Charles Pierre Saint-Ignon
Charles Pierre hrabě de Saint-Ignon (Karl Graf von Saint-Ignon) (25. července 1685 Belleville, Francie – 4. srpna 1750 Prosiměřice, Morava) byl rakouský generál francouzského původu. Od mládí sloužil v císařské armádě a zúčastnil se dynastických válek první poloviny 18. století. Dosáhl hodnosti generála jezdectva (1745) a svou kariéru zakončil jako zemský velitel na Moravě a ve Slezsku (1746–1750).
| Charles Pierre hrabě de Saint-Ignon | |
|---|---|
 Erb rodu Saint-Ignon | |
| Zemský velitel na Moravě a ve Slezsku | |
| Ve funkci: 1746 – 1750 | |
| Narození | 25. července 1685 Belleville |
| Úmrtí | 4. srpna 1750 (ve věku 65 let) Prosiměřice |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat.jpg)
Pocházel z francouzské šlechtické rodiny připomínané od 15. století, narodil se jako nejstarší syn hraběte Bernarda de Saint-Ignon a jeho manželky Anne Gabrielle d'Ollivier (†1708).[1] Za války o španělské dědictví vstoupil do císařské armády v hodnosti rytmistra a již v roce 1710 obdržel důstojnický patent. Později postupoval v hodnostech (podplukovník 1723, plukovník 1726). Za války o polské dědictví dosáhl hodnosti generálmajora (respektive generálního polního vachtmistra, 1734). V bojích proti Turkům byl vrchním velitelem jezdectva a v roce 1739 byl povýšen na polního podmaršála. Mezitím byl jmenován také císařským komorníkem (1736). Za válek o rakouské dědictví dosáhl hodnosti generála jezdectva (1745)[2] a v roce 1746 byl získal říšský titul svobodných pánů (obecně byl ale označován francouzským hraběcím titulem, i když ten na území Říše neplatil). V letech 1746–1750 byl zemským velitelem pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně, zároveň velel pevnosti Špilberk. Důležitým úkolem byl pověřen v červnu 1748, kdy Brno a další moravská města navštívila Marie Terezie s manželem Františkem Štěpánem Lotrinským. Saint-Ignon měl z pozice zemského velitele zajistit bezpečnost císařského páru a jeho doprovodu a upravit všechny hlavní komunikace na jižní Moravě.
Zemřel náhle při vojenském cvičení v polním ležení v Prosiměřicích u Znojma v srpnu 1750 ve věku 65 let.
Jeho mladší bratr Jean François (Johann Franz) (1688–1745) vstoupil také do císařské armády, dosáhl hodnosti polního podmaršála a za války o rakouské dědictví padl v bitvě u Hohenfriedbergu.[3]
Matka Anne Gabrielle d'Ollivier se po ovdovění podruhé provdala v roce 1698 za příslušníka staré francouzské šlechty Gastona de Lévis, markýze de Mirepoix (1670–1702). Její syn z druhého manželství a nevlastní bratr generála Saint-Ignona Gaston de Lévis, vévoda de Mirepoix (1699–1757) byl diplomatem a v armádě dosáhl hodnosti maršála Francie.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Dictionnaire genealogique, heraldique chronologique et historique, díl III.; Paříž, 1757; s. 236 dostupné online
- ↑ Služební postup Charlese Pierra de Saint-Ignon in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 86 dostupné online
- ↑ Služební postup Jeana Françoise de Saint-Ignon in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 86 dostupné online
Literatura
editovat- SVITÁK, Zbyněk: Návštěva Marie Terezie na Moravě v roce 1748; Brno, 2022; 420 s. ISBN 978-80-86736-70-9
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví (1740–1748); Praha, 2019; 462 s. ISBN 978-80-7557-176-2
- VANĚK, Jiří: Velitelé špilberské pevnosti v letech 1645–1750 in: Forum Brunense. Sborník prací Muzea města Brna; Brno, 2007; s. 37–54 ISBN 978-80-86549-33-0