu rytířského, který, jak je písemně doloženo, sehrál významnou roli ve 14. století v jihozápadní Moravě, ve středních Čechách a ve zlaté Praze na Vyšehradě. Chval ze Rzavého jako „králův milec” českého krále Václava IV...Můj 10. předek Jan Lapáček ze Rzawy, narozen r. 1569 v Dobronicích jihozápadně od Tábora, zemřel v r. 1634 v Krakově. Uprchl v náboženských zmatcích třicetileté války v r. 1622 se svou rodinou do Polska (Krakov, Sendomierz atd.). Teprve po válce se vrátil jeho syn Jan a vnuk Martin přes Veletov nad/Labem, přes faru Konárovice zpět do Čech a odtud jeli se zastávkami do Krucemburku. Náš rod se nazýval od počátku 14. století podle vsi a rezavé barvy tvrze Rzawy u Tábora.

—Profesor Hermann Zerzawy z Vídně[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530. In: Vlastivědný sborník Vysočiny, Jihlava 2015
  2. Roman Cikhart: Chotovsko v době předhusitské, Příspěvky rodo- a místopisné. Jihočeský sborník historický ročník I. (1928)
  3. Rodokmen Zrzavých v 21. století - 2. díl
  4. Rodokmen Zrzavých v 21. století - 1. díl