Otevřít hlavní menu

Charles-François Daubigny (15. února 1817, Paříž19. února 1878, Paříž) byl francouzský malíř a grafik, příslušník barbizonské školy, jež našla zalíbení v malování jednoduchých venkovských scenérií.

Charles-François Daubigny
Charles francois daubigny.jpg
Narození 15. února 1817
Paříž
Úmrtí 19. února 1878 (ve věku 61 let)
Paříž
Místo pohřbení Hřbitov Père-Lachaise
Povolání malíř a grafik
Rodiče Edmé-François Daubigny
Děti Karl Daubigny
Příbuzní Pierre Daubigny (strýc)
Významná díla Krajinomalba
Ocenění rytíř Čestné legie
důstojník Řádu čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lodě na Oise
Krajina na Seině

ŽivotEditovat

Pocházel z malířské rodiny, byl žákem svého otce (Edmond François Daubigny) a strýce Pierra Daubignyho, malíře miniatur. Nejdříve pracoval jako dekoratér hodin, později jako restaurátor obrazů v Louvru.

Byl prvním z francouzských krajinářů, který maloval obrazy ve volné přírodě a snažil se o přepis zrakových vjemů v jejich optické složitosti. Zpočátku byly jeho obrazy vlivem romantismu prosyceny tmavými tóny. To se však začalo postupně měnit hlavně od roku 1843, po pobytu v Barbizonu. Kolem roku 1850 byly již prostoupeny světlem s charakteristickými stříbřitými barevnými tóny. Velmi důležité bylo pro jeho tvorbu setkání s Camillem Corotem (1852) v Optevoz (Isère).

Pozornost upoutal hlavně obrazem Seina u Bezonsu (1852). Maloval prosté krajinné výseky zejména ze středofrancouzské oblasti. Na svém hausbotu, pojmenovaném Le Botin, který byl současně i jeho ateliérem, putoval po řekách Oise, Seine, Marne a Yonne a zachycoval měnící se poříční krajinu ve všech jejích obdobích a podobách (např. Údolí v Optevoze, Pobřeží Oise, Lodě na Oise, Ovocná zahrada aj.).

V roce 1866 odešel do Londýna, kde namaloval obraz Temže u Eritha, který se svým náladovým založením přibližuje impresionistické stylu. Zde se setkal s Claudem Monetem. Po začátku Prusko-francouzské války (1870) spolu s ním odešel do Auvers, kde se setkal s Paulem Cézannem a dalšími mladými impresionisty (předpokládá se, že tito byli Daubignym do určité míry ovlivněni).

Daubignyho nejkrásnější díla pocházejí z let 1864 až 1874, většinou se skládají z pečlivě vypracovaných krajinek se stromy, řekami a několika kachnami. Proslýchá se, že pokud se mu vlastní obraz líbil, tak přimaloval jednu, nebo dvě kachny. Takže počet kachen na obraze indikuje uměleckou kvalitu jeho obrazů – hodnocenou samotným autorem.

Krátký čas pobyl i v Nizozemsku. Z tohoto období pochází obraz Mlýny z Dordrechtu (1872). V Londýně se spřátelil s malířem Jamesem Abbottem McNeill Whistlerem.

Svým pojetím krajiny a malbou ve volné přírodě sehrál Daubigny důležitou roli ve vývoji francouzské krajinomalby a stal se také jedním z přímých předchůdců impresionismu. Nástup impresionismu podporoval i přímo – v roce 1866 se stal členem přijímací komise Salonu a následně podporoval přijímání obrazů hlavních impresionistů Pissarra, Cézanna a Renoira. Na své místo v komisi rezignoval v roce 1870 proto, že ostatní členové komise odmítli jeden Monetův obraz.

Jeho žákem a následovníkem byl i jeho syn Charles-Pierre Daubigny, jehož práce jsou někdy mylně pokládány za práce jeho otce. Kunsthistorie synovo dílo však neocenila tak jako otcovo.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles-François Daubigny na slovenské Wikipedii.

Externí odkazyEditovat