Chu Š’

čínský politik, diplomat, filozof a spisovatel

Chu Š’ (17. prosince 1891, Šanghaj24. února 1962, Nová Tchaj-pej) byl čínský politik, diplomat, filozof a spisovatel. Byl šiřitelem liberalismu a pragmatismu v Číně. Na začátku 20. let prosadil v Číně užívání hovorové čínštiny (paj-chua) v psaném projevu.[1]

Chu Š’
Hu Shih 1960 color.jpg
Rodné jméno胡嗣穈
Narození17. prosince 1891
Šanghaj
Úmrtí24. února 1962 (ve věku 70 let)
Tchaj-pej
Místo pohřbeníHu Shih Park
Alma materNational University
Kolumbijská univerzita
Cornellova univerzita
Teachers College
Povolánídiplomat, profesor, novinář, vysokoškolský učitel, politik, spisovatel a filozof
ZaměstnavateléPekingská univerzita
Katolická univerzita Fu Jen
Oceněníčestný doktor Hongkongské univerzity (1935)
čestný doktor Univerzity Jižní Kalifornie (1936)
čestný doktor Harvardovy univerzity (1936)
čestný doktor Kolumbijské univerzity (1939)
honorary doctor of the University of Chicago (1939)
… více na Wikidatech
Politická stranaKuomintang
DětiHu Sidu
RodičeHu Chuan
Funkceprezident (Mezinárodní PEN klub; 1941–1946)
member of the National Assembly of the Republic of China
člen Národní politické rady
ambassador of the Republic of China to the United States
PodpisChu Š’ – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Již v mládí se naučil anglicky a roku 1910 odešel studovat do Spojených států. Vystudoval filozofii na Cornellově (1914) a Kolumbijské univerzitě (1917), kde byl žákem slavného pragmatika Johna Deweyho.[2] Do Číny se vrátil roku 1917 a začal učit na Pekingské národní univerzitě. Roku 1919 vydal svou nejvýznamnější filozofickou práci Nástin dějin čínské filozofie.

Od roku 1917 plánoval též svou jazykovou reformu, veřejnosti jí představil v časopise La Jeunesse, kde se prezentovali reformisté z Hnutí nové kultury.[3] Podpořil reformu i literárními pokusy, v roce 1920 například vydal básnickou sbírku Kniha experimentů, celou psanou v paj-chua. V roce 1922 nakonec vláda vyhlásila paj-chua za národní jazyk. Ta tak vytlačila klasickou čínštinu, zjednodušila výuku psaní, přiblížila se obyčejným lidem a jejich řeči a stala se hlavním nástrojem boje s negramotností v Číně.

Po roce 1919 se začal více angažovat v politice, byl představitelem nacionalistického (protijaponského) Hnutí čtvrtého května, hlasitě brojil proti marxismu, ale po čase se dostal do sporů i s nacionalisty, jimž jeho pragmatismus a liberalismus také nevyhovoval.

V letech 1938–1942 byl velvyslancem ve Washingtonu. Po roce 1945 byl rektorem Pekingské národní univerzity, avšak po uchopení moci komunisty musel odejít ze země. Žil nejprve v New Yorku, později na Tchaj-wanu, pro nějž začal znovu pracovat jako diplomat, roku 1957 byl jeho zástupcem v OSN. V roce 1958 se postavil do čela tchajwanské akademie věd (Academia Sinica), vedl ji až do své smrti v roce 1962.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Hu Shih | Chinese leader and scholar. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Hu Shih | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. 
  3. Hu Shih and Chinese language reform [online]. 2017-02-07 [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat