Cdc gen
Cdc (z angl. cell-division-cycle) jsou geny, které byly objeveny genetickým screeningem genů nezbytných pro buněčné dělení kvasinek S. cerevisiae a S. pombe.[1] Za objev cdc genů kvasinek získali v roce 2001 Leland Hartwell a Paul Nurse Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Objevy publikovali v druhé polovině 70. let 20. století.[2] Cdc geny byly identifikovány jako geny, jež při vyšší teplotě nedokáží dokončit buněčný cyklus a umírají, zatímco při nižší teplotě přežít dokážou (jsou to teplotně senzitivní mutanti).[3]
Cdc byly po objevu očíslovány, tzn. známe cdc1, cdc2 a podobně. Homology cdc genů byly identifikovány u mnoha dalších organismů včetně člověka. Dnes je známo, že část genů původně izolovaných v 70. letech není zapojených do buněčného cyklu, ale mají širší roli v buněčném dělení – jsou to např. DNA polymerázy.[1] Mnohé z cdc genů však hrají centrální roli v regulaci buněčného cyklu, jsou to např. cykliny či cyklin-dependentní kinázy.
Reference editovat
- ↑ a b Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
- ↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2001 - Press Release [online]. Nobel Media, 2001-10-08 [cit. 2014-12-06]. Dostupné online.
- ↑ NURSE, Paul. Cyclin Dependent Kinases And Cell Cycle Control [online]. Nobel lecture - Nobelprize.org, 2001 [cit. 2014-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-08.