Buka
Ostrov Buka leží v severozápadní části Šalomounova souostroví v jihozápadním Pacifiku. Nachází se u severozápadního konce mnohem většího ostrova Bougainville a administrativně náleží do provincie Bougainville státu Papua Nová Guinea. Ostrov měří na délku od severu k jihu asi 50 kilometrů a na šířku od východu k západu asi 20 kilometrů.[2] Ostrov je od Bougainville oddělen asi 200 metrů širokou úžinou Buka (Buka passage) na jihu. Na jejím břehu se nachází město Buka, které po regionálním konfliktu v devadesátých letech 20. století, během kterého bylo zničeno město Arawa, převzalo funkci správního centra provincie Bougainville.[3] Na břehu úžiny se nachází i letiště Buka, které bylo vybudováno Australany před druhou světovou válkou, během ní používáno Japonci a během Bougainvillské krize bylo jediným otevřeným letištěm provincie.[4] Na západním pobřeží ostrova se nachází Queen Carola Harbor[5] – zátoka krytá od západu ostrovem Pororan.
| Buka | |
|---|---|
 Buka při pohledu z vesmíru. Sever je nahoře, Buka s letištěm je vpravo dole a Queen Carola Harbor je vlevo nahoře | |
 | |
| Lokalizace | Tichý oceán |
| Stát |  Papua Nová Guinea |
| • Provincie | Provincie Bougainville |
| • Souostroví | Šalomounovy ostrovy |
| • Ostrovní skupina | Bougainville |
| Topografie | |
| Rozloha | 500 km²[1] |
| Zeměpisné souřadnice | 5°15′ j. š., 154°38′ v. d. |
| Délka | přibližně 50[2] km |
| Šířka | přibližně 20[2] km |
| Nejvyšší vrchol | Mt. Bei[1] (458[1] m n. m.) |
| Osídlení | |
| Používané jazyky | Solos Halia (dialekty Hanahan a Haku) Tok Pisin |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Osídlení editovat
Lidé se poprvé na ostrově usídlili přibližně 28 000 let před naším letopočtem.[6] Druhá významná migrační vlna přišla před asi 4000 lety.[7]
Buka navštěvovaly britské, americké a australské rybářské lodě pro jídlo, vodu a jídlo. Poprvé Eliza roku 1806 a naposledy Palmetto roku 1881.
Německá kolonie a mandátní území editovat
Roku 1899 se Buka stala součástí německé kolonie Německá Nová Guinea. Po první světové válce se Buka stala mandátním územím typu C spravovaným Austrálií.[8]
Australané vybudovali před válkou na jižní straně ostrova u průlivu letiště. 700 metrů dlouhá a 60 metrů široká dráha byla orientována od severovýchodu k jihozápadu a na jejím jihozápadním konci byla vybudována ještě jedna nouzová dráha o rozměrech 500 na 60 metrů, která byla kolmá k hlavní dráze.[4]
Před válkou byla na Buka umístěna část z 271 commandos australské 1. nezávislé roty (1st Independent Company), kteří byli rozmístění po ostrovech od Nové Guineje až po Nové Hebridy. V případě války a okupace měli jejich příslušníci zůstat a působit za nepřátelskou linii.[9] Konkrétně se jednalo o 3. sekci čety „A“ 1. nezávislé roty, která připlula 4. října 1941 z Kaviengu a která nahradila 9. sekci čety „C“.[10]
Druhá světová válka editovat
Během prosince 1941 byla Buka ještě relativně vzdálena válečnému dění. Pouze několik japonských rodin bylo internováno na ostrově Sohano u západního konce průlivu Buka. Také byli evakuováni někteří Evropané.[10]
V pátek 2. ledna 1942 přišel rozkaz připravit letiště k demolici. Ale již příštího dne přišel rozkaz připravit dráhu pro přistání letounu. FLTLT (~ poručík) Brookes přistál se svým Wirrawayem, zkontroloval dráhu a odletěl zpět do Rabaulu. Téhož dne odpoledne přeletělo nad Buka „šest čtyřmotorových létajících člunů“ (pravděpodobně daitei typu 97 [H6K]), což byl pro místní posádku první kontakt s blížícími se Japonci.[10]
Od roku 1942, až do poloviny roku 1944, byl ostrov několikrát bombardován Spojenci, ale nikdy se na Buka fakticky nebojovalo. Japonská posádka na ostrově se vzdala až po japonské kapitulaci.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c OCEANIA ON LINE GUIDE: PAPUA NEW GUINEA [online]. colonialvoyage.com [cit. 2009-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-30. (anglicky)
- ↑ a b c d Buka Island [online]. pacificwrecks.com, rev. 2009-07-27 [cit. 2009-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Quick Facts [online]. Autonomous Bougainville Governement [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Buka Airfield [online]. pacificwrecks.com, rev. 2009-05-13 [cit. 2009-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Queen Carola Harbor [online]. pacificwrecks.com, rev. 2021-05-11 [cit. 2022-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STANLEY, David. Moon Handbooks South Pacific. [s.l.]: David Stanley, 2004. Dostupné online. ISBN 9781566914116. S. 17. (anglicky)
- ↑ NINNES, Peter. BOUGAINVILLE FROM CRISIS TO PEACE [online]. [cit. 2009-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-23. (anglicky)
- ↑ JERSEY, Stanley Coleman. Hell's islands: the untold story of Guadalcanal. [s.l.]: Texas A&M University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 9781585446162. S. 412 poznámka 1. (anglicky)
- ↑ Jersey, str. 13 a 44
- ↑ a b c MCNAB, Private, Lieutenant Mackie, Corporal McLean, Sapper Otton, Private Francis, Private Randall. The capture of Buka Island, 1942: Buka Island, No. 3 Section, ’A’ Platoon, First Independent Company, Australian Imperial Force [online]. Forgotten Campaign: The Dutch East Indies Campaign 1941-1942 website, rev. 2001-08-04 [cit. 2009-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-21. (anglicky)
- ↑ CLARINGBOULD, Michael John. Operation Ro-Go 1943: Japanese air power tackles the Bougainville landings. Oxford: Osprey, 2023. (Air Campaign; sv. 41). ISBN 978-1-4728-5557-2. S. 29. (anglicky)
Literatura editovat
- Japanese army operations in the South Pacific Area (New Britain and Papua campaigns, 1942–43). [s.l.]: Australia-Japan Research Project Dostupné online. (anglicky) Extrakt ze Senši Sóšo.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Buka na Wikimedia Commons - Buka Island [online]. pacificwrecks.com, rev. 2009-07-27 [cit. 2009-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
